Tenká hranice - 1 část

9. září 2006 v 18:33 | Lucinka |  Tenká hranice - HET
Tak, tady je další povídečka, dofám, že se bude líbit :)

Jmenuji se Lara, tedy Leila Amanda Rablesová, ale všichni jsou zvyklí říkat mi Laro. Zvykla jsem si. Chodím sedmým rokem do Bradavické školy čar a kouzel. Myslím si, že jsem docela chytrá, alespoň to tvrdil kouzelný klobouk, když mě přiřadil do Havraspáru. Nejprve jsem nebyla vůbec spokojená, vždy jsem se chtěla dostat do Nebelvíru, ale bohužel to nevyšlo. No nic, hlavně neplakat nad rozlitým mlíkem. To byla oblíbená hláška mojí matinky. Jsem z rodiny kouzelníků, která má hodně rozvětvený rodokmen. Teď jsem to řekla jako bych mluvila o nějaký psí smečce. Vlastně skoro jo.
Jsem černá ovce rodiny. Všude po našem domě na Grimauldově náměstí vysely fáborky zelené a stříbrné. Rodiče opěvovali Zmijozel, a čekali, že já se dostanu do jejich oblíbený koleje. Když se na to dívám zpět nechápu, že jsem jim chtěla vyhovět. Být ve stejné místnosti s Goylem nebo s tím druhým, jen na to pomyslim dělá se mi špatně. Jediný kdo v naší rodině za něco stojí je Sirius. Chová se normálně a byl jeden z prvních, kdo se v naší rodině nějak vymykal. Nepoznali jste že jsem Blacková? To je dobře už dlouho se to snažím skrývat, i když někdy by to mohlo mít své výhody. Někdy mi Brumbál, asi v pomatení mysli - není už nejmladší - řekne Blacková, ale to se stane málo kdy. Ale dost už o mně, zase nejsem tak zajímavá - no možná jo. Zítra nastupuju po prázdninách do školy, konečně vypadnu z tohodle zatuchlýho baráku. Na pár měsíců budu mít konečně klid.
Chladným ránem se rozezněl hlasitý, pisklavý - až nesnesitelný zvuk.
"Blbej budík, někdy bych ho nejradši odčarovala někam hodně daleko, ale radši to, něž aby mě budil Krátura, to fakt ne! Je čas vstát, spěšný vlak do Bradavic na mě nepočká."
Lara se potichu vykradla z pokoje, ještě v noční košili rychle přeběhla chodbu v prvním patře majestátního domu a zapadla do neméně velké koupelny. Sprcha ji osvěžila, nemohla se dočkat až bude zase stát na pozemcích školy, všichni její kamarádi budou kolem ní, ale hlavně žádná matka, otec a ani Krátura! Ta představa ji dokonale probudila. Když se vracela do svého pokoje narazila na Kráturu.
"Slečna už je vzhůru?" Zaskřehotal.
"Ano jsem, ale neviděl si mě ano?"
"Ano slečno Leilo, jak si přejete!" Celou větu zapištěl tak, že by to probudilo i mrtvého.
"Co se tady k sakru děje?" Z vedlejšího pokoje jako namydlený blesk vyletěla postarší dáma, nemohlo jí být více než čtyřicet. Její obličej halila zelená maska.
"Ježiši mami, co to máš na obličeji?"
"Nestarej se! Měla by ses jít sbalit nebo nestihneš vlak."
"Jo, to jo nerada by tu s váma skejsla přes rok."
"No co si to…"
Lara nenechala matku dokončit větu a hlasitěji než obvykle přibouchla dveře pokoje. Bože za co mě trestáš? Za co? Takovouhle rodinu sem si nezasloužila!
Hodila na sebe seprané kalhoty a své oblíbené triko a sešla dolů na snídani. Kufry, které levitovaly před ní nasměrovala ke vchodu.
"Brý ráno."
"Dobré ráno." Více slov během snídaně neslyšela, ani se o nějakou konverzaci nesnažila. Až později, když seděla v obývací místnosti k ní povýšeně přistoupila matka.
"Sedni si slušně během pěti minut je tu návštěva."
"Cože? dneska? vždyť jedu do školy."
"A to si myslíš, že bez tebe se tu nemůže nic stát? Navíc S nimi přijede chlapec, který s tebou pojede do Bradavic."
"Hmm, super." Tak copak to bude za mazánka. To si zase užiju, doufám, že ho nebudu muset hlídat ve vlaku.
Jakmile se matka otočila v krbu se objevily zelené plameny ze kterých vystoupil muž s dlouhými vlasy. Jeho chladný pohled ji zamrazil. Někoho jí připomínal, ale za boha si nemohla vzpomenout koho. Matce se rozsvítili oči jen jak ho spatřila.
"Luciusi, vítejte!" Napřáhla k němu ruku, ale on se na ni jen podíval a zkřivil obočí. Po chvíli se krb zeleně rozzářil znovu vstoupila krásná vysoká žena, postoupila hned ke svému manželovi a kývla hlavou na pozdrav. Hned po ní z krbu vyšel poslední člověk.
"Malfoy!" Vydechla Lara Nééé, to ne, to je zlej sen. To mi přece matka nemohla udělat!!! Bože, co jsem komu udělala.
"Nazdar Blacková, dlouho jsme se neviděli že?" Malý úlisný kluk promluvil snad ještě opovržlivěji, než se jeho otec podíval ve chvíli, kdy vyštěkla jejich jméno.
"Draco, přisedni si k Leile, je to skvělá společnice."
"Jo ale jak pro koho matko!"
"Mlč a věnuj se hostovi. Luciusi, Narciso pojďte prosím se mnou, mám čerstvou kávu." Lara s Malfoyem osaměla. Seděli nehnutě a beze slova.
"Nemysli si, že pojedeš se mnou ve vlaku." Lara se zašklebila "Asi bych tě z něj musela vyhodit."
"Neboj se, radši bych si podal ruku s Potterem než aby byl v tvý přítomnosti."
"Já se z tebe asi vosypu, co tu vlastně děláte?"
"Nápodobně, si asi vážně dost hloupá nebo ti to tvoje matka neřekla ?!"
"Co mi měla říct. Malfoy, vyklop to."
"Aha, tak přece jenom to nevíš! Co za to?"
"Nezabiju tě!"
"Tak to si se překonala, přidej!"
"Malfoy!" Lara vyskočila z křesla a chytila blonďáka pod krkem. "Vyklop to nebo tě to bude hodně bolet!"
"Tak mladá a už tak surová, začínáš se mi líbit!" Na tváři se mu objevil posměšný úšklebek.
"Mlč!" Vzala mu jeho hůlku a zapíchla mu ji do tváře.
"Dobře, já ti přece nic nemusim řikat, to ty mi tady vyhrožuješ!"
"Leilo Amado Rablesová Blacková co to tu k čertu vyvádíš?!" Ode dveří se rozječela její matka, která celou scénu sledovala. Přistoupila k ní a vyrvala jí hůlku z ruky a odstrčila ji. "Draco jsi v pořádku, nestalo se ti nic?!" Ani o mě se takhle nestarala když mě sestra odeslala kouzlem někam do tramtárie. Aby se z něj nezbláznila. Lařina matka Dracovi upravila pomačkaný hábit. Za jejími zády se objevil Malfoy starší se svou paní.
"Co se tu děje?!" Jeho hlas byl neskutečně ledový.
"Nic Luciusi, viděla jsem jak Lara neopatrně manipulovala s hůlkou. Bůh ví co se mohlo stát." Vypadalo to, že pohotová lež Luciuse Malfoye uspokojila.
"Myslím, že máme nejvyšší čas vyrazit." Vysoká žena promluvila zcela nekompromisně. Draco se zvednul a následoval zbytek své rodiny, která pomalu přešla ke krbu.
"Letaxová síť má jedno místo těsně vedle nádraží, nejlepší bude přemístit se tam." Prohodil ledabyle Lucius. Lara přenesla svá zavazadla ke krbu a čekala až se Malfoyovi přemístí. Lucius vzal hrst světlého prášku a vhodil ho do krbu.
"Sant Marten." Vyšlehly zelené plameny ve kterých zmizel, po něm i zbytek jeho rodiny.
"Tak dělej Leilo, myslíš si, že tam na tebe budou čekat věčnost?"
"Ty se mnou nejdeš matko?"
"Ne, proto tu byly Malfoyovi." Lara opslučnen vstoupila do krbu a pod sebe hodila hrst Letaxu. Začal se s ní točit celý svět. Nesnášela tenhle pocit. Najednou se ocitla v tmavé místnosti. Vystoupila z krbu a dívala se kolem sebe.
"Slečno Blacková, je tu ještě jedna neodkladná záležitost, kterou musíme ještě před odjezdem vyřešit." Pronesl chladně Lucius a poklepal holí se stříbrnou hadí hlavou na Dracovo rameno. Ten pomalu popošel blíž k ní, vzal ji za ruku.
"Co to sakra děláš!" Hrozivě zašeptala. Ale Draco si tiše stoupl vedle ní.
"Tak synu pokračuj!" Malfoy byl zjevně velice netrpělivý.
"Leilo Amando Rablesová Blacková, tímto slavnostně přísahám před mou rodinou, že jakmile skončí naše studium dobrovolně ze své vlastní vůle tě pojmu za svou manželku," Lara zalapala po dechu, ale Draco pokračoval. " Budu pokračovatelem našeho váženého rodu a nikdy neznevážím naše jméno, ani jméno vaší rodiny." Draco dokončil větu a tiše zůstal stát.
"Co, cože? Ne to snad nemůžeš myslet vážně?!"
"Slečno Blacková, je to míněno naprosto vážně, Oficiálně vám oznamuji, že jste se právě zasnoubila s mým synem."
"Ale, ale… ne, to ne… to není možné. Jak to že já o tom nevím?"
"Zvykejte si, s Dracem jste si byli určeni již v den vašeho narození, na tom se nic nedá změnit. Spojením našich rodů završíme vaši dlouholetou výchovu a Dracovu také."
"Ne, to ne, vždyť já nechci!"
"Nezáleží na tom co chcete Leilo, ale záleží na tom, že to chtěla vaše rodina!"
"Já nejsem vhodná, vždyť ani nechodím do Zmijozelu…"
"Malý detail, myslím, že to neovlivní váš svazek. Je tu ještě jeden detail."Laře se najednou zatmělo před očima a cítila jak někam padá.
***
Slunce jí šimralo na tváři. Kradmé paprsky probleskovaly skrze velké mozaikové okno. Otevřela oči, ale vzápětí si je musela krýt rukou. Bolela ji hlava, a každý kousek těla, pálila ji ruka. Otočila se na břicho a zabořila hlavu do měkkého polštáře. Najednou si uvědomila, že něco není v pořádku, ještě včera byla na cestě do Bradavic, tedy skoro na cestě.
"To byl hnusnej sen, já a zasnoubená s Malfoyem. Fuj, fuj fuj." Přetočila se na bok a pomalu otevřela oči. Ležela ve známé posteli s nebesy, dlouhé modrostříbrné závěsy lemovaly celou postel.
"Co , já jsem v Bradavicích?" Netušila jak se dostala do své komnaty. Odhrnula závěs a uvědomila si, že v pokoji je sama. Všimla si hábitu přehozeného přes křeslo, havraspárský, s třpytivým odznakem prefekta.
"Tak já jsem prefektka?" Nechápala jak to, že to neví. "To jsem se měla dozvědět včera při zahajovací večeři, to znamená že jsem na ní byla, já to nechápu!" Vstala a namířila si to přímo do koupelny, svlékla ze sebe noční košilku a vlezla pod sprchu. Jakmile se na její ruku dostala voda začala neuvěřitelně pálit. Lara se chtěla podrbat, v tom si toho všimla. Zkroušeně se schoulila do rohu sprchového koutu a rozplakala se.
"To nebyl sen, nebyl!" Usedavě plakala. Na paži se jí sytou černou barvou rýsovalo znamení zla.
Najednou kdosi vstoupil do koupelny, reflexivně na sebe strhla osušku, která vysela hned vedle sprchy.
"Co tu děláš zmetku!"
"Měla by si být milejší na svého budoucího manžela."
"Hajzle!" Znovu se schoulila a plakala."
"Co říkáš na svou novou ozdobu?" Vykasal vlastní rukáv a ukázal znamení na své ruce.
"Je nechutná! Jak ste mi to mohli udělat? Jak ste si to vůbec mohli dovolit?"
"Dohoda mezi rodinami, nemohlas o tom rozhodnout." Jeho hlas zněl jinak, o poznání vlídněji. Popošel k ní a snažil se jí dotknout. Ohnala se.
"Ale klid… Měla bys být hrdá sám pán zla ti udělal jeho znamení."
"Hrdá? Hrdá, seš směšnej, hrdá na co?!"
"Poznáš to sama."
"Jak si se sem vlastně dostal!!!"
"Myslíš si, že si prefektkou Havraspáru náhodou? To si až tak naivní? Do téhle komnaty vede přímá cesta z mé prefektské komnaty. Pročpak asi?" Usmál se. Až terpve teď si všimla, že se na jeho hábitu leskne podobný odznak jako na tom jejím.
"Ty a tvoje hnusná zkažená rodina!"
"TICHO, nemáš co mluvit, tvoje rodina na tom není o nic lépe, my si aspoň nehrajeme na urozený, my sme. To se o vás říct nedá!"
"Tak proč já?"
"Proč ty? Nevim, možná proto že si jiná. Hodlám své rodině vyhovět ve všem, a ty musíš taky. Zas tak vošklivá nejsi, tak to snad nebude problém."
"Ale ty se mi hnusíš, nedokážu si představit že bych vedle tebe měla jen sedět, natož dělat něco jinýho!" Teď už byla klidnější, neplakala ale vzdouvaly se v ní vlny vzteku. Přistoupil k ní a surově ji chytil za ruce.
"Pust mě ty zmetku, dělej!" Jako by ji neslyšel, naklonil se k ní a políbil ji. Byl to krátký polibek. "Co to děláš?! Nech toho, je mi z tebe blbě."
"Nebraň se, stejně ti to nepomůže!" Ještě jednou ji políbil, tentokrát to byl delší a hlubší polibek. Lara byla natolik při vědomí aby si v hlavě probrala možná řešení a vybrala jedno. Kousla.
"Sakra, náno pitomá! Co si myslíš, že děláš!" Draco od ní poodstoupil a bolestně zkřivil obličej. od rtu mu tekl tenký proužek krve.
"Opovaž se to někdy zopakovat, příště se budu snažit mnohem víc."
"Dostanu tě, dřív nebo později ano!"
"Zapomeň!" Její slova se rozplynula jen tak do vzduchu protože Draco už byl z koupelny dávno pryč.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška... Eliška... | E-mail | 31. ledna 2007 v 19:41 | Reagovat

Ten zmetek jeden..já bych ho radši zabila než bych sním byla v jedný místnosti...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.