2. Kapitola - Kdo je vítěz?

9. června 2006 v 18:31 | Lucinka |  Kdo je vítěz? - HET
Tak co?sršela jsem vtipem? no jestli ne tak snad tady jo.... tady j druhá kapitolka :)

2. Kapitola
James se rychle převlékl a už měl namířeno ke školním pozemkům. Když v pokoji nenalezl Siriuse, a ani pobertův plánek, bylo mu jasné, že je s Remusem v Chroptící chýši. Šel přes společenskou místnost a modlil se aby tam už Lilly nebyla, jinak by musel vysvětlovat ten polibek a to se mu nechtělo. Sám pořádně nevěděl proč to udělal, možná chtěl dokázat, že je chlap a že nejen on umí někoho usadit. Problém byl v tom, že ona si z jeho rychlé pusy na zadek nesedla, spíše naopak. Měl štěstí, místnost byla skoro prázdná, jen v jednom křesle před krbem zkoumal jeden student skvrnu, která tam zůstala po útoku páchnoucí tekutinou. Rychle prošel kolem, protože bylo vidět jak se už nadechuje, a chce se na něco zeptat. Rychle prošel i kolem Buclaté dámy a vydal se ke školním pozemkům.
Hned jak vylezl z hlavních dveří otočil hlavu k hradu. Pozoroval zářící okna, za kterými se pohybovaly siluety studentů. Nedával pozor a tak málem zakopl. Stačil to vyrovnat, raději si dával pozor na cestu. Neměl zájem aby ho někdo spatřil, jak jde někam ven, za tmy. Byly by z toho akorát problémy, proto zrychlil chůzi.
Bez větších problémů se dostal až před velký strom, jehož větve, jako by se najednou probudily k životu a začali ho ohrožovat. Jedním mávnutím hůlky se zklidnily. Teď se pohybovaly jen lehce, tak jak si s nimi pohrával vítr, bylo slyšet jen slabé ševelení listů. Odhrnul si z cesty několik málo podlouhlých větví a chytil za kraj starých dřevěných dveří. S tichým zavrzáním se otevřely a James pomalu vkročil do tmavé mokrou půdou páchnoucí chodby.
"Lumos!"
Z konce hůlky v jeho ruce vyšlehl pramen světla, který ozářil cestu před ním. Najednou se zastavil. Uslyšel hlasité zavytí. Nelekl se, věděl že je to Remus, ale trochu nejistoty v něm bylo. V podobě vlkodlaka to vlastně ani Remus nebyl. Byla to krvelačná zrůda, která se nebála nikoho a ničeho. Po chvilce poslouchání smrtelného ticha se opět vydal směrem ke chroptící chýši. Najednou uslyšel těžké dusavé kroky.
"Nox!"
"Kdo je to? Remusi? Tichošlápku?!" Rychlé kroky se přibližovaly.
"Jamesi! Jamesi! Běž, Dělej utíkej!!!"
James nechápal co se děje, ale poslechl, ze tmy se vynořil Sirius, předběhl ho, ale ne o moc, rukou ho zachytil.
"Dělej, zrychly."
"Co se děje? Tak slyšíš?"
"Neptej se a běž!"
James cítil jak ho začíná pálit hrdlo, nemohl dýchat. Za sebou slyšel jen stále se přibližující vytí. Začínalo mu to být pomalu jasné, ale nechtěl dělat unáhlené závěry. Běželi dlouho, ale James začal cítit proud čerstvého vzduchu.
"Už musíme být blízko Tichošlápku!"
Jen co to dořekl objevily se před nimi dveře, dřevěné staré dveře. Oba dva jimi rychle proběhly, Sirius je prdce zabouchl.
" Vipera Alis!"
Dveře se pokryly ocelovými pláty a přes kliku se sám uvázal obrovský řetěz.
"Myslíš, že jim tohle nebude nápadné, až zase jednou půjdou ostatní na procházku kolem?"
"Myslíš Jamesi, že míň nápadný by byly dvě rozsápaný mrtvoly? Navíc dvou sexy studentů?"
"Pak kdo tu spadnul na hlavu co?"
"Jen se nedělej, moc dobře jsem na Pobertově plánku viděl to tvoje dostaveníčko s Evansovou. tak co jaká byla hm?"
"Rozhodně zábavnější než tenhle běh s tebou." James se nuceně usmál a dloubnul Siriuse do ramene, ten jen bolestivě sykl. Až teď si James všiml krvavé skvrny která byla čerstvá, krev z ní stále ještě tekla.
Za nimi se najednou ozvala obrovská rána. Opřeli se zády o dveře, zpevněné ocelí a oddechovali.
"Neříkej mi, že tohle byl Náměsíčník?!"
Sirius se ani nenamáhal zvednout hlavu, ještě stále se snažil vyrovnat svůj dech.
"Tak co se stalo?"
"Vždyť si říkal abych ti to neříkal."
" Ježiši, nevěděl jsem že můj kamarád je trol!"
"Nech si to. Stalo se jenom to, že jsem neuhlídal Remuse."
"Jenom??? Jenom? To tvoje jenom mohlo stát život nejen nás dva ale i spous……."
Jame větu ani nestihl dokončit. Do hlavy ho udeřila jedna obrovská větev. Sirius na tom nebyl o nic lépe, další z větví mu obtočila ruku a vynesla ho do obrovské výšky. James byl v bezvědomí, vrba s ním mlátila do všech stran. Sirius se naopak snažil změnit v psa, myslel si, že by tak mohl lépe utéct, ale vždy když se o to pokusil, větvě se mu kolem těla obmotaly mnohem více a mnohem silněji. Z jeho úst se vydral slabý výkřik. Větve mu svíraly hrdlo tak silně, že přestával dýchat. Omdléval, najednou cítil, jak zprudka dopadl na chladnou zem.
"Jsi v pořádku?" Dívčí hlas na něj potichu šeptal, chladná ruka ho ale hbitě profackovala.
"Jau, jo, jo, jsem v pohodě! Jamesi?! Co je s Dvanácterákem?"
"S kým?" Otázala se udiveně.
Lilly na odpověď něčekala a vydala se k druhému tělu, které leželo opodál. Poznala v něm Jamese. Lehce mu zatřásla rameny, ale nic se nedělo.
"Sakra, sakra, probuď se! řekni něco!" Žádná reakce Sehnula se k jeho obličeji a snažila se vypozorovat jestli dýchá. Nevěděla co má dělat. V tu chvíli ale James rukou chytil její hlavu, přitáhl si ji k sobě ještě blíže a políbil ji.
"Myslím že teď není vhodná chvíle na romantické chvilky!" Ozval se Sirius.
Vrba se opět probudila a začala všemi směry šlehat větvemi.
Lilly se odtrhla od Jamese, vrhla na něj zhnusený pohled. Okamžitě sáhla pro hůlku a jedním lehkým mávnutím ukolébala vrbu opět do klidu. Stoupla si nad Jamese a koukala na něj.
"Koukám, že si v pořádku troubo!"
"No,špatně se mi dýchá, chtělo by to ještě jednu pusu!"
"Zapomeň, už tak jsi překročil mez únosnosti.!"
Procedila skrze zuby a spěchala zpět do hradu. Stačila by chvíle zdržení a střetla by se s McGonagallovou, která si všimla nepokojů, které se děli na pozemcích školy.
"No samozřejmě! Pan Potter a pan Black, to se dalo čekat. Co tu děláte?"
Sirius, který byl schopný alespoň se zvednout dokulhal se zkřiveným výrazem až k ní a usmál se na ní.
"No víte, taková noční procházka je velice prospěšná. Utužujeme si zdraví."
McGonagallová se podívala směrem k vrbě a všimla si dveří v jejím kmenu.
"A tohle je jistě jen něco čeho jste si všimli náhodou že?" Zvedla ruku a ukázala směrem k vrbě.
James sykl bolestí, ale dál se snažil posadit.
"No vlastně tak úplně…."
"Samozřejmě, divili jsme se tomu a chtěli to prozkoumat, ale jak vidíte nedopadli jsme nejlépe!" Přerušil Jamese Sirius.
McGonagallová jen svraštěla lehce obočí na důkaz nedůvěry, ale mlčela.
"Musím Vás nějak dostat na ošetřovnu, takhle tady nemůžete zůstat. Vše vyřešíme zítra po famfrpálovém zápasu."
"Mobilicorpus!"
Oba dva se nadnesli a profesorka je odvedla na ošetřovnu za madam Pomfreyovou.
***
"Jamesi!"
James otevřel oči a viděl jak ho Siriu dloube dlouhou holí do ramene.
"Jakto, že tady na ošetřovně tě nikdy nemohu probudit! Nebo tě spíš na ošetřovně budim furt."
"Hm."
"Hm, co je tu tak zvláštního, že si skoro každý den tady."
"No, snídaně až do postele, komu by se to nelíbilo!"
Hned jak to James dořekl, otevřely se dveře a vstoupila madam Pomfreyová.
"Tak chlapci, je vám lépe? před obědem už vás propustím, ale do té doby ještě ležte."
Postavila před Siriuse tác se snídaní.
"Tak to si nechám líbit!" a pustil se hned do jídla.
"Mohu dnes hrát ten famfrpálový zápas?"
"No myslím si, že pokud vypijete tenhle lék, tak můžete třeba skákat po jedné noze po celém hradě, a že by to byla námaha!" Madam Pomfreyová před něj postavila malou lahvičku s průhlednou vodičkou.
Dveře se otevřeli již po druhé, a dovnitř vstoupila Lilly.
"Jé Evansová, tak co jdeš se podívat na svého miláčka?"
Madam Pomfreyová se na něj tázavě podívala, ale pak sbalila, tácy a odešla.
"No na tebe jsem tak zvědavá. I když konečně tě jednou vidím ležet, aniž bych ti k tomu pomohla. Už by to bylo po čtvrté."
"Jamesi? Už po čtvrté? to si mi ale neřekl!" Sirius se smál a přitom ukazoval na Jamese.
"Koukám že neumíš zavřít pusu Evansová, to není vlastně žádná změna, tu sem ti zavřel jenom pořádnou pusou!"
"No pravda, ale abych pravdu řekla, tak jsem byla oslintaná jako ještě nikdy!"
"Jo poprvé, konečně spolu máme něco poprvé!" a usmál se na ní."
"Hele nepřišla sem poslouchat to jak si mě dobíráš takže čau." Otočila se a mířila k východu z ošetřovny.
"Lilly počkej!" Bylo to poprvé co jí ten nafoukanec řekl jménem. Zastavila se ale neotočila.
James mezitím vstal z postele a kulhavou chůzí se dostal až k ní.
"Možná to není dobrý nápad ale risknu to!" Jemně ji vzal za rameno a otočil ji k sobě. Pohladil jí po tváři a něžně jí políbil. Když od ní poodstoupil, hrdě čekal, že dostane pořádnou facku, ale nestalo se tak.
Podívala se na něj a usmála se.
"Stejně si trouba."
Řekla lehce a políbila ho.
"Madam Pomfreyová řekla klid na lůžku, a ne nějaký romantický trapárny." Zahalekal Sirius, když je viděl.
"Sirius má pravdu, musíš odpočívat, čeká tě famfrpál!" Lilly ho odvedla zpět do postele a uložila ho.
"A taky McGonagallová!" Dodal James.
"No Jamesi a teď mi konečně můžeš říct jako to teda bylo.. kolikrát tě vlastně už dostala? Říkala něco že čtyřikrát!"
"Už pětkrát, teď mě ale položila na záda!" Podíval se na Siriuse, hned pak na Lilly a usmál se.
"Už pětkrát!"
KONEC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tara tara | 21. července 2006 v 18:32 | Reagovat

super

2 Jane Jane | Web | 19. srpna 2006 v 22:35 | Reagovat

Nemá to chybu!

3 ivik.bublik ivik.bublik | 19. dubna 2007 v 23:11 | Reagovat

bezvadný

4 jandaba jandaba | 15. května 2007 v 8:41 | Reagovat

jééé to je pěkný.. to mám co dělat abych to všechno přečetla... :D

5 Šmudlinka Šmudlinka | 15. května 2007 v 9:40 | Reagovat

:-) Ale vidíš jak ti to jde.... :-)

6 Amelie Amelie | Web | 13. července 2007 v 21:11 | Reagovat

Perfetní! Bezvadný! úžasný! já už nevím jak dál...:D fakt to nemá chybu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.