4. Kapitola Snape jak ho neznáte.... Nebo ano?

9. května 2006 v 8:18 | Šmudlinka |  Snape jak ho neznáte...NEBO Ano? - HET
4. Kapitola..........................

Meg otevřela oči, bylo jí špatně. Šíleně jí bolela hlava.
Včera jsem to asi přehnala. Rukou se dotkla čela, ale jak vracela ruku zpět na postel nahmatala něco teplého a měkkého. Rychle se posadila a pohlédla tím směrem. Úlekem vykulila oči, vedle ní ležel Severus Snape. Opatrně zvedla ruku, lehce, aby ho neprobudila. Snape se ošil, ale spal dál. Vstala z postele, hlava ji bolela nesnesitelně že sotva mohla přemýšlet nad tím , co se stalo minulý večer a ještě hůře, celou minulou noc.
Co vlastně dělám v téhle komnatě?
Hlavou jí probíhaly miliony myšlenek. Zlí permoníci drnčely kladivy uvnitř hlavy, ale našla ještě kousek rozumu na to, aby posbírala své věci a začala hledat východ z té kobky, která měla bát pracovnou i ložnicí, dohromady. Naproti posteli uviděla dlouhý závěs, který splýval se zdí. Chtěla ho odhrnout, ale závěs se zdál jako z kamene, nepohnul se ani o kousek.
"Sakra, já se odsud snad nedostanu!" Zaklela tiše a šla prohlédnout zbytek místnosti.
Snape se probral a zpozorněl. Už vedle sebe necítil nehybné tělo, slyšel šramot. Otevřel oči a posadil se na posteli a sledoval její marnou snahu.Koutky mu cukaly.
Nechám jí pořádně vydusit, nakonec si to zaslouží. A usmál se. Položil se zpět na záda a poslouchal jak potichu kleje. Měl z toho zvláštní pocit. Včera se k němu přitulila, nejhorší na tom bylo, že jemu se to líbilo.
Sakra, je to tvoje studentka, nemůže se ti líbit…. To nejde..!!! Stejně mě umí jen naštvat.
Ale čím více nad tím přemýšlel, čím více se tomu bránil, tak mu docházelo, že mu není lhostejná. Otočil se na bok a se zavřenýma očima poslouchal dění kolem sebe.
Meg slyšela jemné zašustění saténu. Otočila se a podívala se směrem k posteli. Oddechla si když viděla, že se Snape jen otočil na bok a stále spí - jak si myslela.
Sáhla si do kapsy pro hůlku, ale zjistila, že tam není. Začala panikařit. Rozhlížela se po celé místnosti až zabrousila pohledem k nočnímu stolku vedle Snapovy hlavy. Ležela tam. Meg nechápala jak se tam hůlka dostala. Pomalu, aby ho nevzbudila se přiblížila a vzala si ji.
"Alohomora! Alohomora! Alohomora!" Vyslala hned několikrát na různé části pokoje.
Závěs, který byl do této chvíle jako z kamene se zvedl. Meg se neskutečně ulevilo. Rychle opustila místnost a utíkala do své komnaty. Jakmile za sebou zahrnula závěs otevřel Snape oči.
"Není tak hloupá, jak jsem si myslel!"
A koutky úst se mu pozvedly v lehký úsměv.
Po zbytek prázdnin se Meg snažila Snapovi nelézt na oči. Sice jí hlavou vrtalo co se vše dělo té noci, ale nedokázala si představit, že by se dělo něco jiného něž klidné oddychování a možná i malé chrápání. Měla naprostý výpadek co se týkalo toho večera.. Zbytek Vánočních prázdnin chtěla strávit v klidu.
Ani Snape se nesnažil vyhledávat její společnost, už tak byl otrávený z toho že na ní myslel.
Meg se na zbytek týdne zavřela v komnatě a soustředila se na úkoly, které jim profesoři zadali na prázdniny.
Jediná doba, kdy musela vylézt z komnaty byla, když musela na jídlo. Právě v té chvíli se bála nejvíce toho že ho potká, ale ani jednou se tomu tak nestalo. Už se otřepala z děsného večerního zážitku a z ranního úleku. Vymýšlela další nachytávky na Snapa. Věděla, že by mu měla být vděčná, ale sama by pochybovala, že by to ocenil.
Byl další nudný večer, kdy byl hrad prázdný, byla nejlepší doba uskutečnit pomstu na Snapa.
Došla k tajné místnosti v kuchyni, myslela si že tam Snape bude, ale mýlila se. Nebyl tam a tak vymýšlela, co by mohla udělat. Rozhlédla se po celé místnosti a do oka jí padla knihovna. Vytáhla hůlku.
" Filus Melarmas!"
Všechny knihy se vznesly do vzduchu, a každé se vyměnil obal za jiný, pak se zase snesly na své místo. Schovala hůlku zpět do hábitu a šla se schovat do kuchyně.
" Paní tady něco hledá?" Objevila se skřítka.
"Ne , ne, chci si tu jen posedět."
"Paní chce sedět v komoře?"
Meg se kolem sebe rozhlédla a zjistila, že opravdu sedí v komoře mezi kompoty, kořením a dalšími potravinami.
"Ano, je tu příjemně. Doufám že to nevadí?!"
"Ne paní, skřítka si jen myslela, že by mohla pomoct!"
"Není třeba, můžeš jít."
Skřítka si upravila oblečení a za chvíli zmizela.
Meg se pohodlně usadila na chladnou zem a čekala. Čekala velice dlouho nebavilo ji sedět, a tak si sedla jen tak na bobek. Muselo být něco po půlnoci, když uslyšela kroky, které se rozléhaly chodbou. Trochu znervózněla a pro jistotu se ještě více přikrčila, ale jen tak aby měla dobrý výhled. Profesor prošel kolem spíže. Otevřel tajnou místnost a usadil se do volného křesla. Opřel si hlavu a jen tak přemýšlel.
Něco si pro sebe říkal, ale nebylo mu rozumět, a tak se Meg rozhodla jít blíže. Pomalu se krčila kolem zdi. Skoro nedýchala, nohou zavadila o nějakou zábranu, byl to nějaký pytel. Posunula nohu o kus jinam. Pomalu se doplazila ke vchodu do tajné místnosti. Už bylo rozumět mnohem léoe. Nastražila uši i oči a čekala, co se bude dít.
"Verusi, tak jak se máš?"
"Mám se dobře, ale ty vypadáš nějak sklesle Severusi?!"
Meg zpozorněla. s kým se to baví? Vždyť tam nikdo není!!! Je snad blázen… ne snad ale určitě! To sem se nemusela namáhat s tím, abych ho nějak nachytala, zvládl by to i sám!¨Trochu se nadzvedla. V krbu, který byl před křeslem plápolal oheň ve tvaru lidské tváře. Nebyla jí povědomá, neznala ji. Opět se přikrčila a poslouchala.
" Nic moc se neděje, předevčírem jsem vyslal pár kouzel v hostinci u prasečí hlavy v Prasinkách."
"Tak to se tam asi neuvidíme."
"Ne asi ne."
"Co si dělal, neřikej mi, že si vysílal kouzla jen tak, to nemáš ve zvyku!"
"Když ti to řeknu, tak mi to nebudeš věřit!"
"Myslím, že se známe dost dlouho na to, abych ti věřil i to, že sis nabrnknul nějakou kouzelnici, i když je to velmi nepravděpodobné. To bych ti možná nevěřil."
Severus chvíli mlčel. Rukou si přejížděl přes orosené čelo.
"Tak mluv, nebo jsem uhodil hřebíček na hlavičku?"
Severus se opět neměl k tomu aby něco řekl.
Meg skrčená ve svém úpkrytu protočila oči. Bože to je doba…
"Chránil jsem jednu studentku."
"A to ses musel tak dlouho rozmýšlet? Vždyť to je tvoje povinnost."
"Je z Nebelvíru!"
"To na tom nic nemění."
"Líbí se mi!!!"
V krbu bylo hrobové ticho, Meg se jen zapotácela, a jen tak tak, že neshodila starou vázu, která stála poblíž. Váza se lehce zakymácela, Meg se zatajil dech. Vymrštila ruce a zachytila ji. Neslyšitelně si oddechla.
Kdyby na mě teď přišli, měla bych školní tresty do konce života.
Uvědomila si co slyšela. Chladný Severus Snape? Co se to s ním děje?
V hlavě jí probíhaly miliony myšlenek.
To by se dalo využít.
Její myšlenky přetrhl hlas, který se ozval z krbu.
"Co? Myslíš to vážně?"
"Nemyslet to vážně, tak ti to neříkám!" Zavrčel Snape.
" Co s tím chceš dělat? To že jsem ti minule říkal, ať si někoho najdeš bylo myšleno vážně, ale studentku?"
"Myslíš, že to nevím?
"Nechtěj po mně abych ti radil, to je nad moje síly. Rozhodni se sám.. víš jak to myslím…."
"Filleus!" Zaznělo z krbu a oheň na chvíli pohasl a pak opět vzplál naprosto čistý.
Snape si položil hlavu do dlaní. Nevěděl co má dělat.
Sakra, tohle se mi ještě nestalo. Nechci, aby se mi někdo líbil. To na čem jsem pracoval celá léta by se teď mělo zhroutit?
Zvedl hlavu a vstal. Šel přímo ke knihovně, otevřel ji a automaticky sáhl po knize v pevné kožené vazbě, zkontroloval její název. lektvary zapomnění a jiné hrátky s myslí. Otevřel ji a začal v ní listovat.
"Lektvar Liberalis? Loutrecův spací lektvar? Co to je?" Svraštěl obočí a mrštil s knihou do rohu místnosti a začal knihy kontrolovat.
"Sakra, co to je?" Nemohl najít ani jednu knihu správnou.
"Lektvary zdraví, co tu dělají lektvary na proměnu?!"
Zlostně vrátil knihu do jednoho z regálů a odešel.
Meg čekala nejméně deset minut, něž se odvážila vylézt ze svého úkrytu. Rozhlédla se po celé místnosti a s úlevou si oddechla. Rozhodla se okamžitě vrátit zpět do Nebelvírské věže. Byla unavená a zahlcená informacemi, které zjistila. Žertík, který na Snapa vymyslela ji ani netěšil. Nevěděla zda má být ráda, že Snape nenašel knihu s lektvary zapomnění.
Snape ještě dlouhou dobu bloumal chodbami hradu a přemýšlel co bude dělat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Blackie Blackie | Web | 9. května 2006 v 9:15 | Reagovat

PEKNÝÝÝÝÝÝÝ........

2 šmudlinka šmudlinka | 9. května 2006 v 9:20 | Reagovat

Děkujůůůůůůůů

3 ivik.bublik ivik.bublik | 14. dubna 2007 v 6:13 | Reagovat

zajímavé

4 Luca Luca | E-mail | 22. července 2007 v 10:29 | Reagovat

Rozhodne :) Nebylo to jeho druhe ja?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.