1. Kapitola Sny se plní - Sirius a Brin

11. května 2006 v 14:30 | Šmudlinka |  Sny se plní - HET

Sny se plní

UPOZORNĚNÍ: Prolnutí osob z různých časových úseků je záměrné. Nesedí časové ani
věkové údaje. tak to při čtení berte v potaz!

" Brin? Brin?!"
"Psssst." Utišila Brin svou kamarádku Lilly.
" Uvědomuješ si, že jsme v knihovně a Pinceová by nás mohla vyhodit ?"
Kamarádka jen na Brin vrhla vražedný pohled a opět se sklonila nad poloprázdný pergamen, který měla před sebou.
"Brin!" zašeptala Lilly "Ten úkol z lektvarů se za tebe sám neudělá."
"Kušuj…. víš, že to stejně stihnu."
"Já nevím jak ty to děláš, že ti všechno projde." Utichla a bylo slyšet jen škrábání brku po pergamenu.
Brin se procházela po knihovně a hledala svazek o Mnoholičném lektvaru, který zrovna probírali.
" Máta jako vražedná bylina, Mytologie kouzel, kde to sakra, je!"
"Nehledáš tohle?" Vysoký chlapec jí s úsměvem podával knihu o Mnoholičném lektvaru.
" Hmmm, to je ona."
Podával jí knihu, ale když už na ni skoro sáhla stáhl ruku zpět.
"No, já si to rozmyslel, nedám ti jí. Co za to?" Jeho hezký úsměv se změnil ve škleb. Objal ji a do ucha ji začal šeptat
"Čekám na tebe! Jsi moje! "
Poodešel od ní a rozplynul se, nahradila ho nějaká bestie, která jenom zavyla a vrhla se na ní.
"V tu chvíli se Brin vzbudila s výkřikem. Byla zpocená, strach který cítila se přeměnil v naštvanost.
Byla noc, Brin byla ráda, že nevzbudila žádnou z jejích spolubydlících. Pomalu vstala z postele, oblékla si na sebe hábit a vydala se ven z nebelvírské věže.
"Kampak, kampak slečno Mathewsová?"
Brin se ani neotočila, jen zvedla ruku a zamávala,
"No to je chování…. Pište si že to řeknu někomu z profesorů."
Brin nevzrušeně zamávala ještě jednou a pokračovala v cestě. Buclatá dáma jen pohrdavě zavrtěla hlavou a dále už se noční poutnicí nezabývala.
Brin si to namířila přímo do sedmého patra, kde se nacházela Komnata nejvyšší potřeby. Chvíli myslela na to, co by chtěla v komnatě najít. Objevily se dveře a ona mohla v klidu vstoupit. Uvnitř byl krb ve kterém plápolal oheň. To bylo ale jediné normální v této místnosti. Okolo stěn pokoje se nacházely boxovací pytle, a další a sportovní pomůcky. Vedle krbu se nacházela malá knihovnička. Její police byly prázdné až na jednu knihu. Brin přistoupila a zkontrolovala jestli je to její kniha. Byl to její deník, její všechno. Tajemství, která neřekla ani Lilly, byla zapsána v této malé nenápadné knize. Pohledem ji přejela a vrátila ji na místo.
"Na tebe bude času dost."
Svlékla ze sebe hábit a oblékla se do připravené soupravy na cvičení. Nezdržovala se dlouho a začala boxovat do prvního pytle s pískem. Vypadalo to jako by ho chtěla přemoci.
Její rodiče byli kouzelníci, ale do doby než jí přišel dopis z Bradavic jí neměli odvahu oznámit, co je zač.
Když přišel její dopis nevěděla co se děje, a proč jsou její Rodiče tak nadšeni. To už je ale více jak šest len minulostí. Nyní by si život bez kouzel nedokázala představit. Jediné co jí zůstalo z jejích starých zvyků bylo právě nadšení pro sport. Do Komnaty nejvyšší potřeby chodila každý týden, vždy vypadala stejně.
Když už si sama připadala dostatečně dost zmožená, odmotala z rukou obvazy, které k boxu používala a sedla si do křesla, postaveného před malou knihovničkou. Hřbetem ruky si setřela z čela pot a hlasitě si oddechla. Opřela si hlavu o opěradlo a natáhla ruku po svém deníku. Sáhla po hůlce.

"Accio brk!"

Z hábitu, který se válel u vchodových dveří přilétl brk, který hned zamířil ke knize.. Tentokrát ho ale Brin vzala do ruky a začala s ním sama psát. Nechtěla aby bylo slyšet to co si myslí, to co si tajně přeje.
Napsala pouze pár řádků a skončila.
Proč mě dneska nenapadá nic co bych tam měla napsat….a stejně, to co jsem napsala se zase týkalo toho snu, který mě už tak dlouho pronásleduje.
Dala si krátkou sprchu, oblékla si zpět svůj hábit a odešla.
Dveře do tajné komnaty zmizely.
***
Bylo ráno a po chodbách hradu se procházely davy studentů chystajících se na snídani, nebo na své hodiny.
"Brin? Kde si byla? Ráno jsem tě všude hledala. Přece si mi slíbila, že mi pomůžeš s tím úkolem co nám zadal Snape." Lilly ji chytila za rameno.
"Promiň zapomněla jsem na to. Počkej úkol od Snapa? My nějaký měli?"
"Brin… neříkej to, opovaž se, ty ho nemáš?!"
Brin mlčela.
"Tak máš nebo nemáš?"
"Vždyť si řikala ať to neřikám, tak pro jistotu mlčim." Dali se do chůze.
"Takže nemáš, tak to sme pěkně v háji….."
"Ne když…." Brin se zasekla uprostřed věty. Naproti ní procházel vysoký černovlasý kluk. Kluk kterého znala ze své noční můry.
"Vidělas ho?"
"Koho?"
¨"No toho kluka co šel proti nám…."
"Jo toho znám, ale je divné že ho neznáš ty, je ve stejné koleji. Ty tu přeci znáš každého…."
"A jak se jmenuje? Nebo kolik mu je?" Říkala tak rychle, že jí skoro ani nebylo rozumět
"Brin, co je s tebou? Brin těkala očima všude kolem sebe. Byla nervózní.
"Tak sakra víš jak se jmenuje?"
¨"Jo vim!!!! Jmenuje se Black."
"Black?"
"Jo Black, myslím že Serius nebo Sirius, já nevím. Chodí furt v partičce s Potterem a Lupinem, a občas se k nim připlete i Petigrew."
"Petigrew toho znám… dává nám opsat poznámky od Binnse ne, a jsou z posledního ročníku?"
"Jo, ale je divný, že Petirgewa se pamatuješ, ale tohodle Blacka, který je vždy jen kousek od něj neznáš."
Brin pokrčila svatouškovsky rameny a nechala Lilly stát samotnou v prázdné chodbě.
***
" Jste to nejhorší co kdy kdo mohl na tuhle školu přivézt. Neznám nikoho kdo by neměl ani kousek něčeho, čemu se říká mozek! Jenom Vás"
"Evanesco!"
Brin jedovatě sledovala Snapa, jak kouzlem odklízí její kotlík, který po menším výbuchu nebyl k poznání.
"Za ten kotlík strhávám nebelvíru deset bodů!"
"To ne! kotlík tady vybouchne nejméně polovině studentů za hodinu, těm body neberete!"
"Za vaši drzost je to dalších pět! A už buďte zticha!"
"To ani omylem, co si myslíte?"
"Myslím si slečno Mathewsová že asi dnes přijdete o hodně bodů, když budete takhle pokračovat."
"Tak prosím, jaký je denní limit?" Na Brininu tvář dopadl zmačkaný kousek papíru. Pod stolem do ni kdosi kopl.
"Limity nejsou stanoveny, ale pro vaši kolej to asi nebude moc dobrá zpráva."
"Kašlu na kolej!" Všichni z Nebelvíru se na ni otočili a sledovali ji s úžasem v očích.
"Tak co děláte v téhle škole? Myslím, že si zasloužíte školní trest!"
"Ale….."
"V osm hodin před mým kabinetem, koukejte přijít včas!"
Brin po něm hodila nenávistným pohledem, ale mlčela. Do konce hodiny seděla jak zařezaná a koukala se do stropu. Snape ji několikrát vyzval k odpovědi na nějakou otázku, ale nereagovala.
Konečně zvonek ohlásil konec hodiny. Brin se nakvašeně zvedla, vzala svou tašku a odcházela z místnosti. Na sobě cítila jen pohledy jejích spolužáků. Bylo jí to jedno.
Celý den přežila, až na malou ranní krizi v pohodě.
Bylo šest hodin. Doba jejího školního trestu se blížila. Seděla na pozemcích školy, a pozorovala hladinu jezera, která se jemně vlnila.
"Ahoj." Někdo promluvil, ten hlas neznala, ale ani se nesnažila otočit. Její nálada klesla pod bod mrazu.
"Sbohem……"
"Koukám, že si nebyla taková jen na Snapa, ale že takhle ukecaná si s každym."
"Vodprejskni, nemám na nikoho náladu."
" No já na tebe tu náladu přestávám mít, poslala mě sem Lilly."¨Brin se otočila a spatřila toho kluka z jejích snů.
" No potěš pánbůh." Řekla otráveně
"Taky tě rád vidim." Podával jí ruku "Sirius" taky mu podala ruku, jestli se tomu tak dalo říkat.
"Hmmmm, proč tě sem poslala to ti neřikala?"
" Ne, jen že by sis se mnou chtěla promluvit."
"Koukám že se necháš od každýho vodit pěkně za nos co? Já sem s tebou mluvit nechtěla"
"Hele, ty, ty….ty. Promiň přeslechl sem tvoje jméno…!"
"Já ti ho neřikala"
"No to je jedno, Hele, jestli se mnou nechceš mluvit je to jednoduchý jak facka, stačilo to říct předem. Jen jsem ti chtěl říct, že to se Snapem bylo fakt dost dobrý. Čau."
Už nebyla jediná naštvaná. Seděla tam s otevřenou pusou a sledovala jak se vzdaluje.
"Možná sem byla fakt hnusná."
Dlouho si s tím hlavu nelámala, zvedla se a šla nastoupit na plnění školního trestu.
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.