1. Kapitola - Anděl a Ďábel

9. září 2006 v 18:22 | Lucinka |  Anděl a Ďábel - HET
Tak tahle povídka je věnována Simonce, protože tak dlouho dyndala až vydyndala. Snad se povedl ten nádech erotična. Samozřejmě tu vystupuje můj oblíbený Sevie….. Tak pěkný počteníčko.
Prosím KOMENTÁŘE. Díííííííííík

1. kapitola
Jejich rty se k sobě pomalu přibližovaly. Temnotu místnosti osvětlovaly jen malé plameny svíček. Siluety jejich žádoucích těl vyplňovaly tmavé stěny kamenné komnaty. Takhle si to nepředstavovala, nečekala, že by její city mohly být někdy opětovány zrovna tímto mužem. Jejich rty se spojily v hlubokém polibku. Vyjadřoval touhu, žádost, potřebu, kterou cítila, a doufala, že to tak cítí i on. Jeho ruka jí projížděla spletí mokrých vlasů, které jí sahaly až do pasu. Cítila neskutečnou euforii, když si ji silnými pažemi tiskl k sobě, stále silněji. Cítila, že dnešní večer bude rozhodující, věděla, že to co dělají se nemá, ale nemohla odolat. Musela pokračovat. Snad čekala, že ji on zastaví. Neudělal to.
Jedním pohybem jí sundal stuhu od županu, která se jako list snesla na zem. Saténový župánek povolil a odhalil její světlou pleť. Jemně dlaní odstranil bílý lem od jejího krku a prsty jí přejel po šíji, skoro zároveň ji na to místo políbil. Naskočila jí husí kůže, lehce se zatřásla. Tázavě se na ni podíval. Usmála se a namísto odpovědi ho políbila.
Netušila co se s ní děje, naprosto ji překvapil.
Přes jemný kus látky cítila jeho ruce. Pod jeho doteky tála, nemohla popadnout dech jak byla vzrušená. Podlamovala se jí z něj kolena, jako by to vycítil a uchopil ji mnohem silněji. Zaklonila hlavu a nechala se unášet myšlenkami. Hned toho využil a začal ji laskat na krku. Místností se nesl její tichý sten. Rukama si hrála s jeho vlasy, pomalu se narovnala aby mu věnovala svůj polibek. Pohladil ji po tváři a krásně se na ni usmál. V jeho očích se dalo lehce vyčíst vzrušení. Milovala jeho pohled, ty onyxové oči ji při každém pohledu toužebně spalovaly víc a víc. Naklonila s k jeho uchu a jemně po něm přejížděla jazykem. Něžně vyslovil její jméno. Pomalu postupovala od jeho ušního lalůčku ke krku. Bylo vidět, že se mu to líbilo, protože její jméno se v jeho ústech měnilo na tiché steny.
Chtěla víc, nestačily jí letmé dotyky, svými prsty začala rozrušeně přejíždět po jeho hrudi. Nahmatala první knoflík, pak druhý a další, nakonec mu opatrně sundala svrchník jeho hábitu. Než ale stačil reagovat, začala ho opět líbat, jela od krku, k jeho hrudníku a níž. Roztřeseně mu rozepnula knoflík u kalhot, které jedním pohybem sundala.
Stáli tam a dívali se na sebe, ona jen v lehkém župánku, on v trenýrkách, stejně tmavých, jako byl celý jeho hábit. Byl to komický pohled, anděl v bílém a ďábel v černém.
Vztáhl k ní ruku a dal její neposedné černé vlasy za ucho.
"Si krásná Lenny…. ani nevíš jak." Po těchto slovech se jí po tváři rozlil jemný ruměnec. Usmál se nad její nevinností, ale nebyl to ten klasický smích plný jízlivosti, zněl tak něžně, tak láskyplně až to bylo neuvěřitelné. Nevadilo jí že před ním stojí polonahá, měla by sice cítit nějaký stud, stojí tu před svým profesorem a místo trestu tady dělá tohle. Ona ho dlouho tajně milovala, ale Severus se k ní vždy choval lhostejně. Proto jí to nyní přišlo tak neuvěřitelné, že právě její přání bylo vyslyšeno.
Přistoupil k ní y objal ji, chvíli stáli jen tak, cítila se v bezpečí, nikdy před tím nezažila takový pocit. Byla jako omámená. Opět jí začal líbat, tentokrát dravěji, bylo vidět, že to už dlouho nevydrží. Vzal ji do náručí a nepřestával ji líbat. Župan jí sjel k jeho rukám a odhalil tak její stehno. Severus jen zalapal po dechu. Nesl ji k posteli z jemného saténu, tmavě rudé povlečení přímo vyzývalo k tomu aby do něj člověk neulehal sám. Zlehka ji položil, sám ale ještě chvíli stál a sledoval ji. Cítila se trochu nesvá. Jako by to poznal, opět. Klekl si k ní na postel, zvedala se, aby mu vyšla vstříc, ale on ji zastavil. Lehla si tedy zpět, hlava se jí ponořila do měkkých polštářů. Naklonil se k ní a políbil ji. Pokračoval k jejímu krku, klíční kosti, k prsům. Jazykem kroužil po jejích vystouplých bradavkách. Líbilo se mu jak sténá. Pokračoval dál k jejímu pupíku a níž. Poodhrnul župan a odhalil tak její klín. Nechtěl ale nic uspěchat, jemně jí kousal do stehen a následně ta místa líbal. Viděl že je na pokraji vzrušení a tak se pomalu přesunul mezi její stehna. Hlasitě zasténala jen co se jí dotkl. Věděl, že se jí to líbí a ještě přidal na intenzitě. Z úst jí vycházely steny promísené s výkřiky jeho jména. Zabořila hlavu do polštářů a propnula celé tělo, kterým se šířila slastná vlna vzrušení všechny svaly v těle jako by vybuchovaly. Ten nádherný pocit po chvíli přestal a ona byla propuštěna z milostné křeče.
Jakmile začala opět vnímat okolní svět kolem sebe všimla si, že Severus leží vedle ní, hlavu měl podepřenou rukou a díval se na ní. On jí dopřál ten nádherný pocit vyvrcholení, věděla, že teď je řada na ní. Rukou přejížděla kolem jeho pasu, až ke gumě jeho trenýrek, a ty pomalu stahovala. Zastavil ji.
"Nesmíme nic uspěchat……." Podívala se na něj tázavým pohledem, ale on se jen usmál. "Máme dost času." Pošeptal a stáhl ji k sobě. líbal ji a zároveň rukou přejížděl po jejích bocích. V tu chvíli někdo zaklepal na dveře jeho komnaty.
"Nechoď tam…." Zaškemrala. "Je pozdě, dělej že spíš…"
"To se ale s tebou nedá…" něžně ji políbil na nos. " navíc není pozdě, je sedm večer, to obvykle sedím nad knihou…." A znova ji políbil. Chytila ho za krk a přitáhla si ho k sobě. "No já ti sice neřeknu jak namíchat nějaký lektvar, ale zato to můžu říct něco jiného!"
"Ano a co?" Stále byli u sebe velmi blízko. "Chci tě!" Zašeptala mu do ucha a políbila ho.
Severus se k ní polosedu položil. "Já tě chci také…!"
Nestačil ani dokončit větu a klepání se ozvalo znova, tentokrát hlasitěji a o poznání naléhavěji.
"Promiň, tohle asi nepočká." Nelibě se zvedl a nasadil přísný výraz. Přes své nahé tělo oblékl kalhoty a vršek hábitu, ve snaze schovat důkaz toho jak moc ji chce. Zaklepání se ozvalo opět, silněji než před tím. Severus si pospíšil ke dveřím a otevřel je. Za nimi stál prefekt Zmijozelské koleje společně s ředitelem Brumbálem, ten se zvláštně podíval přes své půlměsícové brýle a pod hustým, šedivým plnovousem se mu rýsoval úsměv.
"Vypadáte nějak divně, nevzbudili jsme vás doufám?!"
"Ano, odpočíval jsem. Tak co se sakra děje?" Opět nasadil ten nepřístupný výraz a chladný tón hlasu. Lenny, která ležela v posteli ho nepoznávala.
"Pane profesore, ty hnusný troubové z nebelvíru nás vyprovokovali ke rvačce."
"TICHO. Tebe jsem se neptal, nebýt z mé koleje podal bych si tě… Pane řediteli proč s tím jdete za mnou?"
"Právě pro ten důvod, který jste zmínil, jste ředitelem Zmijozelské koleje. Pojďte prosím s námi, v hlavní síni jsou všichni provinilci."
"Jistě."
***
Slyšela klapnutí dveří. Najednou se cítila strašně prázdná, to co očekávala se nestalo. Smutně vstala z postele, zabalená do saténové přikrývky a hledala sprchu. Její vlasy byly dávno suché, svázala si je do drdolu a vkročila pod proud horké vody. Pára, která stoupala z jejího těla se srážela na stěnách místnosti. Proudy vody jí stékaly po celém těle, bylo to jako vy se jí dotýkal. Hodnou chvíli stála pod tekoucím pramenem, pak ale vypnula vodu a osušila se tmavým ručníkem, který vysel na stojanu vedle sprchy. Kromě přikrývky u sebe neměla nic, půjčila si tedy jeho župan, v jeho oblíbené černé barvě. Tenká látky byla nasáklá jeho vůni, neubránila se a musela si ji přiložit k tváři. Vrátila se zpět do ložnice a posadila se do křesla před krb. Čekala hodinu, ale nevracel se. Oblékla se do svého župánku, přes který přehodila svůj školní hábit. Uvědomila si, proč vlastně měla župan pod hábitem a musela se usmát. Byla v prefektské koupelně a dopřávala si horkou lázeň, když si vzpomněla na svůj školní trest, který měla trávit u profesora Snapea, u Severuse. Opět se při pomyšlení na něj usmála. Bylo opravdu za pět minut dvanáct, bála se že to nestihne a tak přes sebe hodila župan a hábit, jednoduše to co měla po ruce.
Čekala ještě chvíli, ale pak si uvědomila co by mu asi řekla kdyby se teď vrátil. Zavládl v ní nepříjemný pocit, začala se stydět. Přesně si dokázala představit okamžik, kdy on vejde a ona na něj jen kouká a mlčí jako ryba. Vstala a odešla směrem ke své koleji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.