2. Kapitola Sny se plní -Sirius a Brin

11. května 2006 v 14:31 | Šmudlinka |  Sny se plní - HET
Pokračováníčko.........

2. Kapitola
Bylo za pět minut osm a ona už stála před Snapovým kabinetem.
"Dochvilnost, vlastnost králů." Řekla si jen tak sama pro sebe. V tu chvíli se rozlétly dveře a z nich vyběhl Snape a řval.
"Vypadněte Blacku, už jste tu toho zpackal dost!!!!" Jak se rychle vyřítil ven, skoro Brin porazil.
" A co vy tu sakra děláte?"
"Školní trest, nepamatujete?"
"Odkládám ho na zítřek, a vypadněte nemám na vás náladu. Blacku vy padejte hned za ní, máte místo mozku jednu velkou láhev prasečího lektvaru!"
Brin se zvedly koutky úst, když viděla z profesorova kabinetu vycházet onoho kluka, špinavého od hlavy až k patě s přidrzlým úsměvem na tváři.
Snapovi se jeho kůže rozpálila do bíla - takže vlastně žádná změna.
"Už konečně vypadněte!!" Jakmile Black vylezl, Snape za ním zavřel dveře s takovou razancí, že na protější straně se ze zdi sesunulo pár kamínků.
"Cos mu proved?"
" Ale, místo čistícího lektvaru, jsem tam dal kombinaci výtažku z bomb hnojůvek."
"To sedí, si dost cejtit."
" Ve válce jsou potřeba oběti, ale účel to splnilo, vidělas jak šílel Brin?"
"Jo, jenže já si to zejtra vodnesu, školní trest se mi sice přesunul, ale jeho nálada bude myslím horší. Počkat, jaks mi to řek?
"Jménem ne?"
"Ale jak si na něj přišel, neříkej mi, že Snape má moje jméno napsaný hned vedle tvýho na černý listině?"
"Je to dost možný, ale řekla mi ho Lilly."
"Zase Lilly. Čím to že si s ní tak za dobře?"
"Chodí s dvanácterákem, hm tedy s Jamesem."
"Potterem? Od kdy?"
"Od dnešního rána."
"Tak tím se vysvětluje proč o tom ještě nevím." Brin protočila oči.
"Tak co podnikneme s načatým večerem?" Zeptal se se šibalským úsměvem Sirius."
" Půjdeme si každej po svým Blacku. To bude nejlepší." Sirius jen pokrčil rameny a odcházel.
Už podruhé za dnešní den ji tam nechal stát. Ona zase sledovala jak v klidu odchází.
Večeři, kterou promeškala už nestíhala. Vracela se zpět na nebelvírskou kolej.
"Slečna Mathewsová, tak jaká byla včerejší noční procházka?"
"Výborná" Klidně zahlásila Brin.
"PETRONEL VITO!"
"Tak račte dále…." Buclatá dáma otevřela vchod do nebelvírské věže.
Vstoupila do své komnaty, kde nikdo nebyl. Posbírala si věci a chystala se lehnout si. Dveře se najednou otevřely a dovnitř se natlačily dvě osoby. Jedna byla jistojistě Lilly a druhá, která ji právě líbala byla James. Ten na chvíli zpozorněl, když ji viděl. Otočil se a mrkl do prázdna. Brin se snažila co nejrychleji vypařit.
"Dejte mi nějak vědět až se budu moc vrátit." Oba už ale dávno nevnímali. Když procházela kolem dveří kde ještě stáli, něco jako by do ní narazilo, nic tam ale neviděla.
Sedla si ve společenské místnosti do jednoho z křesel naproti krbu. Přemýšlela, co bude dělat… Seděla asi půl hodiny, strašně se nudila.
"Tak a dost, je čas vypadnout."Začala hledat převlečení, které měla vždy s sebou.
"A jsem v háji, kde mám oblečení na trénink? V tomhle to moc nepůjde." Podívala se na sebe a kriticky se zatvářila. Nakonec jí ale nic jiného nezbylo. Odebrala se do sedmého patra, vstoupila do komnaty nejvyšší potřeby, která jako vždy vypadala, stejně. Boxovací pytel vévodil celé místnosti. Sundala ze sebe hábit, pod kterým měla ještě černé kraťasy.
"Bude to muset stačit."
"Musica Inflamati!"
Celou místností se rozléhala hlasitá hudba.
"Silencio!" Nechtěla aby ji někdo slyšel.
Protáhla se a opět začala bušit jak smyslů zbavená do boxovacího pytle.
Trvalo to asi hodinu než se dostala do svého obvyklého tempa, ale cítila se skvěle. Krokovala do rytmu hudby. Když se cítila vyčerpaná, sundala si z rukou gázu a usadila se do křesla.
"Finite incantati!"
Hudba utichla. Opřela si hlavu o křeslo a zavřela oči.
"Wow!" Ozvalo se odněkud z místnosti.
Brin rychle vstala a vrhla se k hábitu, kde měla hůlku. Prohledala celý hábit ale nebyla tam.
"Zatraceně!"
Dala si ruce před sebe, jako profesionální boxerka, i když tomu tak zdaleka nebylo. Snažila se nebát se, ale moc se jí to nedařilo. Myslela si že je v komnatě sama, že se kromě ní nikdo do komnaty nedostane pokud tam je.
V rohu místnosti se najednou objevil Sirius.
"Do háje Blacku, co tady děláš….!"
"Co by sleduju jak si tady hraješ…!"
"A je to zábava?" Řekla ironicky Brin
"Jo docela jo. Jak to že víš o téhle místnosti? O té věděl jen náš spolek."
"No tak asi ne! Jak vidíš."
"Mě bylo divný že se sem nemůžu dostat."
"A jak si se sem dostal teď?"
"S tebou, James s Lilly se pod tímhle neviditelným pláštěm dostali do vaší komnaty a já stál před ní, po chvíli na mě James mrknul, ale než jsem zjistil proč, tak si do mě narazila a mě to bylo jasný."
"Takže si mě sprostě sledoval!"
"Jo, vlastně jo." Řekl v absolutním klidu Sirius.
Brin si uvědomila že má hůlku vedle sebe, dala si jí tam, když zapínala kouzlem hudbu. Jedním rychlým pohybem po ní sáhla a než Sirius stačil reagovat vyslala omračující kouzlo.
"Mdloby na tebe!" Sirius se svalil na zem, byl ale při vědomí.
Brin rychle vzala svoje věci a zmizela z místnosti.
"Ta holka si mi fakt líbí." Nelenil ani chvíli a vydal se pomalu a potichu, pod neviditelným pláštěm za ní. Bylo však dost pozdě a on nevěděl kudy se vydala. Vzdal to.
Brin mezitím dorazila do své komnaty. Bylo zhasnuto.
"Lilly?"
"Hmmmm, spim, co chceš?"
"Takže Potter jo? Pak že nikdy nebudeš mít nic s nikým z Famfrpálového družstva…!" Usmála se
"Dobrou Briano!" Řekla důrazně Lilly a otočila se na bok.
***
Byla sobota, Brin věděla že si může přispat. Nečekala že se ale probudí až ve dvě hodiny odpoledně. Rychle se šla vysprchovat, po těle jí stékaly proudy horké vody.
"Bože to je slast!" Stále myslela na to jak dopadl včerejší večer. Nechtěla Blacka vidět, ani kdyby to mělo být to poslední v životě.
Obtáhla si kolem těla osušku. Cítila se jako znovuzrozená. Bylo jí nádherně. Náladu ji ale okamžitě zkazilo to, když si uvědomila že dnes večer ji čeká.
"Sakra já málem zapomněla na ten trest. Bože…… "
Jelikož prospala větší část den rychle si skočila na jídlo a vrátila se do nebelvírské věže. Psychicky se připravovala na večer strávený ve Snapově přítomnosti. Jaké bylo její překvapení, když přesně v osm večer stála před jeho kabinetem, on jen vylezl ven a koukal na ní…
"Co tu…. ááá to je ten jeden trest… Nemám na vás náladu. Do zítřka chci osm celých pergamenů o Mnoholičném lektvaru, a chci to podrobně!!!!"
Brin jen otevřela pusu a zírala na něj.
"Zavřete tu chlebárnu, nikdo tu není zvědavý na počet vašich kazů"
Brin zavřela pusu ale nevycházela z údivu..
Odebrala se do knihovny. Byla v ní tma.
"Lumos!"
Z hůlky jí vyšlehlo světlo, které se drželo na jejím konci. Položila si přepsaný počet pergamenů i brk na stůl a sedla si.
Vše jí bylo povědomé. V břiše měla ten nepříjemný pocit, jako by se mělo něco stát. Vzpomněla si na svůj sen a strachy se jí zatočila hlava.
Nedalo se ale nic dělat, trest musela udělat, nestihla by to, zvláště když měl být hotový do druhého dne. Vydala se s hůlkou v ruce kolem regálů plných knih. hledala knihu o mnoholičném lektvaru.
" Máta jako vražedná bylina, Mytologie kouzel, kde to sakra, je!"
"Dejavu. Tohle si pamatuju z toho snu." Bylo jí čím dál hůře.
"Nehledáš tohle?" Brin se šíleně lekla….
"Blacku, měl by si jít pryč. Nemám na tebe náladu, dej mi tu knihu a padej."
Sirius ji podal knihu, usmál se na ni.
"Chtěl sem se ti omluvit za ten včerejšek, nebylo to fér."
"Jasně, a kdo tě praštil do hlavy?"
"Chtěl jsem se ti jenom omluvit, fakt promiň!" Přiblížil se k ní a políbil ji.
Brin se odtrhla. "Co si myslíš" Vlepila mu facku.
"Padej, di si za Jamesem, já nemám náladu na nějaký tvoje výlevy!"
Sirius na ní jen koukal. Nasadil si neviditelný plášť, který držel v ruce a zmizel. Brin si vzala knihu o mnoholičném lektvaru a šla se posadit ke stolu.
Vypisovala a vypisovala, čas pomalu běžel.
"Verum Veris!"
Brin se opřela o opěradlo židle a promnula si oči. Podívala se na hodiny které se před ní objevily. Bylo půl třetí. Brin byla unavená, ale musela trest dodělat. Vstala aby se trochu protáhla. Procházela se mezi regály a hleděla do tmy. Přemýšlela nad tím snem. Byla ráda že Black odešel, neměla by se vyplnit ani druhá část snu. Možná reagovala na jeho omluvu příliš drsně, ale svým způsobem si ti zasloužil. Jediné co nepochopila byl ten polibek. Líbilo se jí to, chtěla ho opětovat, ale uvědomila si že ho musí dostat pryč z knihovny. Povedlo se jí to , ale jeho výraz nikdy nezapomene.
Najednou slyšela potiché vrčení. Lekla se. Chtěla sáhnout po hůlce ale uvědomila si, že ji nechala na stole s pergamenem. Snažila se ve tmě zaostřit, ale moc se jí to nedařilo. Jediné co viděla, byly dvě , ve tmě zářící oči, které ji hypnotizovaly. Hleděla do nich dlouho a čekala co se bude dít.
Slyšela jak drápy cvakají o parkety v knihovně, začala pomalu couvat. Snažila se pomalu, aby ho nějak nevybudila k útoku.
"Hodnej pejsek, hodnej." Úsměv který měla na tváři nebyl z radosti, ale z čirého strachu.
Stále couvala. Za okamžik už neměla kam couvat, zády narazila na jeden regál s knihami.
"Sakra, sakra, sakra."Pes zavyl a rozběhl se.
Brin si uvědomila že není úniku. Nikdy nevěřila že by se sny mohly plnit. Zavřela oči a čekala na to se stane. Cítila jak se na ni obrovské zvíře vrhlo a povalilo ji. Otevřela oči a pohlédla tváří v tvář jeho vyceněným zubům. Pes zavyl. Najednou se začal měnit. Chlupy zmizely a pleť se mu vyčistila, uši se mu zmenšily. Brin byla jako omámená, než stačila cokoliv říct, nebo udělat už ji líbal.
"Siriusi…." Vydechla a začala mu polibek oplácet.
Odtrhl se od ní a usmál se.
"Tak tohle je jisté zlepšení, myslel sem, že mi přilítne druhá facka."
"Ale jak si…"
"Jsem zvěromág."
"Ale na to si ještě mladej ne?"
"S kamarády jako jsou James a Lupin se naučíš hodně věcí!"
Brin ho objala.
"Myslela jsem že mě zabiješ. O tomhle mám už nejméně dva týdny noční můry…"
"O tom polibku?" Zakřenil se.
"Ne, o tom, že tě potkám v knihovně, ty se pak rozplyneš a po chvíli se objeví nějaká bestie."
"Tak takhle mě ještě nikdo nepojmenoval."
"Promiň nemůžu si to nějak pořád uvědomit." Znovu ho políbila.
Oba dva se zvedli z podlahy a došli ke stolu kde si Brin sbalila pergamen. Ruku v ruce odcházeli z knihovny.
"Mám tě ráda."
"Ne tak jako já tebe Brin, to mi věř!"

EPILOG

James zavolal na Siriuse, když byli zrovna na famfrpálovém hřišti.
"Hej tichošlápku…… tak co?" Sirius se na něj smutně podíval chvíli mlčel, pak se ale jeho ústa rozšířila v úsměv.
" Vyšlo to…."
"Nebyl na ní ten sen cos na ní poslední dva týdny posílal moc?"
"Byla hodně vyděšená, málem mi tam zkolabovala, ale pak když jsem jí dal pusu tak ani neodporovala. Ale ta první facka zabolela."
"Říkal sem že to vyjde."
"Jak to Dvanácteráku děláš, že tvoje nápady vyjdou?"
"Tomu se říká nadání Tichošlápku, nadání." James se usmál chytil svého kamaráda za ramena.
"Máš ji opravdu rád?"
"Mám Jamesi, víc než cokoliv na světě." Společně nabrali směr ke škole, kde už na ně mával Remus.

KONEC

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kika kika | E-mail | Web | 11. května 2006 v 14:39 | Reagovat

Achojík!!! Chcete vědět hodně věcí o BEP???? A taky o AVRIL??? KUKNěTE SE MI NA BLOG:

theblackeyedpeasblog.blog.cz

THNX MOOOC  ps: máš to tu pěkny

2 magurek magurek | 11. května 2006 v 14:57 | Reagovat

ahojik smudlinko... je to bomba.. po ty posledni povidce je to zmena... tak se snaz a pis dal.. Je to super...

3 Jane Jane | Web | 19. srpna 2006 v 22:55 | Reagovat

mazec!!!!!!!!!

4 Morgana Ehran Morgana Ehran | E-mail | Web | 30. dubna 2007 v 19:25 | Reagovat

no wow..jak rekl sirius:))) nejvic se mi libil temn konec - nečekane! takovy osklivy chlapec..:)))))) to se dela sirie? teda dost gggggggoooodddd.:) ukazala si ho z jine stranky a to moc hezky! teda ne hezky ale uzasne. orinalne a vubec - smekam pred tvou fantasii!

5 Marssella Marssella | 15. května 2007 v 22:59 | Reagovat

super!

6 Zuzulka Zuzulka | Web | 22. května 2007 v 12:35 | Reagovat

Krása fakt krása!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.