1. Kapitola - Tajemství

14. června 2006 v 18:32 | Lucinka |  Tajemství - HET
1. Kapitolka..... snad se vám bude tale povídka líbit......

1. Kapitola
"Dee? Dee! No tak, kde si!" Nikde se nepohnulo ani stéblo trávy.
"Diano Stylesová, vylez, ať už si kdekoliv!" Opět nebylo vidno žádné reakce. Lizzie se otočila a odcházela pryč.
"Dee, budeš toho litovat, pomalu se stmívá a zůstaneš tu sama! Měj se!" Čekala, že vyleze.
Listí košatého stromu zaševelilo, zpoza silného kmene, o pár větví výš než je zem vylezla mladá dívka. Její dlouhé kaštanové až skoro černé vlasy jí zakrývaly průzračně modré oči. Letmým pohybem si je odstranila z obličeje. Že já si ty vlasy nenechala ostříhat. Jsou mi jenom na obtíž.
Popolezla kousek výš a všimla si, že Lizzie měla pravdu, už se stmívalo, byla už vlastně skoro tma. Byl pátek a věděla, že by si měla jít do knihovny udělat úkol z Věštění a Bylinkářství, ale nechtělo se jí. Byl jasný večer, už dlouho nepozorovala hvězdy, a zvláště ne ze stromu. Měl výbornou polohu, stál dále od hradu, na volné ploše a kolem nikde nic. Měla klid. Zjistila, že to možná bude lepší místo, než kdyby ležela na louce. Uvelebila se na jedné z větví, zaklonila hlavu a pozorovala kulatý měsíc v úplňku, měl pro ni zvláštní kouzlo, sledovala jak hvězdokupy na nebi blikají, jako by na ni mrkaly.Musela je sledovat dlouho, neměla pojem o čase, nesledovala ho. Unavené oči jí pomalu těžkly, ruka ve které držela hůlku klesla vedle ní, teď jen směšně vysela z větve dolů.
Probudil ji až chlad, který se dostal pod hábit. Byla jí zima. Cítila jak se jí ježí chloupky na rukou. Posadila se, a opatrně si protřela oči, sice nevěřila, že jí na očích zůstala nějaká líčidla, ale co kdyby. Zívla si, protáhla se a podívala se na nebe. Jak byla překvapená, když na nebi neviděla hvězdy, ani měsíc. Byla to šedavá obloha, bez slunce. nebylo divu, slunce se v březnu moc neukazovalo. To už je ráno, ježiši, už je ráno?Jak to, že se po mně Lisa nescháněla?Leda že by cukrovala s Harrym, jako vždy.
Podívala se pod sebe, a svraštěla čelo. Pod stromem ležela nějaká silueta. Ležela na břiše, takže dost dobře neviděla o koho se jedná, viděla jen roztrhaný hábit a rozcuchané vlasy. Pro jistotu si chtěla vzít hůlku, ale nemohla ji u sebe najít. Vzpomněla si, že ji měla když usínala, ale pak ….
Opatrně slezla ze stromu, tak tiše aby neprobudila nocležníka. Při tom si lehce odřela čelo. Přiblížila se k postavě, až teď si všimla krvavých šrámů, které měl rozseté po těle. Dodala si odvahy a poodhrnula mu vlasy z obličeje.
" Profesor Lupin?" Řekla udiveně, a také trochu moc nahlas.
Tělo se zachvělo zimou a profesor se otočil na bok, vyplašeně uskočila. Lekla se zkrvavené tváře, kterou viděla. Co se mu proboha stalo? Lupin měl stále zavřené oči a ztěžka dýchal. Dee si vzala do ruky kus bílé košile kterou měla pod hábitem a roztrhla ji. Smotala ten utržený kousek a přistoupila s ním k Lupinovi. Klekla si a pomalu začala jemně stírat krev na jeho obličeji. Chvílemi bylo vidět jak bolestí zkřivil tvář, ale pokračovala dál. Najednou ji chytil za ruku.
"Kdo si?" Měl stále zavřené oči jen pohnul hlavou.
"To nic pane profesore." jemně mu poodhrnula vlasy z čela a utřela mu krev kolem očí a na čele. Profesor Lupin pomalu otevřel oči. Zorničky se mu zmenšily na velikost špendlíkové hlavičky. Světlo bylo pro něj příliš ostré. Rukou si přikryl oči a snažil se zaostřit osobu, která klečela nad ním.
"Něco jsem ti udělal?" Zeptal se starostlivě když viděl její krvácející ranku na čele.
" Ne to já sama. Zavřete oči pane profesore, já dojdu pro pomoc, madam Pomfreyová si už bude jistě vědět rady."
"Ne! Pokud půjdete pro pomoc tak jedině pro profesora Snapea."
Sakra proč zrovna pro něj?To se mi nějak nezdá!
Dee Chvíli uvažovala, ale nakonec se zvedla .
"Ležte a nehýbejte se, jdu tedy pro pana profesora Snapea."
"Věřte mi slečno, já teď nikam neuteču." Lehce se pousmál a hned na to tiše sykl bolestí.
***
Dee pospíchala do hradu. Bylo brzo ráno a tak cestou potkala jen málo studentu, a ti byli ještě v polospánku. Zamířila do sklepení, kde měl profesor Snape svůj ponurý kabinet. Zpomalila a trochu se vydýchala. Moc se jí nechtělo klepat na jeho dveře, věděla že nebude nadšený, ale doufala, že půjde profesoru Lupinovi pomoct a jí si moc všímat nebude. Lehce zaklepala, bez odezvy. Zaklepala tedy silněji, tentokrát slyšela nadávání a kroky. Poodstoupila, stihla to ještě dříve, něž se dveře s nárazem otevřely.
"Co chcete? A, Nebelvír, koledujete si milá slečno! "
"Pane profesore potřebuje vaší pomoc!"
"Kdo ?! Jestli je tohle nějaký hloupý žert tak budete nadosmrti po škole, a Nebelvír přijde minimálně o 200 bodů." A ironicky se usmál.
"Ale nebelvír jich ještě ani tolik nemá!"
"Nevadí, tak si to vynahradím jinak, vaše kolej má mnoho otravných trollů."
"Ne není to žert, profesor Lupin potřebuje pomoct. Našla jsem ho pod stromem, jak tam leží. Je celý od krve, chtěla jsem dojít pro madam Pomfreyovou ale nakázal mi že chce jen vás!"
Snape hned věděl která bije. Rychle se postavil ke skříni, kde bylo nesčetně lektvarů, sáhl do zadní části a vytáhl malou průhlednou lahvičku a purpurovou tekutinou. Otočil se k Dee a svraštěl obočí.
" Slečno Stylesová, ještě jste mi ani neřekla copak jste dělala takhle brzo ráno venku."
" No já….."
"Přeci víte že na pozemcích školy se nikdo nemá zdržovat v tuto dobu!"
"Já vím, byla jsem se projít."
"To vykládejte nějakému svému bezduchému kamarádíčkovi, já vám na takovouhle blbost neskočím."
"Ale to je pra….."
"Právě jste si vysloužila na zítřejší večer školní trest! V osm hodin před mým kabinetem."
"Ale…."
"A teď mě okamžitě zaveďte za profesorem Lupinem. HNED!"
Dee na něj hodila opovržlivý pohled, ale poslušně se vydala na školní pozemky k velkému košatému stromu. Snape šel jen těsně za ní.
Jakmile si všiml Lupina přidal do kroku. Lupin už seděl, opřený o kmen stromu, hlavu měl sice svěšenou ale jinak byl při vědomí.
"Zůstaňte tady."
Snape k němu došel a přiklekl.
"Zase sis včera nevypil svůj lektvar. Nejsem tu od toho abych se o tebe stále staral. Lektvaru máš dostatek, nejsem tvoje matka abych ti ho dával pít vždy když je potřeba!"
"Neuvědomil sem si to Severusi."
"Příště si radši uvědom." Zavrčel Snape. Chytil Lupina kolem ramen a snažil se ho postavit na nohy.
"Tak dělej, pomoz mi. Dostanu tě do tvé komnaty. Měl bys nějmíň do večera ležet. Tenhle měsíc to máš alespoň za sebou."
"Já myslel, že na optimismus jsem tu jenom já Severusi!" Snape se zamračil
"To nebyl optimismus Lupine, to byla jen smutná pravda! Nebýt Brumbála ani bych ti nepomáhal."
"Já zapomněl… TY si tady ten zlý.!"
Snape Lupina podpíral a mířil s ním k hradu. Dee jenom slyšela, že ho vede do jeho komnat. U stromu se najednou ocitla sama. Bylo jí chladno, promnula si ruce ve snaze se zahřát, ale moc to nepomohlo. Raději se proto vydala do nebelvírské věže. Nechtěla vzbudit zbytečné otázky.
***
Byla sobota ráno. pomalu se ploužila chodbami školy. Byla celá rozlámaná. Noc na stromě asi nebyla ten nejlepší nápad! Ale zase to bylo trošku zajímavý. Co tam ale Lupin dělal?A Snape? Lupin ho nemá rád, tak proč by chtěl zrovna od něj pomoct? Je to divný, až moc divný."
Pohroužená do myšlenek si ani nevšimla, že na druhém konci chodby někdo stojí.
"Diana Stylesová, Nejlepší člověk z nebelvíru, nechápu jak tebe, čistokrevnou a tak zkaženou mohl klobouk přiřadit do Nebelvíru."
"Malfoy, ubohý Draco Malfoy co se mi snaží vlichotit už od prvního ročníku. Už tehdy sem ti řekla že si slizkej, dneska na tom trvám a přidávám, že si nejenom slizkej ale i blonďatý pako - což ty ale vlastně víš. Chtěla bych vidět jestli trpíš, když se na sebe každý ráno podíváš do zrcadla, protože mě se na tebe stačí podívat jen teď na zlomek vteřiny a trpim jako zvíře!
S Dracem to ani nehnulo, úlisně se usmál a prošel kolem ní.
"Já ti vždycky říkal, že patříš do Zmijozelu, a teď si to jen dokázala. JE v tobě tolik nenávisti!
Dee už chtěla sáhnout po hůlce, ale uvědomila si že ji nemá. Přemýšlela, kde mohla být, napadalo ji jediné místo. JE pod tím stromem! Ale to bych ji viděla, když sem tam zůstala sama. Nemám hůlku?! Co budu dělat… Z Bradavic se pro novou nedostanu a profesoři mě nejspíš zabijou. Za Brumbálem jít nemůžu, věděli by to hned všichni. A kolika kouzelníkům se stalo, že ztratili to nejdůležitější? Jenom mě!
Došla před Buclatou dámu.
"LIBERA SECTI"
"Jistě Račte dál slečno Stylesová. a pěkný den"
Dee jen zvedla lehce ruku a zamávala Buclaté dámě na pozdrav. Sedla se ke krbu. Do jednoho z křesel, měla ho nejradši, chvíli přemýšlela o celé noci a podivném ránu. Navíc si uvědomila trest, který jí Snape tak milosrdně udělil. Ten byl na další den.
Budu muset jít udělat ten úkol z Bylinkářství a z Věštění, sakra, dohromady je to sedm pergamenů, to nemůžu zvládnout!
Zmoženě vstala z křesla a vydala se do své komnaty pro pergameny a brk. Vystoupala po schodech a přistoupila ke dveřím. Divila se že je zavřeno, ale lísteček nalepený na dveřích jí to celé objasnil. Dee prosím klepej jo? Lizzie
Dee naštvaná opatrně zaklepala. Otevřely se dveře a špehýrkou vykoukla rozcuchaná hlava.
"Ahoj Dee, potřebuješ něco?"
"Hloupá otázka Lizzie, ráda bych do své komnaty….."
"Ale, no, víš… teď se to moc nehodí, je tu Harry."
"No tak to je super, tak mi alespoň podej brk a tak deset pergamenů! Půjdu si udělat úkoly do knihovny."
"Bezva… a Dee.. Jak dlouho myslíš, že ti to bude trvat?"
"Doufám že do večera to budu mít hotový."
Lizzie se rozzářil obličej. "Si zlato" Dala jí rychlou pusu na tvář a zaběhla pro pergameny a brk.
"Na a děkuju Dee."
"Ještě brk…….. Lizzie, kdes nechala hlavu?!"
"Promiň, na…. !"
"Tak si to užij!"
Lizzie na ní jen mrkla a zabouchla dveře. To se tak někdo má…. Já mám smůlu jen na Malfoye a tomu bych nedala pusu ani kdyby to byla poslední věc kterou bych měla v životě udělat.Ach jo!!!
V knihovně si našla vhodné, klidné místo, vzala si knihy které potřebovala. Otevřela knihu Byliny naší historie, a začala v ní listovat. Jakmile našla tu správnou kapitolu začala psát.
Psala a psala, popisovala již šestý pergamen ale stále ještě nebyl konec, Zavřela knihu, kterou měla před sebou, lokty dala na stůl a podepřela si hlavu.
"Verum Veris!"
Objevily se průhledné, ale jasné hodiny, které ukazovaly čtvrt na šest. To není možný, takhle dlouho? To je můj osobní rekord.
Zbýval jí ještě jeden pergamen, sáhla po knize kterou měla po pravé ruce. Tak teď už jen Věštění dle kávové sedliny a bude to. Sice nerada ale chopila se posledního pergamenu a zabrala se do práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.