2. Kapitola - Tajemství

14. června 2006 v 18:33 | Lucinka |  Tajemství - HET
2. Kapitola.. no jo... další kapča

Už byla tma, neviděla pořádně na pergamen, ale kriticky se na něj podívala. Nevešlo se jí tam vše co tam chtěla napsat a tak dole byla titěrná písmenka. Lehce zamžourala na malá písmenka, nakonec lehce pokrčila rameny a sbalila si ho do ruličky. Vzala zbylých šest pergamenů a udělal s nimi totéž. V knihovně už skoro nikdo nebyl, jen pár vytrvalců ještě stále mžouralo nad velkými knihami.
"Dee! Dee!" Dee slyšela jak ji někdo volá, poznala Lizzie, tu hned někdo usměrnil.
"Ahoj, tak co, pokoj už je volný?"
"Jo jo, už jo. Za chvíli tam zase jdu."
"Nééé doufám že né s Harrym!!!"
"No vlastně jo, ale budeme se jen připravovat na Bylinkářství, musíme udělat ty domácí úkoly."
"Už vidím jak to dopadne, navíc už je dost pozdě ne?"
"Je teprve osm! To není zas tak pozdě."
"Tak koukejte ať v deset můžu přijít!"
"Jo jasně, ty si fakt zlato, chceš abych ti vzala ty pergameny?"
"No, jo můžeš, stejně nevím co bych s tím dělala."
Lizzie jí vzala pergameny z rukou a šla pryč, ještě na ní lehce zamávala a s úsměvem se vydala k nebelvírské věži. Dee jen viděla jak za ní její blonďaté vlasy vlají. Rozhodla se, že se půjde projít po hradě, věděla o tajných chodbách, a různých cestičkách, které jí výlet po hradě mohly zpříjemnit. Došla ke starému brnění, vypadalo opravdu děsivě ale Dee v klidu vzala za jednu paži a jemně s ní hýbla. Zavrzalo, ale nic se nestalo.
"Sakra, no tak! Vždyť to ještě minule šlo!"
"Možná trochu zarezla!"
Dee úlekem nadskočila. Instinktivně chtěla vytáhnout hůlku, ale uvědomila si že ji stále nemá. Vyskočila na nohy a prudce se otočila.
"Pane profesore co vy tady.. ehm pardon. Jen jsem se strašně lekla."
"Ano, to se stává mnoha lidem, kteří mě vidí!"
"Ne tak jsem to nemyslela, vždyť vypadáte dobře." Zarazila se nad tím co řekla a rychle se snažila to zamluvit." Jak se vlastně cítíte?" Lehce zčervenala.
"Je mi dobře, jsem na to zvyklý."
"Vám se to stává často?"
Teď zase znervózněl Lupin. "Ne, ne proboha to ne. Jen už mám něco za sebou."
"Aha, tak to jo."
"Jak říkám, asi to trochu zarezlo." Pomalu přistoupil k brnění a hýbnul s ocelovou paží mnohem silněji než Dee před tím. Brnění podivně zavzalo a tentokrát se hned vedle odkryla tajná chodba.
"Ale jak…"
"Jak o tom vím? Tak to je tajemství." Usmál se na ni. V tom pohledu nebylo jen šibalství bylo tam i něco jiného, nevěděla co si má pod tím vysvětlit, nebo jak to rozluštit.
"Takže se nemám ptát že?"
"Bude to lepší. A jak o tom víte vy?"
"No …" tentokrát se usmála ona " to je taky tajemství"
"Chápu."
Dee se otočila směrem k chodbě a odhrnula pavučiny které vysely na krajích vchodu. Vlezla jen napůl dovnitř, Znala tu chodbu nazpaměť, ale když neměla světlo, bylo to trochu strašidelnější.
Lupin jí poklepal na rameno
"Možná budeš potřebovat tohle." A podával jí její hůlku.
"Kde jste ji našel?" Zeptala se udiveně.
"No, byla ráno vedle mě, nedošlo mi čí je, ale jakmile jsem si odpočinul tak mi to došlo."
"Tak děkuju." Vztáhla po ní ruku. když si jí brala, jejich prsty se sebe lehce, skoro až necitelně dotkly. Dee se ucukla.
"Já myslím že půjdu." Řekla jako by měla slimáky v krku.
Lupin jen pokynul rukou a sledoval jak mizí v temné chodbě, za svitu hůlky.
***
Rozednívalo se. Dee se protáhla na posteli a rozhlédla se po komnatě, její hábit se válel zmuchlaný vedle postele. Na vedlejší posteli ještě spokojeně oddychovala Lizzie. Dee ji nechtěla probudit a tak ještě ležela, myslela na včerejší večer. Docela dlouho se toulala chodbami hradu, sice chtěla mít už v deset hodin komnatu vyklizenou, ale sama nakonec přišla spíše k ránu. Byla hodně unavená. Usnula jako když ji do vody hodí. Spala dlouho. Najednou cítila jak jí někdo třese ramenem.
"Dee, měla by si vstávat, a jít se trochu najíst."
"Nech mě ještě spát, zajdu si na večeři."
"No právě proto tě budím, já na tu večeři za chvíli jdu."
Diana vytřeštila oči, dokonale ji její slova probudila. "Co? už, ale…"
"Nechtěla jsem tě budit, no a pak jsem byla venku s Harrym a vrátila jsem se až teď."
"Díky. Sakra nic nestíhám"
"Co nestíháš?"
"Snape mi dal trest."
"A kdy, vždyť si mi to neřekla."
"Když si furt s Harrym tak se ani nediv."
"Je sedm, v kolik tam máš být?"
"V osm."
"Tak si pospěš najíst se musíš."
"Na jídlo nemám čas, ještě musím do knihovny.! Dee na sebe rychle hodila hábit a vyběhla ven."
Bylo těsně před osmou a Dee stála před Snapeovým kabinetem. Už se chystala zaklepat.
"Být vámi to nedělám."
"Otočila se a viděla Lupina."
"Vy mě snad chcete stále jen děsit!"
"Zase jste se lekla? To asi nemáte čisté svědomí.
"Čisté jako lilie. Proč bych vlastně neměla klepat?"
" Zjistil jsem, že jste kvůli mně dostala trest, tak jsem se se Severusem, tedy s profesorem Snapem domluvil, že si ho odčiníte u mě."
"Aha." Zeptala se s hloupým výrazem jako by nechápala.
" No, trochu vám to musím vynahradit, pomohla jste mi a to jste nemusela."
"Ale musela."
"No dobrá jak myslíte, tak vám alespoň dlužím vysvětlení, vy mně vlastně taky."
"Já vám? cože?"
"Tak uděláme výměnný obchod vy mi řeknete co jste večer dělala na pozemcích školy a vy se na oplátku budete moci také na něco zeptat."
"To zní fér."
Ukázal rukou a vedl ji směrem k jídelně.
"Všiml jsem si, že jste nebyla celý den na jídle. Tak se najíte teď"
"Jo mám trochu hlad, teda trochu víc."
Sedli si k první prázdné lavici. Na stole už byly připraveny nejrůznější pochoutky, jak už bylo v Bradavicích zvykem.
"Tak se pusťte to vyprávění."
"No, večer se chodím koukat na hvězdy, včera byl krásný úplněk,tak jsem musela, ale pak jsem na tom stromě prostě usnula. A to je konec příběhu. Není to žádná rošťárna. Prostě jen koníček, kterého jsem se nechtěla vzdát."
"Aha, čekal jsem něco horšího."
"Co třeba? Že večer chodím do zapovězeného lesa, tam kouzlím a pak usínám na stromech?"
Oba dva se zasmáli.
"No třeba to." Opět se na ni podíval, nějak jinak.
Pomalu dojídala. Lupin vstal a čekal u dveří.
"Ale moment, teď jste na řadě vy! "
"Já vím, jen se mi o tom nechce mluvit tady, i zdi tu mají uši."
Dee se zatvářila udiveně, ale poslušně šla za ním.
Došli do jeho kabinetu, Lupin jí uvolnil cestu aby mohla projít, šel hned za ní.
"Posaďte se." Dee si sedlda a čekala. Lupin nervózně přecházel po místnosti.
"Tak začněte, přece to nemůže být nic tak strašného jako že jste třeba smrtijed, nebo vlkodlak." A usmála se. Lupin se při jejím posledním slově zarazil a viditelně pobledl.
"Nejprve, nevím čím bych měl začít, asi tak že…. to co se stalo včera ráno nebyla náhoda, a prožívám to hodně často."
Dee se na něj podívala s otázkami v očích.
"Jsem to co jsi říkala." Lupin přešel na neformální tykání.
"Ale, to….."
"Nepřerušuj mě prosím Diano. To ráno bylo po úplňku, takže sis jistě domyslela, jak blízko si byla nebezpečí. Když se změním tak to nejsem já a ublížil bych i tomu koho mám rád." Poslední slova dodal trochu tišeji a podíval se na ni. Nevěděla co si má myslet, nevěděla jak se zachovat. V hlavě jí probíhala jen dvě slova - Jsem vlkodlak. Podívala se na něj a aniž by chtěla tak se jí oči zalily slzami.
"Já, promiňte, nic mi do toho není, asi jsem tohle vůbec neměla slyšet, já, já promiňte musím jít." Rychlou chůzí odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.