4. Kapitola - Anděl a Ďábel

9. září 2006 v 18:25 | Lucinka |  Anděl a Ďábel - HET
4. Kapitola, no jo.... už bude konec.. brzo.... al ne teď :)

Stála a sledovala jak se do hadru vpíjí průhledný obsah nádoby. Křivila obličej při pomyšlení, že by se rukou měla dotknout toho co leželo na zemi. Sedla si do dřepu a z hábitu opět vytáhla hůlku. Tím kouskem neobyčejného dřeva, které měla v ruce píchla do hadru. Nehýbalo se to, trochu se zklidnila, ale přece jen byla trochu nesvá.
"Fůj, to ne, sakra tohle ne. Nejsou tu žádné rukavice, hůlka taky nefunguje. Tak na to Filch přeci jen nezapomněl."
"Evanesco!"
Lenny úlekem vyskočila na nohy, málem neudržela rovnováhu, ale nakonec se zachytila police, která stála těsně vedle ní. "Dobrý večer pane profesore." Řekla trochu přiškrceným hlasem, věděla že ho dnes uvidí, ale nečekala, že to bude tak brzy.
" Znovu tak formálně? Jak si přeješ… přejete slečno Flamesová."
Otočila se k němu zády a začala otírat další řadu nádob. To tam bude stát a sledovat jak tady uklízím? Jdi pryč, vadíš mi tu, no tak……. To je nesnesitelné.Lenny cítila jeho pohled na zádech, ale nemohla s tím absolutně nic udělat.
"Budu vás sledovat, a ne bohužel nemohu odejít, Filch mě požádal abych tu na vás dohlédl."
Lenny se na něj otočila a zpražila ho pohledem. Jak já tě nenávidím ty, ty tupče!
"Jistě ale nadávky vám asi moc nepomohou."
"Už mi konečně přestaňte lézt do hlavy…."
"Potřebuji aby jste vzala támhle ty kádinky a odnesla je."
"Samozřejmě pane profesore." její tón hlasu napovídal nelibost a neochotu. Popadla průhledné kádinky a šla za obávaným profesorem lektvarů. Zavládlo hrobové ticho, chodbou se rozléhaly jen jeho těžkopádné kroky, a její, které připomínaly cupot myšky. Mlčení přerušil až on.
" Neměla by jste tak nadávat, to mladé slušně vychované dámy nedělají."
"Pane profesore myslím, že do mého vychování je vám tak akorát….." to určitě, já to řeknu a ty mi strhneš body, a nebo mi dáš další školní trest rychle si promyslela co řekne. "Jsem mladá ale nevím jestli slušně vychovaná, navíc je to snad má věc pane profesore ne?!"
" Dalšího trestu se bát nemusíte, a o body už vůbec ne. Myslím že vaše kolej přišla díky vám už o dost bodů. No, jsme tu." Snape kouzlem odemkl dveře svých komnat a pustil ji před sebe. Lenny zaváhala. " Měla bych se vrátit, pan Filch tam jistě čeká…. Nemyslíte?"
"Nemyslím, pan Filch si potřeboval něco zařídit, proto mě poprosil, abych na vás po zbytek trestu dohlédl. Ještě nějaké otázky?"
"Ne." Poslední naděje, že by se mohla vyhnout vkročit do jeho komnat, které si tak dobře pamatovala, byla pryč. Zhluboka se nadechla a udělala první krok.
Snape šel hned za ní a zavřel dveře.
"Lumos!" Vyřkl, ale jako by to ani nebyl jeho hlas. Lenny oněměla úžasem. Komnata, byla laděna do černo červena, Svíčky plápolaly kolem dokola celé místnosti. Uprostřed stál kulatý stolek, na kterém bylo prostřeno pro dva. Rudý satén místo ubrusu se leskl kapkami rosy. Kouzla jsou úžasná věc. Dvě černé svíčky uprostřed stolu ozařovaly dva talíře pokryté okvětními plátky růží. Severus tam stál jako Boží umučení a sledoval její reakci. Nejprve se podívala po celé místnosti, pak pohlédla na Severuse.
"Nechci být nezdvořila pane profesore, ale není to trošku moc? Jsem obyčejná holka a tahle romantika mi nahání strach. A zvlášť od vás……" Severus se zasekl, takovouhle reakci nečekal ani omylem. Studený pot polil jeho tělo.
"Myslel jsem že to bude dobrá omluva." Lenny byla schopná mu odpustit v tuto chvíli skoro vše, ale pak se jí opět vybavil rozhovor, který protrpěla v učebně lektvarů a bylo po náladě.
"Omluva? Omluva? Vy si pane profesore zřejmě myslíte, že jsem nějaká hej počkej, na kterou platí večeře, pár svíček a kytky?" Zahnala ho do kouta, tohle nikdy neuměl, nikdy pro nikoho nic takového neudělal. Vlastně se ani nikdy neomlouval. Cítil se nesvůj, když plánoval překvapení, ale nikdy by nečekal, že to ona vezme takhle. Pro něj to byla veliká obět, zachovat se tak jak se zachoval. Jeho rysy ztvrdly a díval se opět tím svým neprostupným pohledem a v hlase znělo staré známe opovržení.
"Nebyla jste na obědě a ani na večeři tak jsem myslel…" nenechala ho to ani doříct, konečně se cítila že má navrch.
"Vy jste pane profesore myslel? Takhle iracionální chování bych od vás v žádném případě neočekávala, neuhodil jste se do hlavy? Nebo lépe, nevypil jste omylem nějaký svůj lektvar?" Věděla že to přehnala, ale byla tak rozjetá, že na to kašlala.
"Takhle se mnou jednat nebudete slečno Flamesová! Jsem váš profesor!"
"A jsme opět u toho PANE PROFESORE! takže bych měla odejít, protože jelikož jste můj profesor, tak ta večeře nemůže být pro mě. Není to náhodou pro paní profesorku Trelawneyovou, nebo Hoochovou nebo ještě lépe pro paní profesorku McGonagallovou?!" při této představě se zasmála .
"Dávejte si pozor na jazyk." Zasyčel "Dovolujete si až přespříliš!"
"A co proti tomu uděláte? Poběžíte za Brumbálem a povíte mu, že ta večeře tu čeká na něj? Že vlastně vůbec nebyla pro mě? Nebo podlé mé teorie byla pro nějakou profesorku? Co by na to asi říkal? Je to vůbec zahrnuto ve školním řádu?!" Lenny k němu přistoupila a prstem mu dloubla do prsou "Vy nejste moc poslušný profesor že?
Severus pěnil. Přehnala to, ale právě proto ji měl rád.
Lenny se jízlivě usmála. " Nejen vy se umíte chovat hnusně, možná jsem to pochytila právě od vás!"
Severus se na ni podíval, v očích jí plály jiskřičky hněvu. Chytil ji za paži, stáli u sebe velice blízko, odolával pokušení ji políbit.
"Au, sakra to bolí, pusť!"
"Najednou se slečinka cuká co?" Silou si ji přitáhl k sobě a políbil ji. Čekal co udělá, neoplatila mu polibek a odtrhla se od něj.
"Co, si to sakra…." napřáhla ruku a vší silou ho praštila. Mohl tu ránu zastavit ale neudělal to. Měla sílu, tvář mu hořela, ale byl zticha. Podívala se na něj, ohníčky v očích uhasily slzy, které se jí draly do očí. Pěstmi ho bila do hrudi ale její údery pomalu slábly. Stále ji držel u sebe. Nakonec přestala úplně, položila si vysíleně hlavu na jeho prsa a rozplakala se. Objal ji a pevně ji držel.
"Pusť mě!"
"Ne!"
"Tak sakra, pusť!" Snažila se o něj odtáhnout ale neměla šanci, chtěla ho znovu praštit, ale tentokrát ji zastavil. Snažila se mu vymanit, ale tím se k němu tiskla ještě víc. Nakonec to vzdala, podívala se mu do jeho černých očí a políbila ho. Znovu ji objal aniž by přerušil polibek. Rukou si hrál v jejích vlasech. Přestali se líbat a on ji pohladil po tváři.
"Omlouvám se." Jeho hlas byl znovu takový jako ten večer. Dlouho se dívali do očí a pak se znovu spojili v něžný polibek, který se stále více prohluboval. Hladil ji jemně po zádech a sjížděl níže. Chytil ji za zadeček a povysadil si ji nad svoje boky nepřestávaje ji líbat. Obtočila nohy kolem jeho boků a rukama se chytila jeho krku. Opřel ji o chladnou zeď komnaty. Líbal ji na krku, jako by se jí nemohl nabažit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.