2. Kapitola - Minulost

9. září 2006 v 18:30 | Lucinka |  Minulost - HET
A tady je druhá kapitolka....

2. Kapitola
Nevěděla jestli se má radovat, nebo být smutná, Harry jí dal své svolení, ale nadšený z toho nebyl. Ale co čekala? Přemýšlela nad jejich rozhovorem, nad dopisem id Siriuse, nad setkáním. Uplynul týden a ona nebyla schopná napsat kloudnou odpověď. Šinula se na snídani, ani neměla hlad, ale chtěla posedět s přáteli. Vždyť zbývaly jen tři týdny do konce školy, pak se sem nikdy nevrátí. Chtěla si vychutnat každý okamžik.
Seděla u stolu a přehrabovala se v zelenině na svém talíři. Najednou nad její hlavou zakroužila sova. Dosedla vedle talíře a položila Hermioně k rukám dopis. Mia pohladila sovičku po hlavě a propustila ji. Harrysi všiml, že je to opět dopis s Hlavičkou Rodiny Blackových.
"Konečně, že mu to ale trvalo." Usmál se na ni povzbuzujícím úsměvem. Smířil se s tím, že když se oni dva setkají nemusí zůstat jen u zdvořilostních frází. Hermiona v očekávání otevřela dopis.
Milá Mio,
Už brzy se uvidíme, neodpověděla jsi mi na můj poslední dopis, nevadí. Rozhovor z očí do očí bude mnohem lepší. Už brzy!!!
Sirius
Hermiona se podívala na Harryho a podstrčila mu dopis. Ron jen uraženě koukal.
"Zase máte nějaké tajnosti?" Harry dočetl psaní a podíval se na Hermionu.
"No, vidíš, takže se uvidíte, konečně si popovídáte." Potutelně se na ní usmál.
"S kým se Hermi uvidí??"
"S nikým, a jez nebo ti to jídlo uteče." Ron se na oba podíval a protočil oči
"Tak si trhněte nohou!"
"Jasně, tělocvik po ránu, dobrý nápad." dodal Harry s úsměvem.
Celý den proběhl více méně v poklidu, Snape jim stačil strhnout pár bodů, Trelawneyová předpověděla Harrymu milostné zklamání a brzkou smrt. Srdečně se tomu zasmáli. Blížila se večeře. Harry vzal Miu za ruku a společně s Ronem odcházeli do hlavní místnosti, kde už se všechny stoly prohýbaly pod jídlem. Usadili se.
"Sonorus!" Pozornost všech se obrátila k velkému stou, který vévodil místnosti. Ředitel brumbál povstal a chystal se k proslovu.
"Milí studenti, mám pro vás radostnou novinu, do našeho profesorského sboru přibude nová tvář!" Na chvíli se odmlčel. " Velice rád jsem mezi naše profesory přijal muže, který je hoden svého jména, který za dobu svého života poznal bolest, ztrátu ale i chuť vítězství. Sirius Black! Tento muž přijal volné místo v Bradavicích jako profesor Obrany proti černé magii….. " Hermiona už dále neposlouchala, podívala se na Harryho, který se jenom usmíval.
"Tys to věděl?!" Znělo to jako kdyby ho obviňovala.
"Jo, jasně, vždyť ti říkám že se spolu bavíme skoro o všem! Napsal mi to hned další den, co přišel dopis tobě." Mia ho sledovala s otevřenou pusou.
"ale, to… to není možné!"
"Ale je, mám tě štípnout abys věděla že se ti to opravdu nezdá???"
"To je neuvěřitelný!" Byla šťastná, zároveň , ale naštvaná. Dovolili si za jejími zády něco takového domluvit. Ona byla čestná a řekla Harrymu vše, i když to znamenalo, že by jeho přátelství mohla ztratit a on se zachová takhle." Její myšlenky přerušil hlasitý potlesk.
"Děkuji pane řediteli za vřelé přijetí. Jsem rád, že mohu své zkušenosti předat dalším generacím skvělých kouzelníků." Usadil se na volné místo, které mu Brumbál připravil. Jediný, kdo se tvářil nevrle, ostatně jako vždy byl Snape. Touha po místě učitele obrany proti černé magii byla pověstná.
"Večeře může začít!" Brumbálův hlas zahřměl celým sálem, byl to povel pro studenty, že se klidně mohou pustit do jídla. Většina z nich to s radostí udělala. Hermiona však na svém místě seděla jako opařená. Dívala se směrem k místu kde Sirius seděl. Zachytil její pohled a usmál se. Jakmile to zpozorovala uhnula očima. Je stále stejný, to nevydržím.
Chtěla si hrát na uraženou, ale jediný pohled na tu vzdálenost stačil aby roztála jako vločka sněhu.
Vzala do ruky vidličku a nabrala si trochu salátu.
***
Probudila se pozdě v noci, nespalo se jí dobře. Vzala si knihu, a potichu, tak aby neprobudila své spolubydlící se protáhla dveřmi. Namířila si to do nebelvírské spolelčenky, kde ještě stále plápolal oheň v krbu, před kterým stál pár křesel. Dosedla do jednoho a nohy složila pod sebe. Rozevřela knihu v místě, kde z ní vyčuhovala záložka a pustila se do čtení. Byla to nějaká učebnice o bylinách. Najednou ji kdosi přiložil obě ruce před oči. Hermiona se lekla, že málem z křesla vypadla. Dvě silné ruce ji zachytily.
"Siriusi, ale co tu…"
"Dělám? Dobrá otázka tak tady na této škole budu učit, tady v téhle místnosti jsem kvůli tobě." Usmála se.
"Vyčerpávající odpověď. Jak si se sem dostal?"
"Koukám výslech není jen obor bystrozorů a mé matky ale i tvůj co? Nezapomeň, že jsem na této škole vrůstal, a řekněme, že jsem nebyl ten nejposlušnější kluk."
"Vím."
"Konečně si můžeme promluvit."
"Hmm." Stále ho sledovala, byl opravdu stále stejný. Obličej bez vrásek, upravené černé vlasy. Ne jako ten Sirius Black, který před několika lety uprchl z Azkabanu. Byla ráda, že její vpád do minulosti kladně ovlivnil alespoň někoho.
" Pokud se Mio nezmůžeš na víc jak na vím, hm, nebo na jiná jednoslabičná slova pak si asi moc nepopovídáme." Usmál se na ni.
"Hmm, tedy promiň určitě."
Nestačila se ani pořádně rozkoukat a ocitla se v jeho náručí.
"Strašně si mi chyběla, celé ty roky bez tebe!" pevně ho objala.
"Pro tebe roky, pro mě dny, ale byly stejně hrozné!" Jejich rty se spojily v polibku. Letmém, něžném.
"Nevím jestli to nevadí, tedy myslím tobě."
"Čekala jsem jenom na to. Nevěřila jsem ´, že se ještě uvidíme." Byla to zase ta rozzářená tvář Hermiony Ghrangerové na kterou byl každý zvyklý.
"Ehm, ehm. Neruším?!"
"Harry! jistě že ANO." Sirius se zazubil a s lišáckým pohledem se k němu přiblížil. Objali se.
"Tak to se omlouvám! Slyšel jsem hlasy, tak jsem to šel zkontrolovat. Co vy dva tady?"
"No, ….." Hermiona zrudla .
"My jsme tady zrovna vzpomínaly na staré časy." Zachránil ji Sirius. Vyslala k němu děkovný pohled.
"Tak to vás nebudu rušit, jen pokračujte." a na oba dva se tajuplně usmál. Ještě v půli schodů se k nim obrátil.
"A Hermi, nemysli si že teď ti budu říkat teto!" Kdyby Hermiona měla po ruce něco co by po něm mohla hodit, okamžitě by to udělala. Harry se rychle otočil a s hlasitým smíchem vybíhal točité schody po dvou.
"Je vidět, že je to ještě puberťák."
"No promiň Siriusi, já taky."
"Ale na tobě se mi to líbí!"
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blackie Blackie | 16. září 2006 v 15:37 | Reagovat

Ty jedna mrško co to je..... To ne Sirius a Hermiona to ne.... to mi nemůžeš udělat to prostě nejde.....nebo budu brečet..... No jo no.............. ne  ne ne ne ne....

2 Lucinka Lucinka | 18. září 2006 v 12:55 | Reagovat

Ale no tak...........

3 Eliška... Eliška... | E-mail | 31. ledna 2007 v 16:39 | Reagovat

Pěkná myšlenka ale nechtěla bych zažít ten věkový rozdíl...:-)

4 Falkira Falkira | Web | 15. dubna 2007 v 0:06 | Reagovat

To mě by ten rozdíl nevadil. :))) Moc hezká povídka. :)))

5 Šmudlinka Šmudlinka | 15. dubna 2007 v 0:29 | Reagovat

No mně rozhodně taky ne... :-)) Konečně si se Falki dočkala toho Happyendu viď?? :-)

6 Morgana Ehran Morgana Ehran | E-mail | Web | 28. dubna 2007 v 20:24 | Reagovat

fíhá! to bylo dost good. sirius a herm..hej a tos nemohla i napsat co bylo s herm v minulosti? noo? to nemá začátek! hej! a ten konec..teta - uzasný:D to byla dobrá povídlka. moc se mi líbí celí pointa a nápad s harrym... teda... já v jedné své povídce též pošlu herm a zbytek tria k tomu:) do minulosti:)) mě by ten věkovej rozdíl tez nevadil:D az na to, že je mi 14:))) a na druhou stranu mám mnohem radeji remuse:)

7 Šmudlinka Šmudlinka | 28. dubna 2007 v 20:56 | Reagovat

no já jsem spíš na ty záporňáky, Oba malfoyovi, Snape, ale Remus se mi líbí též.. :-)))))

8 jandaba jandaba | 16. května 2007 v 12:09 | Reagovat

Sirius.. hmm ten věkový rozdíl by mi byl fuč.. ja chci taky..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.