2. Kapitola - Přísahám

9. září 2006 v 18:32 | Lucinka |  Přísahám - HET
Hih, tak tady je další kapča.. poslední :) Mooociny prosím o komentáře..... kuju....

2 . Kapitola
Měsíc v Bradavicích utekl jako voda. Blížil se podzim. Listí na stromech měnilo barvu a pomalu se snášelo na zem. Jako by tušilo budoucí události.
"Ahoj, musela jsem ještě něco vyřídit." Lexie se přihnala do knihovny a políbila Harryho.
"Jasně, nevadí, půjdeš se se mnou projít po pozemcích?"
"No, ráda." Chytili se za ruce a pomalu si to mířili ke školním pozemkům, na které ještě stále dopadalo silné slunce. Došli až k velkému stromu. Lexie jen zatajila dech. Na zemi ležela deka s občerstvením a několik rudých růží.
"Harry to je nádhera…." Skočila Harrymu kolem krku a dlouze ho políbila.
"No musím se přiznat, že mi pomohla Mia." Usmál se a pohladil Lexie po tváři Pohodlně se usadili na deku.
"Nemohu uvěřit že už to bude šestý měsíc co jsem tu, s tebou." Malinko se zachmuřila, na čele se jí objevila malá vráska, otočila se ale tak aby Harry nemohl vidět její výraz.
" Já tomu docela věřím." Políbil ji, ale jenom lehce. " Musím ti něco říct Lexie, příští týden nebudu ve škole. Nechci aby si si dělala starosti ano?"
"Ale kam jdeš, ze školy se přece v průběhu roku neodchází, ne bez vědomí ředitele, ne bez jeho zvláštního povolení…"
"No, o to jde, Brumbál jde se mnou, nechtěj abych ti řekl něco víc, nemohu."
"Hmm." Trochu zklamaně se na něj podívala.
" Nekoukej se na mě takhle, je to pro mě důležité, a mrzí mě že ti to nemohu říct, ale Brumbál to tak chtěl."
"Harry, Harry!" Od školy k nim běžel Ron, a pokřikoval Na Harryho.
"Ne, teď ne." Harry se otráveně podíval tím směrem odkud k němu doléhala volání. Ron k nim doběhl a snažil se rozdýchat absenci kyslíku v jeho plicích.
"Harry, změna, jedeme už dnes."
"Jak to?"
"Nemůžu ti to vysvětlit, Brumbál pospíchá a ty bys měl taky. Jéé ahoj Lexie. Omlouvám se že ruším." Ron se na ní kajícně podíval a pak posunky naznačoval něco Harrymu, který, jak to tak vypadalo rozuměl Ronově gestikulaci asi stejně jako Lexie. "Dělej, musíme jít." Harry spěšně políbil Lexie a rychle šel s Ronem směrem zpět k hradu
"Promiň, uvidíme se později." Jeho slova doléhala z dálky. Dobře, je čas začít. Lexie se zvedla a odcházela k hradu.
***
Celý týden se nic nedělo. Lexie byla stále v komnatě, Hermiona i Ron byli pryč s Harrym. Nevýslovně se nudila. Poslední večer, před Harryho návratem si sedla do společenky ke krbu, bylo něco málo po půlnoci, takže byla jen velmi malá pravděpodobnost, že by ji někdo nečekaně vyrušil. Z vnitřní kapsy hábitu vytáhla deník s brkem, jen co se inkoust dotkl papíru, v krbu zapraskalo.
"Pssst, psst! Jsi připravená?"
"Nevím jestli to zvládnu!" Lexie se naklonila ke krbu, kde se vyrýsoval oválný obličej.
"To neříkej, byla do tebe vložena důvěra, opovaž se zklamat!" Lexie po tváři začaly sklouzávat slané potůčky.
"Já, vím, ale přestávám věřit, že jsem ten správný člověk!"
"Mysli na svou rodinu, jsi nucena chránit její pověst a čest."
"Já vím, já vím, dokážu to! To slibuji!"
"Věříme ti, musíš začít brzy, hodně brzy. Teď jdi spát! Nezklam, nebo poznáš následky!"
"Ano, samozřejmě." Otřela si hřbetem ruky slzy a vydala se do komnaty spát.
Druhý den ráno Lexie spala dlouho, tedy až do chvíle než ji probudil polibek. Otevřela oči a usmála se. Nad ní se skláněl Harry. Vypadal unaveně, zmoženě. Kruhy pod očima doplňoval jeden obrovský nafialovělý flek u pravého oka a spousta krvavých oděrek, které měl poseté po obličeji, krku a dlaních, kterými ji momentálně hladil.
"Co se ti stalo?" Její hlas zněl vyděšeně
"Nic, říkal jsem ti ať se o mě nebojíš, jsem v pořádku." Do komnaty vpadla Hermiona, vypadala stejně zuboženě jako Harry a šeptla mu.
"Musíme jít zničit ten Viteál, je u Brumbála v ředitelně." Harry jenom kývl hlavou.
"Co? Jaký Viteál?" Lexie se zatvářila ustrašeně.
"Nestarej se a lež, uvidíme se na snídani ano?
"Na snídani." Položila hlavu na polštář a zavřela oči.
Na snídani už Harry vypadal normálně.
"Lexie mám pro tebe večer překvapení."
"Já pro tebe také." Řekla bez výrazu.
"Výborně, tak se sejdeme v deset hodin pod stromem ano?"
"Jo, jasně. Doufám, že už nás nikdo nevyruší."
"Ne neboj."
Lexie vynechala poslední hodinu, byly to Lektvary. Místo nich šla do své komnaty. Z pod postele vytáhla deník, vytrhla z něj poslední stranu posaného papíru a sbalila ji do kapsy hábitu a ztěžka si lehla na postel. Je to tu, dnes se to musí stát, dnes je ten den.
Ležela do té doby než do pokoje vešla rozesmátá Hermiona.
"Ahoj Lexie, co tu děláš?"
"Odpočívám."
"Tak to jo, chyběla si nám na obědě, Ron s plnou pusou něco říkal , když mu Snape zaklepal na rameno, Ron se otočil a jak se lekl tak na Snapeův hábit dopadl celý obsah Ronovy pusy, měla si vidět Snapea, málem se zbláznil. Chudák Ron bude mít tret do konce života."
"Jo chudák" Hermiona se na ni otočila, protože ironie v Lexiině hlase byla dost zřetelná, nakonec to ale přešla.
"No, musím jít do knihovny máme úkol z lektvarů, to mi připomíná, ty si na nich vůbec nebyla, Snape neříkal naprosto nic což je divné, chápeš to?"
"Ne, nevím proč, ale možná mi to spočítá o další hodině." Chápu to až moc dobře.
Hermiona vzala pár pergamenů co leželo na psacím stole v rohu místnosti a odešla. Lexie opět osaměla, začalo jí být špatně od žaludku, nechtěla aby nadešel večer, nechtěla aby to přišlo……
***
Nebe bylo tmavé, hvězdy probleskovaly mezi Černými mraky, které se snášely nad hradem. Lexie stála pod stromem a čekala na Harryho. Nebem projel první nesmělý blesk. Přitáhla si hábit blíže k tělu. Silný vítr foukal od severu.
"Lexie." Otočila se po směru odkud přicházel Harryho hlas.
"Ahoj." Naklonil se k ní aby ji mohl políbit. S jejími vlasy si pohrával vítr. Rukou si je upravila tak aby jí nepřekážely.
"Tak jaké je to tvé překvapení Harry?"
"Ne, první ty…."
"Ne, ty ." Umlčel ji polibkem.
"Ne ty Lexie, věř mi." Lexie ztěžka polkla, a sáhla do hábitu a nahmatala hůlku, kterou ale ještě ponechala schovanou. Nebem projel další zlověstný blesk. "Tak copak je to?" Harrymu na tváři hrál úsměv. Lexie přistoupila ke stromu, dotkla se ho, znenadání zpoza silného kmenu vystoupila tmavá postava v kápi, nebylo jí vidět do obličeje, ale jakmile promluvila, poznal Harry o koho jde.
"Snape?! Co tu sakra dělá Snape?" Otočil se na Lexie, která se dívala na postavu v kápi.
"Je mi to líto Harry, opravdu." Dodala potichu
"No tak dělej a nehraj si tu na něco co nejsi… nemáme čas. DĚLEJ!" Snape si sundal kápi a tvrdě se na Lexie podíval. " Tak Pottere, vaše působení na téhle škole se blíží ke konci, naneštěstí pro vás už se nedočkáte slavnostní večeře absolventů!" Jeho smích zaburácel vzduchem. "Alexandro dělej! Nebudu to opakovat, víš co se stane když to neuděláš!"
"Sakra ticho! Udělám to jen mi dej trochu času!"
"Ne, ten právě nemáme! Udělám to sám! UHNI! Snape vytáhl hůlku a namířil ji přímo na Harryho. Harry sledoval jejich domluvu a než Snape stačil pořádně reagovat vytasil hůlku.
"Expeliarmus!"
Snapeovi vylétla hůlka z ruky, hlasitě zaklel. Lexie namířila hůlku proti Snapeovi, ale následně proti Harrymu. Nemohla se rozhodnout.
"Sakra už ho zabij, co děláš!!"
"Miluju tě Lexie." Snape rozzuřeně hledal svou hůlku. Konečně ji našel.
"Avada Kedavra!"
Hlasitě zabouřilo a následně tmou projel blesk. Ze Snapeovy hůlky vyšlehl zelený pramen, který Harryho zasáhl přímo do prsou. Okamžitě klesl k zemi mrtev. Lexie se musela vzpamatovat Harryho poslední slova ji zasáhla do přímo do srdce. Rozeběhla se k bezvládnému tělu, které leželo na chladné zemi. Vzala jeho hlavu na stehna a naposledy ho políbila.
"Promiň!"
"Jsi hloupá husa, Voldemort tě za tohle zabije, ale před tím si s tebou trochu pohraje!"
"No a? Co tebe to zajímá, ty budeš šťastnej, že další, kdo odhání pánovu pozornost od tvé osoby, bude z cesty."
"Táhni, no tak padej, kdybys nebyla z mojí rodiny…….! Dělej vypadni, řeknu že si ho zabila!"
"Nestojím o tvoje milosrdenství, budu ráda čelit jeho hněvu!"
"Dal ti jediný úkol, lehký a ty si ho nebyla schopna splnit!"
"Nejsem ty! Mám taky svědomí!"
"Chyba!"
"Ale moje, nepoučuj mě, nejsi o nic lepší smrtijed než já!"
"Avada Kedavra!" Z dálky se ozvala smrtící kletba, která se nepromíjí. Lexie se sesunula k zemi. Snape si klekl na kolena a hluboce se poklonil.
"Můj pane!"
"Vstaň Severusi. Jak to, že zklamala?! Doporučoval si ji sám!"
"Omlouvám se můj pane, nechápu to!"
"Crucio!" Snape se začal svíjet v neuvěřitelné křeči. Nevydal však ze sebe ani hlásek.
"Myslím, že to jako trest stačí! Vrať se do hradu, čeká na tebe ještě řada důležitých úkolů. Ať se tvá chyba znovu neopakuje, příště bych nemusel být tak milosrdný!"
"Ano pane, děkuji." Snape se otočil a rychle se vzdaloval od onoho místa.
"Tak si konečně mrtvý Pottere a Alexandra Claytonová taky, zrádce trpět nebudu. Dvě mouchy jednou ranou. Už nic nebrání tomu aby zlo zavládlo světu!!"
"Mosmordre!"
Na černém nebi se rozzářilo zelené znamení zla.
První kapky začaly dopadat na dvě bezvládná těla ležící pod košatým stromem. Lexie držela ve své ruce popsaný list, z jejího deníku, který měla v kapse hábitu.
Osud byl ti již dříve určen,
tvůj mladý život MUSEL být zničen.
Pro dva silné mágy není místo na tomto světě,
Vše může a zkončí po jediné krátké větě
AVADA KEDAVRA!
To přísahám!!!
KONEC
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Blackie Blackie | 16. září 2006 v 15:53 | Reagovat

Teda,..... pěkný pěkný... smutný ale pěkný.... možná to mělo moc rychlej spád a nedozvěděli jsme se co jí chtěl Harry říct???? Co??? No nic líbilo se mi to...

2 Lucinka Lucinka | 18. září 2006 v 12:53 | Reagovat

Bajunko měl jí říct něco jako miluju tě, nebo že chce aby s ním byla navěky nebo něco takovýho..... ale jinak to mělo zůstat tajemstvím

3 theonir theonir | 7. června 2007 v 19:33 | Reagovat

jo bylo to docela dobrý ale na můj vkus spíš moc sladký  a fakt hodně nerealný:-)

ale jinak celkem goood

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.