1. Kapitolka Zrada

31. října 2006 v 13:39 | Lucinka |  Zrada - HET

Tak jo lidičky, je tu další kratší povídečka, nevim čim to, ale to psaní mi poslední dobou vůbec nejde. No jo, holt nejsem v tom pořádnym stresu jako jsem byla před maturou. No snad se to časem trochu zpraví. Bééééééééééééé. Už aby to bylo. No nic, přeju pěkný počteníčko a prosím o KOMENTY!!!!!

Vaše Šmudlinka

ZRADA

1. Kapitola
"Srabusi, opět se potkáváme, tak co ještě furt si lížeš rány?" James jakoby nic zahradil cestu chlapci v černém hábitu, hákovitým nosem a mastnými vlasy.
"Táhni Pottere!"
"Ale, ale náš mastný kocourek vystrkuje drápky, prosim tě jdi si radši umejt vlasy, nakapeš tu a ještě tu někdo uklouzne!" Mladý Snape šlehl po Potterovi nenávistným pohledem, ale svůj hněv spolkl a odešel.
"Si fakt Srabus! Tak si jdi, když se mi neumíš postavit čelem!" Potter na něj ještě hodnou chvíli pokřikoval, ale Severus tomu nevěnoval pozornost. Už za prvním rohem se ale zastavil a s hlubokým výdechem se opřel zády o zeď. Už ho přestávaly bavit neustálé konflikty s tím namyšlencem. Stále ho jen ponižoval, každou chvíli, každý okamžik. Jen si odfrkl při pomyšlení na Pottera, který se vytahuje před Blackem jak ho zase ponížil.
"Krertén jeden nafoukanej!" Severus si nahlas ulevil.
"Pane Snape, vulgárně si hovořte v soukromí, nikdo není zvědavý na vaše výlevy! Strhávám Zmijozelu deset bodů!" Profesorka McGonagallová zkřivila obočí, které krylo její výhružný pohled. "Doufám, že už se to nebude opakovat!" Ještě jednou se na Severuse podívala a odešla.
"Nebude se to opakovat, tedy alespoň ne ve vaší přítomnosti profesorko upjatá!"
"Dalších deset bodů pane Snape, slyšela jsem to!"
Dnešní den nebyl tím nejšťastnějším v Severusově životě, v poledne ho čekala hodina lektvarů. Měl je rád a šly mu výborně, ale bohužel byly v nemilé společnosti. Potter, Black a Lupin, i když ten se ho spíš občas zastával. Stejně to byl stejný hlupák jako ti dva. Vyšel ze zmijozelské společenské místnosti a namířil si to přímo k podzemní učebně lektvarů. Dveře do učebny byly otevřené a on slyšel zvonivý smích, hned věděl komu patří. Pomalu vešel a pátravým pohledem se rozhlédl po místnosti. Spatřil ji okamžitě, stála v hloučku dívek, Její dlouhé ohnivé vlasy zářily jako nikdy před tím. Zalapal po dechu, v očích jí plály plamínky štěstí. Pravou rukou si jemně natáčela jeden pramen na ukazováček, druhou rukou se opírala o stůl. Z jeho zasněného pohledu ho vyrušilo bolestivé plesknutí do jeho zad.
"Ale, ale Srabusi, kampak to koukáš?!
"Táhni Pottere!"
"Hej, Evansová, myslím, že tu máš nápadníka! Lilly se podívala na Pottera a následně na Severuse a usmála se. I když byl Severus naštvaný, ten úsměv ho donutil k tomu, aby se na ní podíval a lehce zkřivil své rty do něčeho co mělo být úsměvem. V tu chvíli vešel do učebny Křiklan a jedním gestem je donutil, aby si sedli. Nešťastnou shodou náhod seděl Potter hned za Severusem.
"Dnes budeme dělat lektvar beznaděje, který je vám jistě velmi blízký, očekávám od vás ty nejlepší výsledky a upozorňuji, že tento lektvar bude součástí zkoušek. Dejte se laskavě do práce." Mávl hůlkou a na tabuli se objevily přísady onoho lektvaru.
"Tak Jamesi, copak dnes provedeme našemu milému Snapíkovi?!" Black polohlasně, tak aby to Severus slyšel, mluvil k Potterovi.
"Já ti nevím," medovým hláskem potichu dodával Potter "dnes bych mu něco přimíchal do lektvaru….Malý výbuch by dnešní hodinu jistě oživil!" Severus stále ještě otočený směrem k tabuli jen zalapal po dechu. Nechtěl aby mu zničili lektvar, který je tak důležitý. Najednou se k nim přidal další hlas.
"Opovažte se kluci něco takovýho udělat, to že někdo je v lektvarech o hodně lepší než vy neznamená, že mu jeho práci budete kazit!! Nebo to dělejte tak aby to někdo neviděl" Severus se neodvážil otočit, ale věděl komu ten hlas patří. Lilly.
"Slečno Evansová, jestli si myslíte, že tato hodina je tu od toho aby jste se na ní vybavovala tak se šeredně mýlíte. Dnes o půl osmé zde ve třídě, školní trest vás jistě zklidní." Lillyin obličej posmutněl a odevzdaně pokývala hlavou. Severus věděl, že ten trest dostala jen kvůli tomu, že se ho zastala. Začal přemýšlet co má udělat, napadlo ho to. Bylo mu všechno jedno. Zvedl se a do ruky vzal svůj kotlík, ve kterém měl částečně připravený lektvar. Přistoupil k lavici za ním a s pocitem zadostiučinění vylil celý obsah Potterovi a Blackovi na hlavu. Když viděl jejich výraz bylo mu ještě lépe.
"Ty blbečku, co si myslíš?"
"Pane Snape, co si myslíte, že děláte?!"
"Nic pane profesore?" Na Severusově obličeji hrál škleb, který se podobal úsměvu.
"To vaše nic vám zrovna vydělalo školní trest do konce týdne, začnete dnes o půl osmé." Severus cítil pocit vítězství, dosáhl toho čeho chtěl bude s ní o samotě, sice u toho budou tradičně čistit sklenice a kotlíky špinavé od lektvarů, ale budou sami. S vítězstvím ve tváři se na konci hodiny zvedl, nevšímal si zhnusených pokřiků dvou nepřátel špinavých od hlavy až k patě a odešel směrem do hlavní síně na oběd.
***
Blížila se hodina jeho školního trestu, bylo dávno po večeři při které si Severus sedl tak aby Potter a Black seděli zády k němu, bohužel tak seděla i Lilly. Chtěl jí dnes vše konečně říct. Hlavou se mu honila všechna slova pomíchaná zároveň si však stále opakoval, že on stejně nemá šanci.
Ve své komnatě se podíval do zrcadla, ale to ho ještě víc rozesmutnělo.
Byl čas, vylezl tajnou chodbou, která vedla ke zmijozelské koleji. Za malý okamžik došel až k učebně lektvarů a stál přede dveřmi. Měl ještě deset minut času, zády se opřel o chladnou kamennou zeď a vše si znovu přehrával v hlavě. Nevěděl jestli se má radovat nebo mít strach. Cítil tak trochu od obojího. Najednou se ponurou chodbou začaly rozléhat tiché kroky. Ze tmy se po chvíli vynořila Lilly v celé své kráse. Zatajil se mu dech, její rozevláté vlasy padaly přes její ramena. Podívala se na něj svýma zelenýma očima a usmála se.
"Ahoj." Severusovi najednou vyschlo v krku, zmohl se jen na chraplavé ahoj. "Nejsem zvyklá dostávat školní tresty." Podíval se na ni.
"Jo, já vím."
"A ty také často nedostáváš tresty co?"
"Ne." Lilly se snažila udržet alespoň chabou společenskou konverzaci.
"Tak bychom asi měli jít dovnitř, Křiklan by nám to mohl prodloužit."
"Mě by to nevadilo." Dodal velice tiše, tak aby to neslyšela. Vešel za ní do učebny, kde si stoupli ke katedře, za kterou profesor opravoval nějaké pergameny.
"Konečně… ve vedlejší místnosti na vás čekají kotlíky, které potřebují vyčistit, pro dva je té práce dost… a žádná kouzla!" Jakmile dořekl jejich hůlky vyklouzly z hábitů a přistály na jeho pracovním stole. Lilly zkřivila obličej ve chvíli kdy se na ni Severus podíval, zdála se mu tak roztomilá.
"Tak jděte, práce je dost." Oba dva se šouravým krokem vydali do vedlejší místnosti, kde už byl na zemi připravený kyblík s vodou a dva hadry. Lilly neváhala a jednoho se chopila. Severus ještě chvíli stál a pozoroval ji jak začíná omývat první z kupy kotlíků, které se válely na hromadě uprostřed.
"Nekoukej a pojď mi pomoct.."Usmála se a hodila op něm druhý z připravených hadrů.
"Já.. já jen se koukám jak ti to jde."
"Není to nic těžkého, doma takhle gruntujeme." Byla ráda, že není ticho a že si povídají.
"Nejsi z čistokrevné rodiny že…"
"Hm, někdy je to nesnesitelné, tvoji spolužáci ze Zmijozelu mi to stále připomínají."
"Jo, to znám!!"
"Jak prosím tě.!"
"To je jedno."
"Jasně, ale někdy je to super, v Nebelvíru nejsem sama, hlavně to tam nikomu nevadí."
"Mě to taky nevadí."
"Jo, nikdy si mi neřekl nějak urážlivě, za to ti děkuju."
"Hmm."
"Jak to, že ti to nevadí? Vždyť si ze Zmijozelu."
"Tam jsem kvůli tomu… já ani nevím, asi se tam hodím."
"Čistokrevní se tam vždycky hodí."
"Ale já nejsem…." Zmlkl. Lilly se na něj tázavě podívala.
"Ty nejsi čistokrevný kouzelník?! Neboj nikomu to neřeknu."
"Jo, to bych byl rád, měl bych to ještě těžší než teď."
"Myslíš Jamese a Siriuse?"
"Jo ty."
"Někdy to opravdu přehání." Přistoupila k němu a pohladila ho po ruce. " Nesmíš si to od nich tak brát." Znovu se na něj usmála. Stáhl ruku.
"Jo jasně, měli bychom pokračovat v práci jinak to do smrti nedoděláme." Otočil se ke svému kotlíku a zarytě ho čistil.
Zbytek trestu proběhl beze slov. I když se Severus kolikrát nadechoval, že něco řekne, vždy svá slova pokorně polkl.
"Tak myslím, že pro dnešek by to stačilo slečno Evansová i vy pane Snape můžete pro dnešek jít, ale samozřejmě vás budu zítra v půl osmé opět očekávat." Severus silně pochyboval, že by mu zbytek trestu prominul a tak jen pokývl hlavou a vyšel ze dveří. Narazil do ní. Stála za dveřmi a čekala na něj
"Promiň." Zahučel tiše.
"Neva, myslela jsem, že bychom se mohli jít ještě projít. Teda jestli ti to nebude vadit." Severus se zastavil a podíval se na ni, jako by se chtěl ujistit v tom, že správně slyšel. Její zelené oči ho nevinně sledovaly a čekaly na rozhodnutí.
"Jo, proč ne." Vydali se společně ze sklepení.
Pomalu mlčky procházeli chodbami ztemnělého hradu, jen občas se kolem nich prohnal nějaký student.
"Víš…"
"Já…." Začali mluvit oba dva současně.
"Mluv první Lilly."
"Ne, ty začni….."
"Vlastně, to nebylo nic důležitého."
"Aha, to moje taky ne…" Lilly zrudla jako rajče.
"Líbíš se mi." Řekl to úsečně až skoro zlobně, že Lilly nevěděla jak to má chápat
"Co?"
"Říkal jsem že to není důležité." Zrychlil chůzi ale Lill ho zastavila.
"Zopakuj to."
"Ne."
"Proč?!"
"Nechci."
"Ty mě taky. Teda jako, že se mi líbíš… trochu." Lilly těkala očima ze strany na stranu, ale nikdy ne jemu do očí.
"Neumíš lhát."
"Dobře, tak ne."
"Věděl jsem to."
"Máš pravdu lžu. Nelíbíš se mi jen trochu, ale dost." Políbila ho na tvář a utíkala směrem k nebelvírské věži. Severus byl jako ve snách. Líbila se mu… a co víc on se líbil jí… Vrátil se do své komnaty a uložil se ke spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.