1. Kapitola - Kdo je vítěz?

9. června 2006 v 18:30 | Lucinka |  Kdo je vítěz? - HET
Hih, lidičky.... tak tohle je povídka, kdy se pokouším být alepoň malinko vtipná.. hih, snad se mi to povedlo :D

Kdo je vítěz?
James se probral na ošetřovně.
"No konečně, myslel sem že tu prospíš mládí Růženko!"
Bolela ho šíleně hlava, ale Siriusův hlas by poznal vždycky.
"Kdyby tvoje přezdívka byla pravdivá, tak spím dál Tichošlápku."
"No, no, no. Madam Pomfreyová říkala, že jakmile se vzbudíš, můžeš pádit pryč."
"Proč jsem vlastně tady?" Řekl jen na půl pusy James.
"Ehm, no, chceš slyšet krycí verzi, nebo pravdivou verzi?!"
"Která ze mě dělá většího hrdinu?" Zeptal se James naivně, ale věděl jak to dopadne.
Sirius se chvíli nepřítomně koukal kolem sebe a neměl vhodná slova, která by použil.
"No tak si spadl při tréninku, od třetí obruče, když si letěl za Zlatonkou."
"A chytil sem jí?"
"Ty si fakt jelen! To je krycí verze." Uchechtl se Sirius
"Takže nechytil……"
"Nedělej si ze mě srandu, podle pravdivé verze si spadl na zadek a ne na hlavu!"
Oba dva se společně začali smát.
"O.K. tak dobře, jaká je ta pravdivá verze?"
"Provokoval si u záchodů Evansovou. Vyslala na tebe nějaký kouzlo, já jen viděl jak se kácíš na zem."
"Zase v tom jede Evansová, no ta mě fakt nepokrytě balí!"
"Jistě, při další romantické chvilce u záchodků tě znovu přizabije nějakou kletbou."
"Ha, ha, ha. Koukám že vtip si neztratil po tu dobu co sem spal.!"
"Zvedej se, Náměsíčník už čeká."
"Remus je tu taky?"
"Ne zametá stopy, jako prefekt si to může dovolit, že?"
Oba dva se opět usmáli. James se zvedl z postele a navlékl na sebe ještě špinavý hábit. Sirius mu podal koště, které vypadalo jako po boji a vydali se na pozemky školy.
***
"Remusi…… Ahoj!"
"Jamesi, Siriusi."
"Tak co plánujem na dnešek? Zeptal se se zdviženým obočím James.
" Provokace to je jasný…." Opáčil Sirius.
"Snad se nechcete mstít?
" Ne, jen malinko."
Lupin se na ně podíval vyčítavým pohledem a sedl si na kraj jezera. James i Sirius se k němu hned připojili.
" Tak co dnes večer provedeme?"
"No dneska asi opravdu nic Tichošlápku……"
"Jak nic? Co nic? Dneska je noc dělaná pro nějaký rejdy, a nejlépe v holčičích ložnicích!"
" Remus má pravdu Siriusi! Dneska to nepude."
"Strašpytlové všech zemí spojte se!"
"Nejde tu o žádnej strach, Remus prostě dnes nemůže!"
"To už je zase úplněk?" Obrátil se Tichošlápek na Remuse a ten, jen bezbranně pokrčil rameny a smutně se podíval na oblohu, na které bylo vidět několik červánků které nesměle zakrývaly oblohu po které plulo Slunce směrem k západu.
"Takže jako každý měsíc poletíme do chroptící chýše a tam tě necháme co?" Zaklel James
"Nikdo tě k tomu proboha nenutí, jestli ti to vadí, myslím že to zvládnu i sám."
Remus se zvedl a odešel.
"Remusi… Remusi!! Sakra já to tak nemyslel! Náměsíčníku! Tak slyšíš?"
Slyšel, ale neotočil se. Sirius se na Jamese podíval vyčítavým pohledem, ale mlčel.
"No co, vyznělo to blbě, vůbec sem to tak nemyslel."
"Jasně, měl by ses vrátit na ošetřovnu, jestli si náhodou na tu hlavu opravdu nespadl."
Sirius si lehl na záda a do pusy si vložil stéblo trávy, která rostla poblíž a zavřel oči. Už neviděl jak Dvanácterák rudne vzteky.
"OK. OK. OK."
***
James sám bloumal po hradě, v rukou držel hůlku a jen si s ní tak pohrával. Všude bylo ticho, nebylo divu, byl čas večeře a ostatní čekali na stoly obložené všemi různými jídly.
"Měl jsem si vzít pobertův plánek, aspoň bych tak našel tu prokletou Evansovou a trochu bych se pomstil."
"Liverus!"
Zaznělo zpoza jeho zad, nestihl se ale otočit, protože už padal na zem.
"Co to sakra…..!" Snažil se nahmatat hůlku, která se někam zakutálela.
"Ahoj, troubo. Ty o pomstě furt jen mluvíš, ale já se jí nebojím."
"Evansová, to se dalo čekat. Kde se tu bereš takhle večer, sama." Ušklýbl se James.
"No sice sama, ale koukám, že mám docela štěstí. Potkám blázna a ještě k tomu blázna bez hůlky. Jaká ironie, že? Jak to že tě vždycky dostane holka na zadek?"
"Holky nechávám zásadně vyhrávat, to nevíš? Jsem maximální Gentlas!"
"To určitě, příště si dáme rovnocenný souboj, ale až najdeš svojí hůlku srábku!"
Lilly kolem něj prošla a přitom mu narazila do ramene.
"No jo tvrďačka co?"
Lill otočila lehce hlavu a usmála se. "Jo! Určitě větší než ty!"
James za ní ještě hodnou chvíli koukal, nemohl uvěřit tomu co se právě stalo. Nevěřil tomu o to víc, že už to bylo po druhé, co ho dá se říct, nachytala!
"Ještě že tu nebyl Sirius, dal by mi to sežrat." Klekl si na kolena a hledal svou hůlku.
"Sakra, kde je?"
Konečně ji nahmatal pod stojanem na svícny.
"Tady, si!" Uložil si ji zpět do hábitu a vydal se směrem k Nebelvírské koleji. Čím blíže byl koleji, tím více se chodby plnily studenty, kteří se vraceli z večeře. Teď teprve mu došlo, že Evansová nemohla být na jídle, i když bůh ví.
Buclatá dáma u vchodu se jako vždy culila na všechny strany a nezapomněla se každého studenta zeptat co měl k večeři.
"Á, pan James Potter! Budu vám zítra držet palce, vy to Havraspáru jistě natřerte!" James chvíli nevěděl o čem dáma z obrazu mluví, ale hned na to si uvědomil, že ho čeká famfrpálový zápas..
"Jistě, děkuji."
"A copak jste měl k večeři dobrého? Něco speciálního! Něco pro posilnění? Sportovec jako vy přece musí jíst výživně nebo ne?"
"Jistě, dal jsem si žabí stehýnka zapékaná s myšími ocásky a jako oblohu jsem si dal špenátové pyré s ještěrčími očíčky. Delikatesa!"
Usmál se když viděl zhnusený výraz Buclaté dámy.
"No proti gustu žádný dišputát, že? Ale já dávám přednost klasickým pochoutkám jako je kuře na víně. Ale to vy asi neznáte že?"
"Specta directa!" James řekl heslo a Buclatá dáma ho vpustila do společenské místnosti nebelvírské koleje. V krbu plápolal oheň který příjemně hřál. Sedl si do křesla a sledoval jak plameny olizují stěny krbu. Vzal si pohrabáč a prohrábl jím uhlíky z kraje ohniště. Vzneslo se pár jisker. Opřel si hlavu a zavřel oči. Přemýšlel co bude dělat. Než stačil cokoliv vymyslet, ztěžkla mu víčka a on usnul.
Probudilo ho až skoro neslyšitelné chichotání, pomalu otevřel oči a rozhlédl se po místnosti, jen co lehce pohnul hlavou vylil se mu na ni kbelík s nějakou páchnoucí tekutinou. Chichotání díky tomu ještě více zesílilo. Rukama se prohrabával ve svých neposedných tmavých vlasech, které teď byly nechutně zmáčené.
"Ježiši, fuj. Co to sakra je?"
"No…. " řeč přerušil výbuch smíchu. " Víš, no, to je nové vylepšené bomb hnojůvek, aneb žádné prás, jenom šílenej smrad!"
James se podíval kdo si z něj tak drze dělá legraci, ani ho nepřekvapilo to co viděl.
"Evansová, nemusíš dávat tak najevo že se ti líbím, stačilo by mi i to , kdybys mi to normálně řekla!"
Lilly se posměšně ušklíbla. "Jasně, jsi pro mě otravnej a trvanlivej jako ten smrad. Tak moc tě mám ráda!"
"Evansová ty se překonáváš, to bych v životě nečekal. Ale promiň tvoje společnost mě už nebaví."
Rychle se k ní přiblížil a vlepil jí rychlý polibek, a odcházel. Tentokrát byl on pánem situace. Zůstala tam stát jako opařená.
"Co… co.. co si to dovoluješ!" Křikla, ale její slova šla do prázdna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pepenka5 pepenka5 | E-mail | Web | 28. prosince 2007 v 15:09 | Reagovat

To je supr!Pojdte nekdo na mnu stránku www.pepenka5.blog.cz

JESTLI VAM TO NEVADI JSEM SLOVENKA!

Muzte mi napsat aj na ICQ: 381-493-357

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.