5. Kapitola Snape jak ho neznáte.... Nebo ano?

9. května 2006 v 8:19 | Šmudlinka |  Snape jak ho neznáte...NEBO Ano? - HET
5. Kapitola..... Konečně kooonec :D

Meg seděla na lavičce pod stromem, na pozemcích školy a četla si. Bylo poledne a slunce prozařovalo mraky, které se tvořily na obloze. Meg odvrátila oči od knihy Historie trolí války a rozhlédla se po zasněžené krajině. Slunce odrážející se od bílé pokrývky ji bodalo do očí. Odložila knihu a promnula si oči. Stále dumala nad tím co včera slyšela. Nešlo jí z hlavy, že se mu líbí. Nejprve, hned v první chvíli to v ní vzbuzovalo odpor, ale ten se otupil, nevěděla proč ani kvůli čemu.
Stále se mu vyhýbala a docela se jí to i dařilo., i proto dnes seděla na školním pozemku v jeho nejvzdálenější části. Opět si do ruky vzala knihu a vedle položila list pergamenu s brkem.
"Petracium!"
Brk se postavil a napsal nadpis připraven k zapisování. Meg si zívla a začala diktovat stručné zápisy z trolí historie.
Obloha se najednou zatáhla, padaly jemné vločky sněhu. Meg sbalila knihu a vydala se na zpáteční cestu k hradu. Vítr zesílil a z nebe se sypalo obrovské množství vloček. Sněhová bouře sílila každou minutu. Meg po dvaceti minutách dorazila ke dveřím a vstoupila. Oklepala ze sebe sníh a položila knihu na lavici, hned vedle dveří. Jediné co však nenašla byl brk a pergamen s jejími zápisky.
"Accio brk a pergamen!"
Nic se ale nedělo. To se musí stát zrovna mně! Naštvaně si narazila čepici na hlavu a otevřela dveře. Silný vítr ji jakoby vrátil do hradu. Meg chtěla své poznámky za každou cenu získat zpátky. Chůze byla stále těžší a těžší. Závěje sněhu pomalu narůstali, ale ona se nevzdávala. Asi v půlce cesty se opět kouzlem snažila přivolat brk i pergamen, ale opět se nic nedělo.
Došla k lavičce, kterou pod sněhem už nebylo skoro vidět. Odhrnula sníh a vzala do ruky pergamen napůl rozmočený a napůl zmrzlý.
"Reparo!"
Vyřkla a pergamen se vrátil do podoby, ve které ho tam zanechala. Bouře ještě nabrala na síle. Meg z hlavy spadla čepice, kterou vítr hned odnesl. Bojovala s větrem, který , jako by ji nechtěl pustit, nohy jí ztěžkly. Setmělo se, vytáhla hůlku.
"Lumos!"
Z hůlky vyšlehl pramen světla, který ozařoval jen kousek zasněžené cesty před ní. Už si myslela, že zpět nedojde, když se před ní vynořily rámy hlavních dveří.
Nestačila ani sáhnout na kliku a dveře se rozlétly dokořán. Meg viděla záplavu černé barvy Snapova hábitu. Totálně vysílená a zmrzlá se snařila kolem něj projít.
"Slečno Mooneyová, máte nad něco s mozkem???"
"Možná ano, ale nemáte s ním náhodou něco vy???"
"Strhávím Nebelvíru pět bodů!"
"Tak málo?"
"Dalších pět!"
"Tak to už máme deset. Teď už mě pustíte dovnitř, nebo si chcete ještě povídat?!"
"Dalších pět. Ta vánice je příšerná, že???"
"Uhněte už konečně!"
"Nebelvír přichází o dalších deset bodů!"
Meg neměla náladu na to stát tam a vybavovat se. Sotva stála na nohou a vítr do ní stále narážel jako se vlny tříští o skálu.
Snape se škodolibě usmál a čekal na její reakci. To co udělala, ale ani v nejmenším neočekával……………….
***
Přiblížila se k němu…….. Do ruky mu nasupeně vložila pergamen a brk, otočila se a šla pryč. Snape zůstal stát jako opařený. Meg se mu po chvíli ztratila v zuřící bouři.
Ačkoli neměla sílu odešla, pokládala to za nejlepší řešení. Snažila se najít druhý vchod, který se používal jen vyjímečně. Moc lidí o něm nevědělo a tak se někdy považoval za tajnou chodbu. Ohmatávala ledové zdi Bradavického hradu.
"Lumos!"
Zdi osvítil paprsek světla, ale moc to nepomohlo. Pokračovala stále kolem hradu se svítící hůlkou. Prošla celý úsek, kde se měly nacházet ony tajné dveře, ale nic nenašla. Bránily jí závěje sněhu, které jako by se plazily po zdích hradu. Byla zoufalá, už to byla skoro půlhodina, co se snažila vchod najít. Byla promrzlá na kost.
Zády se opřela o zdi hradu a zakryla si obličej prokřehlými dlaněmi. Věděla, že by se mohla vrátit k hlavním dveřím, které by určitě našla, nohy ji ale nechtěly poslouchat. A i kdyby, neměla náladu se znova přít se Snapem.
Vzdala to, posadila se do sněhu a snažila se vymyslet jak do hradu.
Asi mám fakt něco s mozkem.
Nemohla se soustředit, myslela jen na to jak mrzne, že skoro necítí prsty u nohou a ruhou. Hůlku už dávno schovala, byla zbytečná.
"Hloupá, hloupá husa!!!"
Meg pozvedla oči, viděla jak se k ní blíží světlo na špičce čísi hůlky- sržel ji v ruce Snape.
"Jste hloupá husa, jakou jsem v životě ještě neviděl!!!" Zavrčel nelibě.
Měla šíleně zmrzlou pusu, že ji skoro nemohla otevřít, ale odpověď si neodpustila.
"Koukám, že pro nebelvírské body půjdete přes mrtvoly co?"
"Ne, jen přes tu vaši, pokud okamžitě nevstanete!"
Chytil ji za paže, které se třásly zimou, ostatně jako celé tělo. Postavil ji na nohy a podepřel ji. Byla jen o něco menší než on, tak to šlo lehce. Její kaštanové vlasy byly slepené ledem, obličej nevídaně bledý a její nádherné oči původně modré teď vypadaly jako slepé.
Podepřel ji a pomalu se ploužili k hlavnímu vchodu. Meg nemohla skoro ani zvedat nohy, a to je brzdilo.
"Nejste jen chorá na mozek, ale dokonce snad ani neumíte chodit!"
Meg ale neodpověděla. Měla zavřené oči a soustředila se na kroky, které, i když se snažila nemohla dělat dostatečně velké.
Už jí ani nevadilo že Snape jí zase něco vyčítá, kašlala na něj. Chtěla se jen dostat do postele a spát.
"Neusínejte slečno Mooneyová!" Zatřásl s ní Snape.
Pootevřela oči, ale hned je zase zavřela. Vzal jí do náruče a zrychlil chůzi.-
"Už podruhé vás nesu."
"Mě všichni nosí na rukou, ale u vás z toho blahem nejásám!!!"
Zamumlala Meg a hlavu unaveně položila na jeho rameno. Trvalo chvíli, než se dostali ke dveřím. Snape s Meg v náručí vešel dovnitř.
Bylo tam teplo ale Meg se třásla chladem. Pokračoval s ní k Nebelvírské věži. Před obrazem Buclaté dámy se zastavil.
"Pan profesor Snape… potřebujete něco?"
"Otevři."
"Jak je libo."
Obraz se odsunul a on vkročil." Odnesl Meg do jejího pokoje a jemně ji položil na její postel.
"Už mě to nebaví, tahat vás z malérů!" Vyndal z kapsy lektvar purpurové barvy a nalil jí ho do úst. Trochu se zakuckala, ale polkla ho. Po těle se jí začalo rozlévat teplo. Snape uklidil lahvičku zpět do hábitu a začal jí sundávat svrchní hábit a boty. Přikryl ji…
"Tady máte ten pergamen.." Meg se na něj podívala a šeptla
"Děkuju."
"To už jsem taky slyšel." Otočil se a odešel.
***
Snape se posadil do křesla v Nebelvírské společenské místnosti a hodiny jen tak seděl. Jeho černý hábit silně kontrastoval s veselými barvami Nebelvíru. Luskl prsty, přiběhla malá skřítka.
"Pan profesor potřebuje skřítku?"
"Potřebuji připravit něco k jídlu."
"Chce pan profesor, aby skřítka přinesla jídlo sem?"
"Ano."
Skřítka byla v tu ránu pryč. Snape nemusel čekat moc dlouho. Skřítka přinesla polévku ve velké míse, a jako druhý chod pečeni a hned zase zmizela. Snape vše odnesl do komnaty kde spala Meg.
"Měla byste něco sníst slečno Mooneyová" Řekl rázně, ale nedostalo se mu odpovědi.
Přistoupil blíž k posteli a jemně ji pohladil po vlasech. Hned však ruku rychle stáhl.
To nesmím dovolit, NE!
Meg otevřela oči a usmála se, i když spala jen pár hodin bylo jí lépe. Snape před ní položil jídlo.
"Nemám hlad."
"Mě nezajímá jestli ano nebo ne, prostě to sníte." Řekl jako by nic.
Vzala si do ruky lžíci a snědla alespoň polévku.
"Spokojený?"
"Ano" Už se otáčel a byl na odchodu, když Meg vstala z postele.
"Vím to!"
" Co víte? Že jste hloupá? to vím taky!"
Meg tu poznámku přešla bez povšimnutí. Přiblížila se k němu a políbila ho. Už jí to nepřipadalo odporné. Dvakrát ji zachránil. Sice se choval jako magor Snape, kterého znala z vyučování, ale tuhle jeho stránku zakrylo to jak ji pohladil. Myslel, že to necítila, ale věděla to až moc dobře.
Nevěděla jak se rozhodl, ale riskla to. Kousek od něj poodstoupila a dívala se na něj. Jeho výraz vypadal překvapeně, ale jeho oči, jindy tak zlé, teď vyzařovaly zvláštní jas. Věděla že se rozhodl.
Tentokrát on přistoupil k ní a objal ji. Cítila se stejně bezpečně jako když ji nesl v náručí poprvé.
"Proč si to udělala?
"Mám tě ráda a chc…… " Umlčel ji polibkem. Usmáli se na sebe.
"Jen doufám, že to není jen sen."
Pohladila ho po tváři.
"Věř mi není."
KONEC
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blackie Blackie | Web | 9. května 2006 v 9:24 | Reagovat

Ty si blázen... udělat se Snajpíka takovýho romantika.... teda teda... NO ale je to moc pěkný..... fakt.... si fakt blázen... jo líbilo se mi to moc se mi to líbilo......... pokračuj ať doděláš i ty ostatní.... jasný??:)

2 šmudlinka šmudlinka | 9. května 2006 v 9:26 | Reagovat

Wow

3 Chroustík Chroustík | E-mail | 9. května 2006 v 11:48 | Reagovat

co???

4 ufounek ufounek | 10. května 2006 v 16:49 | Reagovat

jo tak to je bomba...

mooc se mi to líbí... teda čekala jsem od toho hodně, ale překonalo to moje představy... jen tak dál pokračuj!!!

5 šmudlinka šmudlinka | 11. května 2006 v 14:26 | Reagovat

Díííííííííííky

6 šmudlinka šmudlinka | 11. května 2006 v 14:37 | Reagovat

Škoda že tenhle blog objevíte jenom vy!

7 Alex Alex | Web | 11. října 2006 v 8:32 | Reagovat

No,mě se takový věci nikdy číst nechcou........

8 Eillen Eillen | 16. listopadu 2006 v 12:54 | Reagovat

Je to docela dobře napsané. Líbí se mi, že jsi Snapea nechala takového jaký je. Ta romantika mi k němu moc nesedne, ale tobě se to povedlo docela slušně zpracovat.

9 Šmudinka Šmudinka | 18. listopadu 2006 v 12:56 | Reagovat

Snape je můůj miláček, nejradši bych z něho udělala romantika na entou, ale to už by nenměl tu povahu pro kterou mám jeho poatavu ráda.......

10 Janáčkova Janáčkova | 27. ledna 2007 v 13:10 | Reagovat

já taky skoro "miluju" HP ale tohle v knížce ještě nebylo,wow,máš ode mně poklonu!!!!!!:-)

11 Mrkétka Mrkétka | 2. února 2007 v 20:51 | Reagovat

hmm :-)dobrej napad hezky napsaný:)

12 katie katie | 13. dubna 2007 v 21:41 | Reagovat

super bomba nádhera

13 Šmudlinka Šmudlinka | 13. dubna 2007 v 21:46 | Reagovat

Moc děkuju.......

14 ivik.bublik ivik.bublik | 14. dubna 2007 v 6:22 | Reagovat

tak tohle bylo moooooooooc pěkný :))) pochvala - tedy merlinův řád prvního stupně. sevíka miluju jen tak dál!!!!!!!!!!!!!!!!!

15 Idril Idril | Web | 14. dubna 2007 v 14:02 | Reagovat

hezký:)) moc moc. Neva že je z něho romantik:) mě se tak líbí:)

16 Falkira Falkira | Web | 14. dubna 2007 v 16:14 | Reagovat

Jo, to se ti povedlo. :) Konec trošku sladší, ale nic, co by se nezvládlo. Krásná romantika. :))) Povedlo se ti to. :)

17 aine aine | 16. dubna 2007 v 15:47 | Reagovat

skvostný moc hezoučký paráda

18 Jitík Jitík | 18. dubna 2007 v 12:54 | Reagovat

Nádhera!!!

19 Šmudlinka Šmudlinka | 18. dubna 2007 v 13:28 | Reagovat

Děkuju :-)

20 Karin Karin | E-mail | Web | 18. dubna 2007 v 17:35 | Reagovat

Fakt super! Sevíka miluju!!! A tohle je super!!!

21 vencca vencca | Web | 8. května 2007 v 18:05 | Reagovat

Ahoj, není pravda, že sem chodí jen ti, kteří píší podobné věci. Severuse může zbožňovat i někdo zcela normální :o))

22 Šmudlinka Šmudlinka | Web | 8. května 2007 v 19:46 | Reagovat

vencca: jj to je pravda, Severus je naprosto dokonalej.....

23 Zuzulka Zuzulka | Web | 20. května 2007 v 20:48 | Reagovat

Páááni úúúúplná kráááása! Moc se ti to povedlo!:-)

24 tabby tabby | Web | 7. června 2007 v 13:24 | Reagovat

je to uzasny Severusovi vubec neuskodilo byt romanticky i kdyz si necha svou masku nedostupneho je to ploste naadhera

25 Luca Luca | E-mail | 22. července 2007 v 10:35 | Reagovat

No jo mooc pekne, romantika na konci to je moje, co je pred koncem je mi jedno a tohle bylo obzvlast dobre :)

26 dee dee | 23. srpna 2007 v 0:57 | Reagovat

ehm...Severus/vlastní postava je hodně oblíbené téma,  bohužel ale u těhle povídek vítězí kvantita nad kvalitou... je jich hodně a všetšinou jsou skoro stejné

Nechci říct, že je to špatná povídka, jen se mi zdá trochu neoroginální a Severus je tu "lehce"mimo svůj charakter

27 Jááá =o))) Jááá =o))) | 12. září 2007 v 15:43 | Reagovat

je to super...mám ráda Severuse jako romantika

28 Leny Leny | 14. září 2007 v 16:10 | Reagovat

Mooooooc krásný :-)

29 Zuberstab Zuberstab | E-mail | Web | 1. října 2007 v 16:07 | Reagovat

poklona mladá paní!

Žužova povídka :)

30 Debra Debra | E-mail | Web | 3. října 2007 v 13:58 | Reagovat

Fakt mega povídka je vážně mocinky hezká. Musím říct, že s ivíkem máte ty nej povídky, co jsem kdy četla.

31 Šmudlinka Šmudlinka | 4. října 2007 v 19:40 | Reagovat

wow, tak Debro, to co si napsala mě porazilo, a neuvěřitelně potěšilo, Ivík byla jednou z postv která mě nevědomky k psaní přivedla.. :D být teď s ní srovnávaná je jako balzám na mou duši D

32 Ashley Ashley | 4. dubna 2008 v 23:07 | Reagovat

Moc pěkný!

33 hellusenka hellusenka | 15. prosince 2008 v 20:23 | Reagovat

:D:DD nemoozem...ale dobree...zada sa mi to absurdne ale sak nehajme tak...inac pokracuuuuuuj si dobra...mam tak trochu zachvaty smiechu ale to je zase o inom :DD:d

34 Já | 27. července 2010 v 14:04 | Reagovat

tenhle blog neobjeví jen ti, co píšou komentáře. Třeba já jsem na tvých povídkách závislá a co půl rok si je čtu znovu :).

35 smudlinka smudlinka | 18. října 2010 v 17:27 | Reagovat

Já: tak to moc děkuji, samotné je mi líto, že už nepíšu, kolikrát si svá díla přečtu, a nechápu.... kde se to ve mně vzalo :) Ale říká se, že někdy je méně více... Děkuji za tvou přízeň :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.