1. Kapitola - Přísahám

9. září 2006 v 18:31 | Lucinka |  Přísahám - HET
Je tu první kapitolka mé nové povídky, mocinky vás prosím o komentáře... Dííííííííky

1. Kapitola
Lexie vstoupila do hlavní síně bradavické školy hrdě, bez jakéhokoliv zaváhání. Její první pohled patřil stropu, který jako zázrakem vypadal jako noční nebe plné hvězd. Svíce, které se pohupovaly ve vzduchoprázdnu ozařovaly velkolepou podívanou. Sál s několika stoly, studenti v černých hábitech, podlouhlý stůl, kde seděli profesoři. V jeho čele, na nejhonosnějším křesle seděl starý pán, jemuž stříbrné vousy lemovaly celý obličej, i na tu dálku viděla jeho půlměsícové brýle za kterými se skrývaly oči plné jiskřiček. Rozhlédla se ještě jednou po celé místnosti a pohledem se zastavila u stolu, kde seděli studenti nebelvírské koleje. Že je tomu opravdu tak, poznala podle červenozlatých výšivek na hábitech. I ona měla jeden takový na sobě. Dodala si odvahy a udělala první krok do neznáma. Prošla celou dlouhou síň až k profesorskému stolu. Když procházela kolem studentů nejeden hoch se za ní otočil. Její zlaté vlasy plály za ní. Pravou rukou si jeden neposedný pramen odhrnula z obličeje.
"Vítejte slečno Claytonová, jsme rádi, že vás tu můžeme přivítat. Jsem ředitelem zdejší školy Albus Brumbál." Starý pán hbitě vstal a přes stůl jí podával pravou ruku. Lexie se nedala zahanbit a okamžitě ji přijala. "Doufám, že rok, který u nás strávíte bude přínosem, jak pro vás, tak i pro nás." Usmál se a ukázal jí místo u jednoho ze stolů. Ne náhodou to byl stůl Nebelvírksé koleje. Posadila se hned na kraj.
Brumbál udělal jediné gesto hůlkou, kterou měl v ruce, a na stole se rázem objevila nejrůznější jídla. Podívala se ještě jednou k profesorskému stolu, kde ji zaujal jeden profesor. Tmavé vlasy, hákovitý nos, černý hábit. Podíval se na ni se zájmem v očích a lehce mrkl. Lexie uhnula pohledem.
Jakmile večeře skončila, zvedla se a namířila si to s jednou větší skupinkou k tajnému vchodu do nebelvírských komnat.
"SINESTRA!" Dívka, která stála kousek od ní vyřkla heslo, dáma v růžovém, která byla na obraze jen kývla hlavou a odhalila tajný vstup.
"Tady je tvá komnata, já jsem Hermiona, tvá spolubydlící, budeme tu sami, jsem prefektka, ředitel mě poprosil abych ti dělala společnost."
"Těší mě, jsem Alexandra Claytonová, přátelé mi říkají Lexie."
"Dobře Lexie, vítám tě v Bradavicích. Odkud vlastně jsi?"
"Krásnohůlky, studovala jsem poslední ročník."
"Poslední ročník? A to ti nevadí že ho tady s námi budeš muset opakovat?"
"Ne ani ne," Svýma modrýma očima se tajemně podívala na Hermionu.
"No mě by to taky nevadilo, strašně ráda bych se někdy podívala do Francie, slyšela jsem, že je to tam opravdu nádherné."
"No pokud se ti líbí Penzionát pro dívky ze spořádaných rodin, kde se místo praktické magie učíš dokonalé etiketě, pak ti Krásnohůlky doporučuji, ale jinak si myslím, že kouzelníky tam moc nenaučí. Ale třeba se pletu. To poznám na tom jestli tu budu pozadu s učivem nebo ne." Lexie položila své příruční zavazadlo k nohám postele a unaveně dosedla na nadýchanou deku, která ležela na posteli.
"Ty jsi z nějaké lepší rodiny?"
"No jak se to vezme, jsme už po generace čistokrevná rodina, naši mě nechtěli dát do Bradavic protože se to tu hemží mudly. Nevím co proti nim stále mají. Jejich zvyky mě fascinují."
"Já jsem taky mudla."
"Opravdu?"
"Ano, nechápu proč jsi vlastně v Nebelvíru a ne ve Zmijozelu, ten je pro čistokrevné kouzelníky jako dělaný, je tedy pravda, že hlavně pro ty, kteří nás mudly nemají moc rádi."
"No nevím, když jsem tu byla kvůli zařazení, posadili mi na hlavu divný klobouk…"
"Ano moudrý klobouk, vyřkne do jaké koleje se nejlépe hodíš. Jak to říká klobouk Do Nebelvíru patří stateční.V Havraspáru vyniká chytrost.Práce jde ruku v ruce v Mrzimoru. Zmijozel hledá ctižádost."
"No ten moudrý klobouk se hodně rozhodoval, ale nakonec to byl Nebelvír, jak sama vidíš. Jsem velice unavená, nevadí, když si půjdu lehnout?"
"Samozřejmě jdi, já musím jít ještě na kontrolu, jestli se někdo netoulá po hradě, ale ty klidně odpočívej." Po těchto slovech se Hermiona zvedla a přibouchla za sebou dveře. Lexie vstala a otevřela svůj kufr. Vyndala věci na spaní a knihu. Knihu, která byla velkým tajemstvím. Sáhla po brku a usadila se na postel.

Jsem tady, konečně se letitá snaha vyplatila. Dnes byl náročný den, ale já se

nevzdám, splním to co jsem slíbila, i kdybych měla vypustit duši to slibuji.
Hned jak dokončila poslední slovo, odložila brk a knihu a převlékla se do pyžama. Zvrtala se hluboko do pokrývky a zavřela oči.
"Zvládnu to, to přísahám!" S těmito slovy na rtech usnula.
***
Bylo nevšedně krásné ráno, nic neobvyklého. Letní slunce se prodíralo skrze okenice a hladilo Lexiinu tvář. Nespala, jen seděla na posteli a dívala se jak její sousedka spokojeně oddychuje. Byla již převlečená, hned jak se brzo ráno probudila, dopřála si osvěžující sprchu v prefektské koupelně, kterou jí Hermiona nezapomněla ukázat. Podívala se na rozvrh, ležící na jejím nočním stolku. Bylo pondělí a Lexie chtěla být připravená na každou záludnou otázku, která by jí mohla být položena, proto se ještě před snídaní vydala do knihovny s rozvrhem v ruce.
Chodby chladného hradu byly ještě prázdné. Vešla do rozlehlé místnosti lemované nesčetným množstvím regálů s knihami. Posadila se ke stolku, nejbližšímu který viděla.
"Accio Kniha kouzel!" Do rukou se jí snesla snad tisíci stránková kniha, plnou váhou dopadla na její ruce, až se Lexie lekla, že jí upadne. Se zájmem v ní začala listovat. Netrvalo dlouho a v knihovně nezůstala sama. Přišli tři lidé, otočila se po směru hlasů a spatřila svou spolubydlící v doprovodu dvou chlapců. Jeden měl výrazné zrzavé vlasy, jinak nebyl ničím zajímavý. zaměřila se tedy na druhého chlapce, jeho neposedné tmavé vlasy vlály kolem jeho hlavy a motaly se do kulatých brýlí, které měl posazené na nose. rukou si odstranil vlasy z čela a tím odhalil i jizvu, která se na něm nalézala. Tak to je on… to je ten Harry Potter. Hermiona si jí všimla a tak přerušila hovor se svým doprovodem a zamířila k ní.
"Ahoj, jsi ranní ptáče co?"
"Hmm, už to tak vypadá."
"Tohle je Ron Weasley" Ron jí roztřeseně podával ruku " a tohle je …" Hermiona ani nestihla chlapce představit
"Tohle je Harry Potter, já vím."
"Ty mě znáš?" Otázal se Harry
"Tvá pověst tě předchází." Usmála se. Hermiona se nenápadně podívala co si to Lexie čte za knihu, ale nic neřekla.
"A ty jsi kdo?"
"Alexandra Caynová."
"Lexie je z Krásnohůlek…"
"Aha, díky za informaci Mio, ale ona by mi to určitě řekla sama."
"Aby si se nezbláznil Harry." Lexie se na oba dva podívala a znovu se usmála. Ten úsměv byl okouzlující, Harrymu se na chvíli zastavil dech.
"Koukám, že máš stejný rozvrh jako my, nechceš jít s námi na první hodinu?" Bude to zábava bláznivá Trelawneyová mi zase předpoví blízkou smrt!" Harry se zakřenil a opřel se o stolek vedle něj. Ani nevíš, kolik se v tvých slovech skrývá pravdy.
"Jistě ráda, alespoň se tu nebudu cítit jako nováček, i když jím stejně sem."
"Výborně, tak jdem ne?" Harry nadšeně ustoupil aby Lexie mohla vstát.
Došli až k astronomické věži, protáhly se dveřmi přímo do učebny a zabrali ta nejlepší místa - daleko od profesorky. Hodina začala přesně tak jak měla.
"Tak milí studenti, dnešní hodinu začneme věštbami, a Neville, odpoledne si dej pozor na Trevora." Cíleně přešla ke stolku, kde seděl Harry s Lexie, Hermionou a Ronem.
"Slečno, vás ještě neznám, počkat?! Alexandra, to je vaše jméno že? Máte nějaké poslání, tajné poslání, ale to je….." Trelawneyová na chvíli zavřela oči, ale skoro okamžitě je zase otevřela, zračila se v nich hrůza, rychle se otočila směrem k Harrymu. "Smrt, vidím smrt, pane Pottere, měl by jste si dávat pozor." Otočila se a jako ve snách odešla ke svému stolu. Harry se naklonil k Lexie a poseptal jí.
"No co jsem říkal, jako vždy." Lexie se nuceně usmála. "Nechápu proč vypadala tak vyděšeně, když mluvila o tobě."
"Nemám ani tušení, třeba jsem se jí nelíbila."
"Třeba, ale mě se líbíš…" Lexie se na něj podívala a do tváří se jí vlil ruměnec. Nebyla schopna ze sebe vydat hlásku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 !! !! | 9. září 2006 v 18:37 | Reagovat

Ty jooooooooooooo to je super !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

!!!!!!!!!!!!!

!!!!!!!!!

§

§

§

!

!

§

!

§

§

!

!

§

§

§

2 !! !! | 9. září 2006 v 18:37 | Reagovat

Ty jooooooooooooo to je super !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

!!!!!!!!!!!!!

!!!!!!!!!

§

§

§

!

!

§

!

§

§

!

!

§

§

§

3 Marcia Overstrandová Marcia Overstrandová | E-mail | Web | 29. května 2007 v 8:39 | Reagovat

Ahoj. Chceš chodit do školy čar a kouzel? Tak neváhej a koukni se sem: www.skolacarakouzel.estranky.cz . Moc moc moc díky a omlouvám se za reklamu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.