Smrt není řešení - Téma HP

6. července 2006 v 20:45 | Lucinka |  Smrt není řešení - HET
UPOZOZNĚNÍ : Je to tu, konečně jsem se dokopala, pro slabé žaludky je tu varování…
tohle bude alespoň doufám děsná slaďárna, uvidíme co se z toho vyvrbí.

Před lety

Hvězdy na obloze jasně zářily. Jako by chtěli osvítit cestu po které se vydávaly spousty zamilovaných. Nebylo to každý obyčejný den. Bylo to jako svátek pro všechny ty, kteří se o své srdce dokázali podělit s někým jiným. Jen těm, kteří si byli opravdu souzeni, se tato cesta lásky ukázala. Jedním z těch vyvolených byli i James a Lilly. Tulili se k sobě pod velkým stromem. Větvemi prozařovaly paprsky měsíce, které se vetřely všude. Jeden si pohrával s alabastrovou pletí na tváři mladé dívky.
James se od ní lehce odklonil a dlaní ruky ji jemně pohladil. Lilly se zlehka usmála s podívala se mu zpříma do očí. James se v nich utápěl jako v hlubokých studánkách na jejichž hladině se odráží úsměvy hvězd, které jako by se shlížely v jejich vodní hladině.
Její dlouhé řasy, jako by každým dalším mrknutím vyznávaly lásku, která z obou sálala.
Zbývaly poslední týdny do konce posledního ročníku v Bradavické škole. Oba si ještě chtěli užít ty vroucné chvíle které prožívaly pod tímto stromem, na této cestě.
Lilly mu jemnými prsty pohladila tmavé neposedné vlasy. Objala ho oběma rukama, James jí chytil kolem pasu, pevně, pevněji než jindy. Jako by si uvědomoval že každá chvíle kterou mohou trávit spolu je darem. Každý moment, který tráví ve společném objetí je tak vzácný, tak vzácný…..
"Je mi s tebou krásně. Obejmi mě pevněji…"
James jí začal jemně hladit po zádech. Klepala se chladem, ale stále se usmívala.
Přiblížil se k jejímu uchu a něžně začal šeptat slova, která si tak běžně zamilovaní říkají. Po chvíli přestal a vroucně jí políbil. Jemně naklonila hlavu a rukama si pohrávala s jeho vlasy. Jeho polibky se přesunuly na její čelo a pokračoval směrem k jejím ústům, přes víčka, tváře, malý nos až nalezl cíl svého hledání. Polibek mu opětovala s neuvěřitelnou oddaností.
"Miluji tě!"
"Já vím!" Šibalsky se usmál James. Lilly ho jemně šťouchla do ramene.
"Ty dokážeš každou chvíli zkazit."
James věděl že se nezlobí, protože jí koutky úst cukaly jako jí cukaly vždy, když něco takového udělal.
"Vždyť víš, že tě taky miluju." A znovu ji pohladil.
Ještě chvíli si užívaly romantiky, kterou jim přinášel večer zamilovaných. Lilly se na chvíli zarazila, vypadala, jako když nad něčím přemýšlí.
"Jamesi….!"
"Jamesi….! Můžeš mě na chviličku poslouchat?"
James si stále pohrával s pramenem jejích vlasů. Slyšel naléhavost v jejím hlase a tak zpozorněl.
"Chtěla jsem ti něco říct, něco hodně důležitého."
"Jistě Lil, víš že mi můžeš říct všechno."
"No, miluji tě, a doufám že to co ti řeknu bude radostí jak pro tebe tak pro mne."
Podíval se na ní, nevěděl co má očekávat. Na čele se u objevila malá vráska.
"Víš…." Začala potichu mluvit, ale zastavila se. Nedaleko nich se pohnulo křoví.
James se před ni postavil jako by ji chtěl chránit. Chvilku počkali, nic se ale nedělo. Otočil se k ní zpět.
"Víš, chtěla jsem ti to říct už minulý týden, ale nenašla jsem k tomu odvahu."
Jeho oči se na ni se zájmem koukaly. Najednou se ozvala příšerná rána, z vedlejšího porostu vyletělo hejno ptáků následované osobou v černé kápi. Nehýbala se, jen tam tak stála. Lilly, která byla opřená o strom na ni měla výborný výhled přes Jamesovo rameno. Podívala se mu do očí. Ty už ale neměly tu šibalsko jiskru, kterou vídávala jindy. Jamesovy oči ztratily jas a pomalu vyhasínaly. Už nevydržel stát na nohou. Snažila se ho udržet, ale pro křehkou dívku, jako byla ona to nebylo snadné. Zmírnila alespoň jeho dopad na zem. Položila mu hlavu na chladnou zem a podložila mu ji svrchním hábitem, který si rychle sundala.
Ještě v kleku sáhla do kapsy pro savou hůlku kterou napřáhla na černou osobu.
Její pohled, dříve něžný a chápající se změnil na pohled který zabíjí. Čišela z nich čistá zloba k nečekanému hostu.
"Kdo si!"
Tajemná osoba neodpověděla, jen si přitáhla kapuci více do čela. Lilly začaly po tváři stékat slzy. Klekla si zpět k Jamesovi a hladila ho po tváři, která ztratila barvu. Naklonila se k němu a políbila ho letmo na rty. Bylo jí jedno, že nepřítel jí stojí za zády, viděla jen jeho, ležícího na zemi.
"Budeš tátou! Zůstaň tu se mnou! Slyšíš?"
Jamesovi se jen zvedly koutky úst a přerývaně se snažil vyslovit jeho nadšení. Z úst se mu však vydral jen vzdech, kterému nebylo rozumět. Ztěžka otevřel oči a podíval se na Lilly, které po tváři stékaly proudy slz.
"Miluju tě!"
Podívala se na něj. "Neodcházej!"
"Jamesi?" Mluvila ne něj dál, ale už neotevřel oči, ani nepohnul hlavou.
Zhroutila se, položila si hlavu do dlaní a hystericky plakala. Ještě jednou naposledy ho políbila a pomalu se zvedla. Hůlku držela pevně nataženou proti neznámému. Klepala se smutkem, ale vzteky snad ještě více.
"Ptám se naposledy! Kdo si!" Procedila mezi zuby. Než však stačila něco udělat zasáhlo ji kouzlo. Jako by z dálky slyšela jen zaklínadlo.
"Mdloby na tebe!"
Tajemná osoba se podívala na bezvládné tělo Jamese a popošla k Lilly. Sklonila se na ní.
"Bude to tak pro všechny lepší. Z vaší krve se nesmí narodit dědic! Nesmí. Znamenalo by to válku v našem světě. Odpust mi to!"
Neznámý zvedl hůlku a poslal poslední kouzlo. Plamen světla zasáhl Lilly, která ani neměla možnost se bránit.
Osoba v černé kápi vstala a s hlasitým prásknutím se přenesla kamsi daleko.

Současnost

"Minervo, slyšel jsem , že si se mnou chtěla mluvit!?"
"Ano Albusi, je to důležité."
Minerva McGonagallová se zatvářila velmi vážně. Ředitel Brumbál si posunul své půlměsícové brýle, a pokynul jí aby se usadila.
"Tak co se děje?!"
"Je tu!"
"Kdo je tu?"
"Je tu dědic rodu Potterů!Harry!"
"Ale… to není možné, vždyť jsem sám před lety….."
"Ano Albusi, ale prostě je tady!"
"Kam ho zařadil Moudrý klobouk?"
"Do Nebelvíru!"
"Takže válka magie nakonec bude, ani čin který jsem spáchal nás nezachránil!"
"Albusi, ty ale stále nechápeš, že Lilly musela přežít, a nejspíše žije i teď."
"Máme tedy naději, ale Harry se nikdy nesmí dozvědět kdo je zodpovědný za smrt jeho otce, ne dnes a ne jindy."
"Musíme ho chránit, když jsme tomu nezabránily, musíme alespoň dohlédnout, aby stál na správné straně."
"On je jediný, který Voldemorta může vzkřísit!"
"Albusi, je jediný kdo může Voldemorta zničit na věky!!!"
Brumbál poodešel k myslánce, aby ulevil své mysli.

KONEC

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simonka-lopatka Simonka-lopatka | 14. srpna 2006 v 20:23 | Reagovat

Luci, když tu píšeš o tom dědicovi Potterových, Brumbál neví, že se jmenuje Harry..Ale jinak super:-)

2 Lucinka Lucinka | 19. srpna 2006 v 15:01 | Reagovat

TAk jsem to změnila, teď už by to mělo být v pořádku.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.