Labyrint života - Kapitola 1

19. srpna 2006 v 15:05 | Šmudlinka |  Labyrint života - HET
První kapitolka nové povídky, snad se vá bude líbit.. tak pěkné počtení zlatka moje :)

1. Kapitola
Její dlouhé vlnité vlasy smáčel prudký déšť, který nechtěl ustat. Bylo tomu deset let co odešla, ale pamatovala si vše jako by to bylo včera. Stála na pozemku Bradavické školy a pozorovala hrad. Bylo šest hodin, čas na večeři, ale hořící svíce za okny naznačovaly, že ne všichni studenti byli ve velké síni u stolů s jídlem.
Kapky jí stékaly po růžových tvářích a mísily se se slzami. Bylo jí třicet let, ale při pohledu na hradní zdi si připadala jako by se vrátila v čase k Ronovi a Harrymu.
Lehce se sehnula a do chladem prokřehlých rukou vzala kufr, který stál přímo vedle jejích nohou. Vykročila směrem k hradu, šla kolem zdí a konečky prstů přejížděla po vlhkých kamenných kostkách. Přivřela oči a viděla jasný den, veliký strom a sebe samu ve společnosti Harryho a Rona. Lehce zatřásla hlavou aby se těch vzpomínek zbavila. Byla zase zpět, v pošmourném počasí v přítomnosti. Pokračovala kolem zdí až hlavnímu vchodu, vypadal stále stejně, jako by se tu čas zastavil. Vkročila nejistým krokem dovnitř. Rozhlédla se a odložila svůj kufr hned vedle vchodu. Uvnitř bylo příjemně teplo, prohrábla si mokré vlasy a utřela obličej a upravila na sobě oblečení. Přeci jen chtěla vypadat trochu normálně. Pověrčivá nebyla, ale vykročila pravou nohou a vydala se přímo k hlavní síni.
Procházela chodbou a rozhlížela se kolem sebe, Jak krásné bylo vidět něco známého, něco co bylo velkou součástí jejího života.
"Hledáte někoho?" Ozvalo se nad ní.
"Ne, ne jdu za ředitelem. Nicku" Usmála se na Skoro bezhlavého Nicka, který vlál nad ní.
"Jak víte jak se jmenuji?" Nechápal jak to mohla vědět.
"No řekněme, že jsem Vás už párkrát potkala." Znovu se usmála a pokračovala.
Skoro bezhlavý Nick už letěl napřed do hlavního sálu a zastavil se až nad dlouhým profesorským stolem kde jen tak levitoval.
Prošla velkými dveřmi a vkročila do rušné místnosti, která byla plná studentů. Podívala se ke stolu v barvách červené a zlaté - Nebelvír, další stříbrné a zelené - Zmijozel, modré a stříbrné - Havraspár a žluté a černé - Mrzimor.
Nic se tu nezměnilo, nad hlavou byla kouzelná výzdoba, svíce plápolaly a jemně se pohupovaly sem a tam. Obrátila svůj pohled k osazenstvu celé velké síně, zvláště pak ke stolu profesorů a úplně na kraji spatřila známý obličej starého přítele. On ji sledoval už od chvíle co vešla do místnosti, jako skoro celý sál. Hagrid se na ni usmál, poznal ji a tvář mu díky tomu hrála všemi odstíny radosti. Hned vedle něj seděla Ginny Weasleyová, která do bradavic nastoupila jako profesorka hned po tom co vystudovala, nechtěla být bystrozorkou ale chtěla předávat své vědomosti dál a dál. Obě dvě měly ušlechtilé cíle ale Ginny měla mnohem větší štěstí.
Vlasy už měla suché, samozřejmě použila hůlku. Chtěla vzít profesorské místo, které jí nabízela Ginny, samozřejmě i když věděla, že Bradavice jsou po smrti Brumbála stále otevřené tak neměla přehled co se tam dělo, jak se učí a hlavně jací jsou profesoři. Ginny znala, ale tu viděla jen zřídkakdy.
Usmála se když viděla skoro všechny stejné profesory, jaké znala už z dob kdy byla sama studentkou. Kromě Brumbála však chyběla i McGonagallová, odešla, když byl Brumbál zabit. Díky tomu mohla žádat o místo.
Uprostřed rozlehlého profesorského stolu bylo velké ředitelské křeslo. Podívala se na něj a nevycházela z úžasu, seděl tam obávaný profesor, nyní už ředitel, Severus Snape. Vypadal stále stejně, pobledlý, až skoro šedivý obličej s tmavýma očima a hákovitým nosem, lemovaný černými vlasy, jako vždy mastnými. Povstal a utišil studenty.
" Studenti nebelvíru, představuji vám novou ředitelku vaší koleje, profesorku Hermionu Grangerovou.
Hermiona se otočila směrem k nebelvírskému stolu a lehce kývla hlavou, jako znamení pozdravu. Celý stůl začal jásat, o Hermioně toho už slyšely mnoho a to nejen z let jejího působení v Bradavicích, ale i z její nepovedené kariéry bystrozorky. Od zmijozelského stolu se ozvala narážka na její původ, ale Hermiona dělala, jako že nic neslyšela. Zato Snape zpražil zmijozelský stůl zlým pohledem. Všichni rázem utichli.
"ZA celý učitelský sbor vás Hermiono Grangerová vítám zpět!" Dodal Snape a rukou ukázal na volné místo po jeho levici, znělo to trochu jako výsměch.
Sedla si vedle něj a nandala si bradavickou specialitu. Nadívané kuře. Snape měl dojedeno už dříve než dosedla, vstal a rozhlédl se po celé místnosti, pak se dotkl jemně jejího ramene a pošeptal jí pár slov.
"Očekávám, že se po večeři dostavíte, abychom domluvily podrobnosti."
Podívala se na něj a lehce kývla hlavou na znamení souhlasu. Snape se otočil a odcházel, jeho černý plášť za ním zlověstně vlál.
Hermiona dojedla a v tu samou chvíli se ze své židle zvedla Ginny.
"Mio, jsem ráda, že si se rozhodla jít učit. Hlavně tu budu mít někoho s kým se mohu bavit."
"Je to tu stále stejné."
"Je, i když co je Snape ředitelem vládne tu taková divná atmosféra."
"Divná? Jistě, jestli je stejný jako když vyučoval lektvary tak se není čemu divit."
"Lektvary vyučuje stále, a chová se stejně jako blázen!" Ginny se pousmála a Hermiona se k ní přidala. " Pojď, ukážu ti tvojí komnatu, kufry už tam máš."
"Jistě, chodí to tu pořád stejně." Obě dvě se vydaly z velkého sálu ke schodišti.
Netrvalo dlouho a dostali se do jednoho z pater rozlehlého hradu.
"Alohomora!"Hlesla Ginny a dveře naproti ní se s vrzáním otevřely. Ustoupila, aby Hermiona mohla do komnaty jako první.
"Zabydli se, musím jít ještě dodělat přípravu na zítřek, uvidíme se později." Ginny ji objala a šeptem dodala "vítej zpět Mio!" Bylo to upřímné, ne jako od Snapea, který to řekl spíše sarkasticky.
Jakmile za Ginny zaklaply dveře usadila se Hermiona do křesla o opřela si hlavu. Sledovala strop nad sebou. Očima sjížděla po stropě, až ke stěnám své nové komnaty. Temně rudé závěsy se vinuly kolem oken a stejně barevné pruhy pokračovaly kolem všech stěn. Hned vedle dveří byla knihovna, nebyla veliká, ale knihy byly seskládány ve dvou řadách takže jich tam byl dostatek. Vypadalo to tam docela útulně, hned v další z menších místností byla obrovská postel, pokrytá tmavě rudým saténem. Místnosti odděloval lehký závěs stejných barev jako ostatní závěsy. Letmo přejela pohledem přes malou skříň kousek od knihovny, ale pak se k ní vrátila. Vstala z křesla a přistoupila k ní. Pomalu ji otevřela a nahlédla dovnitř. Objevila pár flakonků s nějakými lektvary. Skříňka byla hluboká, sáhla rukou do zadní části, nahmatala nějakou starou látku s kusem papíru.
Ozvalo se klepání na dveře, zavřela skříňku a popošla ke dveřím a otevřela je.
"Jak koukám změnila jste se k horšímu, vždycky jste byla dochvilná. Kdybych mohl strhnu vaší koleji hned pár bodů, bohužel už to není možné, školní trest vám také dát nemohu. Když nejde Mohammed k hoře, musí hora k Mohammedovi!" Zkřivil obličej a drze se vetřel do její komnaty.
"Ale… " hlas jí vypověděl službu, uklidnila se, nadechla se a pevným rozhodným hlasem pravila. " Ale já vás nepozvala dále, nebo snad ano?"
"Je mi jedno jestli jste mě pozvala dál nebo ne, jak jsem vám jíž u večeře řekl, je nutné projednat určité detaily vašeho působení zde!"
Nelibě se podívala, a uvědomila si že Snape má pravdu, že se za ním skutečně měla dostavit a dojednat s ním podrobnosti. Pokynula mu aby se posadil, ale on jen přešel ke knihovně a prohlížel si její obsah, jakmile si ale všiml skříňky přešel naproti ní a snažil se ji prozkoumat. Hermiona si všimla jeho zkoumavého pohledu a jeho pozornost, kterou věnoval skříňce se snažila převést na sebe.
"Tak snad bychom mohli začít ne?" Snape sebou cukl, jako by se probral z nějakého snu a otočil se na Hermionu a probodl ji pohledem.
"Jistě, jak si přejete. Jelikož jste byla studentkou této školy jistě víte jaká pravidla tu platí. Zároveň jste tu ale dlouho nepůsobila a tak jisté inovace ušly vašemu bystrému mozku." Opět začal se svou jízlivostí. Hermioně ztvrdly rysy, věděla že si nemůže dovolit mu nějak silně oporovat.
"Vyprosila bych si alespoň trochu úcty, když už nic jiného!!! Dávno nejsem vaše studentka! Nyní jsem plnohodnotná profesorka na této škole, a ne nějaký výrostek, který vám zrovna náhodou přišel do cesty!" Tentokrát ho pohledem vraždila ona, stála jako přitavená k zemi na které stála. Viděla, že tohle byl první krok z mnoha, kterým si vydobývala respekt a úctu u Severuse Snapea.
***
Hradbu hrobového ticha prolomil až Snape, který si odkašlal, jako by se chtěl zbavit pachuti její obrany. Najednou měla ostrý jazyk. Taková nikdy nebyla.
"Ehm, myslím, že víte jak to tu chodí slečno Grangerová, pokud by vám něco nebylo jasné někdo vám to rád vysvětlí. Budu velice rád, když se mi nebudete plést pod nohy, nejlépe nikdy!" Zavrčel otočil se a odešel.
Hermiona ztěžka dosedla zpět do křesla, obrátila oči v sloup a hlasitě si oddychla. Bože, je arogantní až to bolí, jestli si myslí, že schválně budu vyhledávat jeho společnost, tak se mílí!
"Mirella!" Věci z jejího kufru se začaly vybalovat a ukládat na místa pro oblečení určená. Netrvalo dlouho a všechny její věci byly na místě a kufry s pomocí kouzla Locomotor kufr uklizeny z dohledu. Vzala si noční košili, kterou měla připravenou a šla se vysprchovat. Stála pod proudem horké vody se zavřenýma očima. Z každého kousíčku její kůže sálala horká pára, po jejích dlouhých vlasech jí stékala voda, vypadalo to jako vodopád, vodopád vlasů, které byly náporem vody rovné, bez kudrlin. Nahmatala kohoutky a vypnula proud vody. Osuškou si otřela kapky vody z těla a přes hlavu si přetáhla noční košili. Satén jí sklouzl po těle tak lehce, že jí málem naskočila husí kůže. Vlasy si spletla do jednoduchého copu a šla k posteli. Pohladila jemnou pokrývku dlaní a při tom přivřela oči. Rukou sjela k lemu přikrývky a jemně jí poodhrnula. Jaké bylo její překvapení, když d saténem našla položenou rudou růži, přesně takovou jako byla sama pokrývka. Prsty ji pohladila po okvětních plátcích. Netušila od koho by mohla být, bylo jí to jedno. Byla tu teprve první den, možná to bylo malé překvapení na uvítanou od přátel. Dala květinu do vázy, kterou měla hned vedle postele a posadila se, upravila si polštář a položila si do něj hlavu. Malinko se propadl. Satén jí příjemně chladil na kůži, zavrtěla se, aby se uvelebila a zavřela oči.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jandaba jandaba | 16. května 2007 v 10:41 | Reagovat

pěkný... jdu hned na další kousek... abys neřekla že to nečtu..:P

2 Karoll Smaragodová Karoll Smaragodová | 26. června 2007 v 12:29 | Reagovat

Máš to tu moc pěkný, nechtěla by ses přihlásit do školy čar a kouzel v Bradavicích ??? Na www.braadvice-new.blog.cz

Mrkni tam a pak mi dej vědět. Ráda bych tam vydala tvou knihu, doufám, že mi to dovolíš. Odpověď napiš na ten blog do komentářu nebo mi to napiš na email .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.