2. Kapitola - Anděl a Ďábel

9. září 2006 v 18:23 | Lucinka |  Anděl a Ďábel - HET
2. kapitola je tady ....

Sluneční paprsky olizovaly hradní zdi, když se probudila. Bylo půl osmé. Nelibě se zvedla z postele a oblékla se do hábitu. Sčesala si své dlouhé černé vlasy do copu a vydala se do hlavní síně na snídani.
Místnost byla poloprázdná, ale stejně v ní bylo dost hlučno. Usadila se k Nebelvírskému stolu ale po očku stále sledovala stůl, který dominoval celé místnosti. V jeho středu seděl Ředitel Brumbál, ten jí věnoval jeden ze svých prozíravých pohledů a dále se věnoval svému talíři. Kousek od něj seděl on. Nenápadně k němu vzhlédla, jejich pohledy se na krátkou chvíli setkaly, ale on v rychlosti ucukl. Bylo jí to divné, ale vlastně to svým způsobem chápala. Jistě nechtěl aby je někdo přistihl při nějakém pohledu, který nevyzařoval opovržení. Svou pozornost vrátila k nedojedené misce ovesných vloček s mlékem. I když se jí to zdálo divné, nepřikládala tomu velký význam, hned první hodinu měla lektvary, věděla že ho uvidí a snad si i něco řeknou.
Hodina probíhala jako obvykle.
"Jste hlupáci, nikdy jsem neviděl někoho tak zabedněného jako vy! Strhávám Nebelvíru deset bodů." Prohlásil Snape tvrdě. V řadách nebelvírských studentů to jen zaševelilo nesouhlasem, ale jakmile se na ně obávaný profesor podíval svým výhružným pohledem místností se rozlilo ticho.
"Dobrá, kdo mi tedy poví jaká je hlavní přísada do Veritaséra?" Lenny se přihlásila jako jedna z prvních, čekala, že jí vyvolá, ale on kolem ní prošel a vyvolal studenta za ní.
"Dračí kořen?"
"Ne! Někdo jiný?" Ostatní ruce smutně klesly, ve vzduchu se míhala jen její ruka. Opět o ni ani pohledem nezavadil.
"Nikdo? Je to Dračí kost…… "
Lenny v sobě dusila vztek. Byla si jistá že ji viděl. Celou hodinu ji nestydatě ignoroval. Na konci hodiny počkala až všichni odejdou, polkla svou zlobu a vykročila směrem ke katedře, o kterou byl Severus opřen.
"Severusi, mohu s tebou mluvit?" Otočil se k ní.
"Profesor Snape," nechápavě se na něj podívala. Jeho výraz byl naprosto chladný. "Pro vás jsem slečno Flamesová pouze profesor Snape."
"Ale…"
"Chcete to říci pomaleji aby jste to pochopila? Nebo vám to mám snad napsat?" Otočil se k ní zády a opřel se zaťatými pěstmi o stůl. "Měla by jste jít na další hodinu, nebo zůstanete stále tak zabedněná jako jste teď."
"Tak dost! Co si myslíš…."
"Tímhle tónem se mnou nemluvte, strháván nebelvíru deset bodů!"
"No to snad……."
"Ale ano a pokud okamžitě neopustíte mou třídu bude to dalších deset."
Lenny sklopila oči, stál k ní stále zády. Neviděl jak se jí do očí vedraly první stopy slz.
"Vždyť ale………." propukla v pláč. Severus se na ní otočil.
"Na mě žádné hysterické scény neplatí slečno Flamesová, vy snad chcete vaši kolej dočista zruinovat."
Lenny už nesnesla být v jeho přítomnosti, knihy které měla v pravé ruce po něm mrštila vší silou a utekla s pláčem z místnosti.
Běžela po chodbách hradu, potkávala studenty z různých kolejí, kteří se za ní nechápavě otáčeli. Hřbety rukou si otírala oči.
Proč jsem sakra byla tak naivní, jsem husa. Proč se ale chví takhle? Z ničeho nic. Přece ten večer nebyl jen nějaký omyl! Bože, co se to děje… jsem snad prokletá?
Prou jejích myšlenek přetrhl obraz Buclaté dámy.
"Slečno Flamesová, co se vám stalo?"
"Nebojte nic."
"Že on vám ublížil nějaký chlapec? Nebo vám to ve škole nejde?"
"Ne, jsem v pořádku." Otřela si slzy a podívala se Buclaté dámě do očí.
"CERIMENTUS!"
"Jen račte dále, ale náš rozhovor tím ještě nekončí… tak co se děje?!"
"Nashledanou …. "
"Ale," Buclatá dáma ani nestačila pořádně reagovat, když Lenny narychlo proběhla otvorem ve stěně. "To je dneska mládež."
Doběhla do své komnaty a lehla si na postel. Z očí se jí řinuly proudy slané vody a ne a ne se zastavit. Nechápala co se dělo, ale nehodlala to tak nechat.
Přijdu na to co se stalo.
***
Nebylo ani poledne, věděla že promešká větší část výuky ale bylo jí to jedno. Necítila se na to trávit čas s profesorkou Trelawneyovou ani s McGonagallovou, natož s Kratiknotem. Celý den zůstala v komnatě. Nechápu jak jsem mohla být tak naivní, tak hloupá!
V hlavě se jí opakovala stále ta stejná slova dokud neusnula.
Snape seděl u večeře a očima těkal po místnosti, ne náhodou zabrousil i ke stoulu nebelvírských. Hledal ji pohledem, ale jediné co viděl byli otravní studenti, kteří se cpali kuřetem s nádivkou. Otráveně se vrátil ke svému rozjedenému talíři.
***
"Lenny! Lenny!"
"Chci spát, sakra!"
"Eleanor Flamesová, koukej vstát, nebo si tě Snape podá. Máme ho hned ráno!" Lenny okamžitě otevřela oči. Najednou jí to došlo. Nechá mě po škole! Musím se o to všemožně snažit!
Klidně vstala z postele " Carol jde napřed, já tam dorazím."
Lenny vynechala snídani a seděla v komnatě. Bylo pět minut po začátku hodiny, vstala a vydala se do sklepení na hodinu lektvarů. Bez klepání vešla do třídy. Všechny oči se na ni upřeně zahleděly.
"Á slečna Flamesová, strhávám nebelvíru dvacet bodů za váš pozdní příchod."
"Díky." Otočila se jeho směrem a usmála se.
"Dalších pět za vaši neskutečnou drzost."
"Jistě, děkuji." Opět k němu vyslala zářivý úsměv." Snape, vždy normálně bledý jako stěna, začal rudnout.
"Tak a dost už si konečně sedněte, vy hloupá huso! Na stole máte postup k lektvaru, a pracujte!" Procedil mezi zuby. Lenny se v klidu posadila a opřela si hlavu do dlaní. Snape ji znovu zpražil zlostným pohledem. Najednou ucítila dloubnutí do žeber a následné šeptání.
"Lenny, sakra, takhle naše kolej nevyhraje školní pohár! Nech toho, nesmí ti strhnout další body! Vlastně ani nechápu jak to že tě už dávno nenechal po škole."
"Carol, věř mi, že já to taky nechápu." Dodala a usmála se. V tom úsměvu ale nebylo nic co by se dalo nazývat štěstím.
Do konce hodiny ji Snape stihl strhnou dalších třicet bodů, k nelibosti nebelvírské části třídy. Zmijozel se jen chechtal nad dívčinou hloupostí. Lenny jen seděla opřená o opěradlo židle a hrála si s kovovým držadlem kotlíku, který stál před ní, naprosto prázdný. Jakmile se po hodině všichni rozutekli přistopila ke katedře, za kterou seděl Snape, věnujíc pozornost písemným pracem nižších ročníků. Jak mu to mám říct? Co mám vlastně říct?
"Jednoduše to řekněte slečno Flamesová! Jen mě svou přítomností zdržujete."
"Co? Ach ano…. konečně si můžeme vyříkat ten večer, myslela jsem že to něco znamená!"
"Myslela? Tak to mě mrzí!"
"Nepřerušuj mě!" rovnou přešla k tykání "myslela jsem si, že to znamená něco i pro tebe! Pro mě to bylo něco zvláštního!" Zněla spíš naštvaně než hystericky, ale to druhé bylo pravděpodobnější "Věděl si co si myslím, co chci, jak se cítím… to přece nemůže být jen tak, asi to zní směšně…"
"To teda zní"
"Sakra řekla jsem ti ať mě nepřerušuješ! my k sobě prostě patříme!"
"Ne nepatříme, slečno Flamesová jste studentka a já váš profesor!"
"Proč tak formálně, v posteli si mi tykal!" rozhořčeně se na něj podívala. Přešel tu poznámku bez povšimnutí.
"Víte co je to Nitrozpyt? Určitě ano, s oblibou ho používám na svých žácích, jako jsem ho použil na vás. Proto jsem věděl co chcete, i když jste to nedokázala říct!" Stála tam jako přikovaná, najednou ji zaplavil pocit samoty…… Tak to bylo jen tak…. využil mě!"
"Ano využil jsem vás, asi jsem vám to měl říct, noci jsou tady dlouhé. Zvláště pro muže." Odfrkl si a pohrdavě se na ni podíval "Nechala jste se lapit až příliš snadno!"
Bože, do očí se jí draly slzy smutku, slzy podvedení, slané slzy. To snad není možné, ale to nedává smysl, vždyť jsme spolu ani nespali, a nechtěl odejít……
"Všechno je možné slečno Flamesová a dokonce to dává i smysl, prostě jsem si chtěl jen užít. To že jsme spolu nespali je vlastně jen drobný detail." Řekl s ledovým klidem.
"Sakra už toho nech, nemůžeš mi lézt do hlavy kdy se ti zachce!"
"Ale můžu, když se nebráníte slečno Flamesová, stejně jako dnes o hodině, vy si myslíte že vás nechám po škole? To bych byl sám proti sobě! Měla by jste jít, zmeškáte další hodinu.
"Kašlu na další hodinu, já chci tebe! Nezajímá mě řád týhle blbý školy! A tebe by taky neměl!"
"Začínáte být hysterická slečno Flamesová!"
"Nezačínám já jsem!" Jakmile to dořekla uvědomila si jak směšně se chová. " Víš asi to byl špatný nápad, mám tě ráda už od pátého ročníku, ale teď vím jak se city můžou mýlit!" Hřbetem ruky si otřela tváře. " Sbohem!" S tichým klapnutím se za ní zavřely dveře.
***
Snape se cítil jako by ho někdo převálcoval. Vždyť měla pravdu, řád by nám neměl zabránit…. Řád ne , ale Brumbál. Odešel do svých komnat, přešel k jedné komodě a dvakrát na ni klepl. Jako zázrakem vyjela nádobka z kovu podobná malé fontáně. Hůlkou zamíchal obsah. Na špičce hůlky ulpěl šedavý obláček, který se točil na hladině zvláštní tekutiny. trvalo to jen okamžik a ocitl se ve své komnatě. Někdo zaklepal na dveře.
"Dále"
"Dobrý večer Severusi."
"Dobrý večer pane řediteli, přejete si něco?"
"Ano, víš mám na tebe takovou prosbu, ale nejprve bychom si mohli sednout a dát si trochu čaje ne?" Snape se na něj podíval, ale nic neříkal. Hned vedle stál opravdový Snape, který si myslánkou připomínal vzpomínku, která ho tížila. Podíval se na sebe i na Brumbála a nechápal, jak mohl vydržet nic neříct.
"Tady." Snape podával Brumbálovi šálek bylinného čaje, ze kterého stoupala pára. Ředitel se posadil na nejbližší křeslo a čekal až profesor lektvarů udělá totéž. Jakmile se Snape usadil začal .
"Severusi, vím, že tohle téma je mezi námi dá se říci nevyřešené, možná se o tom nebudeš chtít bavit, ale ujišťuji tě, že je to nutné."
"Pokud se jedná o další schůzi smrtijedů, tak zatím nevím kdy se bude konat."
"Ne Severusi, o to se nejedná,… je to jaksi trochu delikátní záležitost." Snape si myslel, že ho šálí zrak, když se ředitel při vyslovení slova delikátní začervenal. "Jednoduše, ta včerejší záležitost, jak jsem tě s tvým studentem vyrušil. " Snape zbystřel, lekl se, že je odhalen " Každopádně, je mi jasné Severusi, že v pokoji si nebyl sám, je mi jasné, že mi do toho nic není, ale pro dobro naší školy a hlavně tvé si schůzky s něžným pohlavím nech na příhodnější dobu a hlavně místo. Škola není tím nejlepším místem kde se intimně stýkat se ženami."
"Ale…." Snape se cítil jako malé dítě po výprasku.
"Nezáleží na tom jak jsem to zjistil, řekněme, že domácí skřítci bývají upovídaní."
"Pane řediteli, snad uznáte, že nejsem nějaký student ale profesor na této škole a tak moje soukromí se týká pouze mě." Brumbál se na něj při slově student hluboce podíval až Snapeovi přeběhl mráz po zádech. Je možné že by to věděl? Ještě že si Snape uměl chránit svou mysl, kdyby Brumbál viděl co se mu teď honí hlavou určitě by nebyl tak klidný.
"Chápu tě, ale radši ukonči veškeré styky s jistou dámou." Brumbál se zvedl z křesla, to bylo znakem, že záležitost nehodlá dále rozebírat.
Najednou jakoby Snape začal padat. Opět se ocitl před myslánkou, v realitě. Snažil se, ale na to ji měl moc rád, bolelo ho když ji viděl, jak reaguje na jeho slova. Měl sto chutí ji něžně obejmout, ale nechtěl jít proti Brumbálovi. Nemá to smysl. Jeho mysl byla zaplavená myšlenkami na ni, ale na druhé straně útočila bolestivá slova ředitele Bradavické školy. Věděl že musí najít řešení. Ale jaké?!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tabby tabby | Web | 7. června 2007 v 17:55 | Reagovat

uuuuuuuuuuzasne mas skvele napady!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.