Měl jsem tě rád - Téma Harry Potter

11. května 2006 v 14:34 | Šmudlinka |  Měl Jsem tě rád - HET
Tk lidičky osobně si myslim, že tahleta povídka je klenotem mé tvorby... i já sama si ji kolikrát znovu s chutí přečtu .... tak se začtěte..a řekněte.. Jaká je?

Měl jsem tě rád !
To co se stalo, už nelze odestát. Pramínky krve stékají po tvé kůži.
To co se stalo, se nikdy nemělo stát. Jas tvých očí zmizel v nenávratnu.
Šeď vrátila se do každého dne, jenž trávím bez tebe!
Šeď vnutila se na místo, které mělo být naším!
Černé mraky se stahovaly nad Bradavickým hradem. Nebyl obyčejný večer. Blížila se doba úplňku, doba které se Remus tak neskonale bál. Už dávno v Bradavicích nebyl ten starý pošetilý blázen Brumbál, jeho smrt se ukazovala v každém koutě Bradavic jako znamení, že lepším časům je dávno konec. Už tu nebyl ten, který by mu pomohl.
Školu málem zavřeli, po Brumbálově smrti. Dlouhou dobu se táhlo vyšetřování kolem jeho smrti, ale jakoby zázrakem se na nic nepřišlo.
Remus byl právě těsně za pozemky školy. Stál před řadou oblých vysokých kamenů. Smutně koukal do země, neuronil ani slzu. Už nemohl.
"Proč? Proč jste mi to udělali? "
Pohledem přejel po vytesaných jménech na náhrobních kamenech.
"Harry, ty… ty si ten jenž měl přežít!"
Řekl rozzlobeně, ale ta zloba byla prosycena hlubokým zármutkem.
"Ty si měl být nástupcem tvého otce, měl si udržet rod Potterů v povědomí lidí!"
"Tak jak by si to přáli"… Dodal ještě tiše
Povzdechl a posadil se na vysušenou zem. Schoval hlavu do dlaní.
"Nic není takové jak mělo být…. I ty Siriusi."
Zvedl hlavu a podíval se na další otesaný kámen pokrytý zeleným břečťanem.
"Jsi pryč Tichošlápku, nic už tě nazpět nevrátí. Proč jste to všichni takhle rychle vzdali? "
Lehl si na trávu a pozoroval nebe, stmívalo se. I když byl krásný letní den, pro Remuse to byl jen další šedivý den, bez přátel, kteří pro něj byli vším. Věděli kdo je, ale stejně ho měli rádi. Snažili se mu pomoci…..
Zůstal tu sám….. Ani ten slizký Severus Snape už není na jeho straně. Dříve mu alespoň dělal jeho nápoj, ale od té doby co byl v Azkabanu, když vyšetřovali Brumbálovu smrt, se změnil.
Sklepení zůstalo jeho domovem, ale jako by se zbláznil. Dokázal celé hodiny mumlat jen jedno slovo….. Polibek.
Měl z něj nevyslovitelnou hrůzu. Vypovídá to o tom, že Azkaban dokáže i z takového člověka jakým je Snape udělat jen malé nemyslící dítě. Motáka, který se nezmůže na nic. Uzavřel se sám do sebe.
Remus sledoval hvězdy, které se pomalu vynořovaly na obloze. Věděl že za chvíli to přijde. Už cítil jak se v něm začíná vařit krev, ale to byla jen malá předzvěst toho co mělo teprve přijít.
V křoví vedle něj něco zašustělo… Nenamáhal se ani otočit hlavu.
"Remusi?" Ozval se jemný ženský hlas.
"Ahoj Hermiono." pozvedl oči, ale jinak se nepřemáhal.
"Trávíš tu hodně času, měl by si jít dál a…."
"Myslíš že bych měl jít dál a zapomenout?"
"Ne, to si nemyslím, i já je měla, a mám ráda, ale žít musíš. Jsi tu vždy, když tě něco trápí. Co je ti?"
"Hermiono, nevím jestli mám náladu bavit se o tom co mi je nebo není, nechci nic z toho rozebírat!"
"Ale uleví se ti."
"Třeba nechci aby se mi ulevilo!" Řekl už naštvaně Remus.
"Nemusíš na mě zvyšovat hlas, já už nejsem tvoje studentka, ale uvědom si že nejsi jediný kdo někoho ztratil! Nejen ty trpíš! Nejen tobě se stýská. Milovala jsem Rona a Harry byl můj přítel, stejně jako Sirius."
"Já vím, já vím, já vím!"
"Zůstali jsem tu skoro sami…. Musíme držet při sobě, já se snažím, ale ty mi musíš pomoct."
Letmo se na něj usmála, ale v očích se jí leskly slzy. Lehce ho objala.
"Měla by si jít."Zašeptal a jemně ji odstrčil. "Je skoro čas."
Hermiona sáhla rukou do hábitu a vytáhla průhlednou ampulku s nějakou nachovou tekutinou uvnitř.
"Na, to ti pomůže."
¨"Co je to?" Nevěřícně se podíval na lahvičku.
"Je to poupravený vlkodlačí lektvar, Snape mi ho pro tebe dal, když jsem u něj byla."
"Nechci to, jeho poslední lektvar, který mi po svém návratu z Azkabanu dal mě na dva týdny vyřadil z běžného života. Vždyť víš, že jeho lektvary už dávno nejsou nejlepší a hlavně nejbezpečnější."
"Vím, ale myslela jsem, že tentokrát to bude lepší."
"Nikdy to už nebude lepší.!" Znovu si lehl a doufal, že Hermiona pochopí, že chce aby odešla.
Nechtěl, aby někdo byl v jeho přítomnosti, když se mění. Nebylo by to bezpečné, pro nikoho.
Hermiona pochopila správně, sice se za ním ještě chvíli koukala, ale nakonec se zcela otočila a odcházela.
Už byla tma, ale měsíc ještě stále neukázal svou bledou tvář. Remus byl nervózní, čekal proměnu každou chvíli.
Najednou se nad obzorem vyhouplo zlověstné stříbrné kolo. Remus věděl, že jeho chvíle nadešla. Strom, který vedle něj stál se stal jeho útočištěm.
"Alohomora!"
Otevřela se malá tajná zásuvka, ze které Remus vyndal koková pouta, tedy spíše jen poloviční. Začal se cítit divně, bylo mu na zvracení, krev jako by mu chtěla vytéct všemi otvory těla. Z posledních sil si kolem ruky zapnul pouta a chytil se silného kmene stromu.
Pomalu se začal měnit. Zorničky se mu nezvykle rozšířily, už to nebyly jeho oči, ale oči vlkodlaka, krvelačného s neutišitelným hladem.
Nohy a ruce se mu prodloužily v nechutné pařáty s ostrými drápy, tělo se mu protáhlo ale krk se skoro ztratil. Na některých místech jeho kůže vyrašily vlčí chlupy. Prodloužily se mu uši a každý sval na jeho těle se vzepjal. Nesnesitelná bolest, Lupina pronásledovala při každé proměně, nyní nebyla jiná. Stejná ostrá bolest otupující jeho vnímání, vystřelovala mu až do konečků všech nervů po těle.
Upadl na zem a nehybně ležel. Proměna byla dokončena. Teď už nebyl tím ubohým chudým profesorem v ošoupaném hábitu, teď byl krvelačnou zrůdou která bažila po čerstvém mase.
Začal sebou cukat, snažil se trhat co nejsilněji, aby přetrhal silný řetěz, který ho spojoval se světem, který držel jeho chutě na uzdě. Už dříve se tento způsob osvědčil jako dobrý, proto se na něj Remus více než spoléhal. Teď to ale nebyl on, nevěděl, že řetěz ho poutá jen pro jeho dobro, stále se snažil dostat z jeho sevření. Škubal stále více a více, bez ustání. Kůže na jeho zápěstí byla už velice rozedřená, krvácela. Vlk zavětřil, olízl si své zápěstí, pohlédl na oválný stříbrný kruh a teskně zavyl.
Trhal sebou tak dlouho, dokud jeden článek, který pouta držel u stromu nepovolil. Ještě chvíli se snažil uvolnit se, až se dočkal. Článek řetězu se přetrhl a on byl volný. Opět zavyl a vydal se do hluboké noci. Bylo slyšet jen přerývané vytí….
***
Byla ještě mlha, slunce již pomalu vycházelo. Bylo přesně takové ráno, o kterém všichni jenom sní. Jemné paprsky slunce prozařovali nekonečné množství mlhy, která by se dala krájet, zároveň však bylo docela chladno. Nehybné nahé tělo leželo na kraji zapovězeného lesa. Byly vidět jen staré zacelené jizvy, co ale byly proti tomu, co ten člověk prožíval každý úplněk. Neskonalé přemáhání, bolest a zloba.
Remus se otřásl zimou. Hlava mu třeštila, radši ani neotevíral oči, věděl, že ta bolest by byla ještě mnohem horší. Rukama si přejel po obličeji a zívl si. V ústech cítil železitou pachuť krve.
Otevřel oči a pomalu vstal. Věděl, že je jako vždy nahý, za tu dobu už si tak nějak zvykl. Rozhlédl se kolem sebe. Jeho oči se zúžily zděšením, nebyl u místa, kde sám sebe večer zanechal. Bolela ho ruka, podíval se na ni a viděl železný kruh, ale bez řetězu. Ruka byla rozedřená do krve. Začal panikařit, ještě nikdy se mu nestalo aby se probudil někde jinde než byl předešlý večer. Ze zapovězeného lesa foukal chladný vzduch, Remus se znovu otřásl chladem. Snažil se upřesnit na kterém konci zapovězeného lesa stojí. Uvědomil si že půjde přes pozemky školy nejméně deset minut. Už tak byl dost unavený, vydal se na cestu ke hrobům a pod velký strom, kde měl jako vždy ukrytý hábit. Celé tělo ho bolelo a nejradši by někam zalezl a spal nejméně dva dny.
Došel ke stromu a sáhl pro hábit, navlékl ho na sebe. Všiml si další jizvy na hrudi.
"Tak, další do sbírky. Jenomže tahle sbírka není pro potěchu."
"Další noc za mnou a nejméně tisíc jich přede mnou." Znechuceně se kolem sebe podíval a pomalu se odebral na cestu k hradu.
Hrad už měl v dohledu, ale zastavil se. Před branami se tvořila skupina lidí. Většinou to byli samí žáci. Pomalu se rozešel k místu kde jich bylo nejvíce. Z davu se k němu, hned jak ho spatřil, vydal Hagrid. Chytil Lupina kolem ramen, v očích se mu zračil čirý strach. Odváděl ho směrem pryč od hloučku.
"Remusi myslim, že bys tam neměl teď chodit. Nemuselo by to pro tebe bejt příjemný."
"Co se stalo Hagride? Co se tam stalo?" Lupin měl nepříjemný pocit.
"Nic, bejt tebou neřešim to, měl by ses jít vyspat, vypadáš unaveně."
"Ale Hagride, je to něco vážného?"
Hagridovi se v očích zaleskly slzy.
"No…. je to vážný….." Podíval se na Lupina, ten měl v očích strach, vytrhl se Hagridovy z pod jeho mohutných rukou. Pospíchal k místu, od kterého ho Hagrid odváděl.
"Remusi, nechoď tam!" Zavolal za ním ještě Hagrid. Znělo to naléhavě.
Remus pažemi rozhrnul zástupy studentů, kteří se koukaly na bezvládné tělo ženy. Remus poklekl k tělu, zavřel oči , které si schoval do dlaní. Z pod víček se mu začaly řinout slzy. Mokré , slané a k nezastavení.
"Hermiono, ne… TY si byla ta poslední, který mě tu držela. Jediný člověk, který mě chápal, rozuměl mi….
Obejmul ji a houpal v náručí.
Podíval se na její rány….
"Ne to nemůže být pravda, to ne…. zvedl se a utíkal k hradu. Šrámy které měla Hermiona po těle se nápadně podobaly jizvám, které měl on sám…. Věděl, že sobě si je dělá sám, ale nemohl za boha uvěřit, že se něco takového stalo…. že on ji zabil… že on byl ten, který násilně ukončil její život. Běžel tak dlouho dokud ho nechytaly křeče do obou nohou. Doběhl až do sovince, kde se zastavil a snažil se popadnout dech. Opět se chytil za hlavu, prohrábl si vlasy, věděl, že většina učitelského sboru ví co je zač. On sám si nebyl jistý jestli udělal, to co v této situaci bylo nad slunce jasné. On váhal, ale ostatní si budou jisti.
Lupin nebyl od pravdy daleko. Hned druhý den do Bradavic zavítal Rufus Brousek - ministr kouzel, v doprovodu několika mohutných osob, které viditelně držely ruku na hůlce. Šly přes pozemky přímo k místu, kde Remus tak rád býval. Lupin tam opravdu byl, neseděl však přímo u hrobů, ale kousek dál. Přes noc se mu vše rozleželo v hlavě, a i když jeho přátelé byli mrtvi, nedokázal stát v klidu před jejich hrobem jako by se nic nestalo.
"Pane profesore Lupine?!"
"Ano, přejete, si? Pardon hloupá otázka."
"Ano myslím že to je docela zbytečná otázka."
"Chtěl jsem Vás ještě poprosit, o chvíli strpení, dnes večer má být pohřeb. Rád bych se ho účastnil."
" No to snad nemyslíte vážně" za ministrovými zády se vynořil Lucius Malfoy " To snad není možné, my ho jdeme zatknout a on si ještě bude klást podmínky."
Lupin se podíval na Malfoye.
"Nekladu si podmínky, jen jsem to navrhl, navíc nemusíte mít strach, že bych utekl, nikdo z těch, které jsem měl rád už tu nezbyl….."
"A ta poslední mudlovská šmejdka zyhynula vaší rukou…. konečně to někoho napadlo." Skočil mu do řeči Malfoy. Lupina to naštvalo a vystartoval po něm. Zastavil ho jeden z ozbrojených bystrozorů, který stál před Malfoyem.
"Ale notak, nelíbilo se vám oslovení??? Mudlovská šmejdka? Vždyť je to tak… Konečně si to uvědomte!"
Lupin se jen tak tak držel. Ministr Brousek opět promluvil.
"Myslíte, že je to dobrý nápad?"
"Nevím jestli je to dobrý nápad, ale chci se s ní rozloučit."
"No dobrá, myslím, že jste důvěryhodná osoba, vkládám do vás důvěru, nezklamte mě, zaručil jsem se za vás."
Byl večer, pohřeb probíhal při západu slunce, který měla Hermiona tak ráda. Lupin myslel na všechny krásné chvíle, které s ní prožil. Stále mu nedocházelo, že za její smrt je zodpovědný, věděli to jen někteří kolegové. Studenti kteří se mohli rozloučit již před tím neměli ani tušení, co se jejich profesorce stalo. Teď při západu slunce se s ní loučili jen ti, kteří k ní měli blíže než ostatní. Nebylo jich mnoho. Lupin navrhl místo jejího hrobu hned vedle Rona a ostatních, jejích přátel.
"Snad se ti tohle místo líbí, mám tě rád!"
Remus ji na hrob položil kytici rudých a žlutých růží. V tu chvíli se k němu postavily bystrozorové a odvedli ho.
***
Ležel v cele Azkabanu. Mozkomorové bloudily chodbami, Remus se cítil tak, jako by nikdy už neměl být šťastný. Strávil tam několik měsíců. Kamenné zdi byly podrápány od jeho pařátu, bylo to příšerné, krev na zdích byla jeho vlastní. Vypadal zuboženě, ale jemu to bylo jedno. Věděl, že za to co udělal si takové utrpení zaslouží. Dveře jeho cely se otevřely.
"Je čas Lupine." Do dveří vstoupila Tonksová. Objala ho a políbila ho. Byl to poslední teplý polibek v jeho životě. Odvedla ho do místnosti bez oken a nechala ho tam. Za okamžik to vše skončí. Dveře se otevřely znovu, tmavá postava Mozkomora vplula do místnosti. Lupin upadl na zem. Mozkomor se k němu blížil. Lupinovi se před očima přehrály nejšťastnější chvíle jeho života. Byl na pozemku Bradavic a bavil se svými přáteli. Tichošlápek, Dvanácterák, Lilly, Harry a Ron s Hermionou se na něj usmáli. To už Remus cítil jak se jeho rtů dotýkají chladné rty Mozkomora. Byl to jeho smrtelný polibek. Remus věnoval poslední myšlenku svým přátelům a zemřel.

EPILOG

Palcové titulky Denního věštce hlásaly:
Záhadná smrt Hermiony Grangerové byla po půl roce objasněna!!! Známý přívrženec pána zla, Fenrir Šedohřbet vnikl na území v době úplňku a zabil již zmíněnou obět. Milné tvrzení, že Slečna Grangerová byla zabita tamním profesorem Remem Lupinem vyvrátily až důkazy, které předložil Severus Snape. Proces, který byl veden proti Lupinovi však již byl v takovém stádiu, že se již rozsudek nedal odvolat.Do Azkabanského vězení se dostali bohužel až op vykonání rozsudku smrti. Jediné, co se rozhodli na Ministerstvu kouzel udělat pro očištění Lupinova jména je, že ho 23. dubna tohoto roku při oslavách kouzelníků vyznamenají Merlinovým řádem. Zdá se, že tento omyl bude mít ještě na Ministerstvu kouzel dohru.
Další informace o vývoji této kauzy vám přineseme v průběhu tohoto týdne.
Snape zmačkal noviny, které hodil za sebe. Tragédie, která se stala mu pomohla dostat se z toho nejhoršího, zase učil studenty, ale už nebyl tak zapšklý, ale před studenty byl tvrdý, ačkoli byl v nitru stejně zranitelný jako v dobách kdy se sám zamykal v podzemí hradu. Postavil se k hrobům, kde dříve rád sedával Lupin. Poklekl k jeho hrobu a položil na něj lahvičku s vlkodlačím lektvarem.
"To je pro tebe….., teď jsi tam kde sis přál již dlouho být, se svými přáteli."
Stoupl si a pomalu odcházel k hradu, kde už čekali studenti Nebelvírské a Zmijozelské koleje na svou hodinu lektvarů.
KONEC
Moon
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Simonka-lopatka Simonka-lopatka | 11. května 2006 v 22:15 | Reagovat

Luci tak to je fakt hustý, to se povedlo, málem jsem věřila že je to "pravda". Téměř jak od Rowlingový

2 Blackie Blackie | E-mail | Web | 12. května 2006 v 19:43 | Reagovat

Naprosto bomnba... přesně nemůžu říct co se mi líbilo ale bylo to fakt působící... teda na mě... to zapůsobilo mega... :)

3 Blackie Blackie | E-mail | Web | 12. května 2006 v 19:45 | Reagovat

Ne fakt jen tak dál si super, nikdy bych to do tebe neřekla... skrývlala si svůj taĺent.. to aby si J.K.ROwling dala pozor :)

MTR piš dál

4 Lionka Lionka | Web | 27. června 2006 v 12:41 | Reagovat

Úžasný...miluju knížky o Harrym a tohle bylo vážně supr!!!Úplnej horor! :)

5 Šmudlinka Šmudlinka | 6. července 2006 v 20:48 | Reagovat

LIONKO - díky... jsi někdo koho znám???

6 Eillen Eillen | 2. listopadu 2006 v 18:15 | Reagovat

Teda, tohle se ti opravdu povedlo. Na tvůj blog sem narazila jen náhodou, ale určitě se sem ještě vrátím. Až na nějaké gramatické chyby ta povídka byla nádherná

7 Lucinka Lucinka | E-mail | 25. ledna 2007 v 18:03 | Reagovat

Miluju knížky HP, ráda čtu a píšu povídky....a musím ti říct že tahle tvoje povídka byla jedna z nej, které jsem zatím četla. Hlavně mi z toho až vhrkly slzy do očí. Je to dojemný. A myslím že pokud můžeš a budeš mě informovat na mail. Až napíšeš jakoukoliv novou povídku. Určitě mi napiš pls....

8 Eliška... Eliška... | E-mail | 30. ledna 2007 v 21:28 | Reagovat

Super,píšu taky povídky ale je to hrůza..tady jsem bulila...je to krásná myšlenka ta by mě nenapadla...díky Lucko žes mi doporučila tento blog..

9 Fidorka Fidorka | Web | 14. března 2007 v 20:17 | Reagovat

fakt super... Moje povídky s tímhle málem nejdou srovnat! Fakt dobrý nápad....

10 ivik.bublik ivik.bublik | 13. dubna 2007 v 18:25 | Reagovat

Tak tohle bylo fakt hustý!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! sice nemám ráda povídky co špatně skonč,í ale tohle se mi fakt líbilo :)) jen tak dál.

Jinak vzhled tvého blogu je naprosto boží! tahle nějak jsem si to chtěla taky udělat, ale nikdy jsem nenašla tu správnou zelenou, aby to nebylo moc do očí a nebylo jako pěst na oko :)))

jinak si ted hned přidávám odkaz na tebe mezi oblíbené stránky :)))

11 Eleen Eleen | 24. dubna 2007 v 18:35 | Reagovat

fakt úžasný!

12 Morgana Ehran Morgana Ehran | E-mail | Web | 28. dubna 2007 v 16:10 | Reagovat

tak dneska už nic nenapíšu, padly na mě chmury. po přečtení této povídky se ani nemůžu cítit jinak. úplně mě to vcuclo dovnitř. chce se mi brečet. dokážeš nádherně vystihnout pocity a vůbec..píšeš uchvatne. neber si to osobne ale uplne me to rozesmutnilo. smekám před tebou.

13 Šmudlinka Šmudlinka | 28. dubna 2007 v 19:38 | Reagovat

Moc děkuju, tak si přečti nějakou veselou povídku... třeba se to tím vykompenzuje :-))) nesmutni.... a ještě jednou děkuji za chválu.... :-)

14 Morgana Ehran Morgana Ehran | E-mail | Web | 28. dubna 2007 v 20:10 | Reagovat

nemáš zac:) urcite se na to vrhnu:)

15 ellion ellion | Web | 29. dubna 2007 v 18:36 | Reagovat

ježiši to je klásný ... já u toho brečela..tak smutný a tak krásný, fakt povedený...

16 Šmudlinka Šmudlinka | 29. dubna 2007 v 22:42 | Reagovat

moc děkuju... :-)

17 Dark Dark | Web | 1. května 2007 v 9:13 | Reagovat

naprosto nádherná....ty moje sou oproti tomu nic...

18 Karolinka Karolinka | 21. května 2007 v 15:18 | Reagovat

fakt úžasný!!takhle dobrou povídku sem už dlouho nečetla!!

19 katie katie | Web | 24. května 2007 v 14:54 | Reagovat

zajímavý

20 wennca wennca | E-mail | 12. června 2007 v 22:52 | Reagovat

Co dodat? :) Moc hezké, jen dej pozor na chyby...

21 Karin Karin | Web | 16. července 2007 v 14:11 | Reagovat

Tohle je fakt úžasný! Takový opravdický! Mocka se ti to povedlo! Miluji povídky se špatným koncem!

22 Šmudlinka Šmudlinka | 16. července 2007 v 18:41 | Reagovat

Karin, to je dobře protože špatný konce mi přijdou takový poetický, takový lepší :D

23 Beruška Beruška | 10. září 2007 v 22:25 | Reagovat

Šmudlinko, je to moc hezké, ale taky hrozně smutné :-( uplně je mi z toho do breku. Píšeš moc hezky :-)

24 Zuberstab Zuberstab | E-mail | Web | 1. října 2007 v 15:22 | Reagovat

spravedlńost je slepá. Většina lidí říká že je to dobře,ale já si myslím,že když je slepá,tak nevidí co by oči vidět měly. Nevidí do očí,kde se dá číst jako v otevřené knize.

Tahle povídka je deprimujíííícííííííí :(

25 Šmudlinka Šmudlinka | 1. října 2007 v 17:26 | Reagovat

wew, tak Zuberstab, to je hustej koment...... napsala si to nádherně... fakt díky moc,

26 Kessy Kessy | 27. ledna 2008 v 20:02 | Reagovat

Nádhera . Vážně , nemám slov .   Neviděla jsem nic hezčího . Přijmi mou poklonu .

27 Šmudlinka Šmudlinka | 29. ledna 2008 v 0:06 | Reagovat

Kessy moc děkuju, a jsem ráda, že se ti povídka líbila :)

28 Zrzka Zrzka | 21. června 2008 v 16:38 | Reagovat

Ano tahle povídka je opravdu dobrá, i když Lupina moc nemusím, tak tady je jeho postava opravdu reálně popsaná.

29 Viki Viki | Web | 3. března 2009 v 15:20 | Reagovat

tahle povídka byla naprosto dokonalá - abych pravdu řekla i když se mi nechce tak jsem se rozbrečela

30 Viki Viki | Web | 3. března 2009 v 15:20 | Reagovat

tahle povídka byla naprosto dokonalá - abych pravdu řekla i když se mi nechce tak jsem se rozbrečela

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.