Darknes

31. října 2006 v 13:41 | Lucinka |  Darknes - HET
Tak, tady je jedna hodně krátká povídka, psala jsem jí když jsem byla na brigádě, je to taková jednorázovka co vyplynula z nudy a únavy. Tak snad to nebude totální propadák.

Darknes
Proč je tvá tvář najednou tak bledá.
Proč tvá ruka tu mou už nehledá.
Proč tvé oči nemají tu krásnou jiskru.
A Proč zpovídám se svému nitru
Proč já?!!?
Seděl na chladné tvrdé zemi, neklidně, necítil se dobře. Byl v neznámém prostředí a čekala ho schůzka jeho života.
Do ztmavlých okenic narážel zběsilý vítr. Zima se snažila prodrat skrze špatné utěsnění starých oken. Přitáhl si hábit blíž k tělu. Nervozita pulzovala v každém kousku jeho těla. Za jeho zády se ozvalo tiché zavrzání, dveře, které vedly do místnosti se otevřely. Do místnosti vplula černá postava. Jakmile za ní zaklaply dveře, otočila se směrem k osobě, která seděla na zemi.
"Zemřeš………..Zemřeš……….!" Místností se rozléhaly tiché výhružky, které se ztrácely v chladných kamenných zdech. Severus se hrdě postavil na nohy a čelem se postavil k tajemné postavě, která se k němu blížila. Přistoupila k němu a uchopila ho za ruku, vykasala mu rukáv jeho černého potrhaného hábitu. ZA zády tmavé bytosti se objevila další postava.
"Kde máš znamení?!" Lucius Malfoy ta slova vyštěkl jedním dechem, mudla by se lekl, ale Severus s Ledovým klidem oznámil. "Jaké znamení?" Jeho škodolibý úsměv mluvil za vše.
"Tak nehraj si se mnou Snape! Kde je?? Kde ho máš??"
"Říkám, že nevím o čem to mluvíš!" Severus stáhl svou ruku a podíval se přízraku v černé kápi do obličeje, jediné co viděl byly propadlé oči bez výrazu. "Myslíš, že když mě zavřeš do Azkabanu, změní se něco na tom že jsem zradil? TY moc dobře víš, že kdyby ten zpropadený Potter Pána zla porazil, nikdo by nikdy neřešil to, že jsem z blbosti vkročil do služeb Pána zla!"
"Lžeš! tvá úcta k němu je patrná ještě teď, proč ho tedy nenazveš jménem, když se ho nebojíš?!"
"Voldemort! Stačí?! Jsi pokrytec Malfoyi, zabil ti syna a ty mu ještě stále slepě věříš!"
"Válce se musí přinášet oběti a věřím tomu, že Dracova smrt, byla jedním z důležitých strategických kroků, aby pán zla mohl znovu povstat ve své neoblomné velikosti!" Mozkomor se vzdálil k jednomu z rohů azkabanské cely a tiše vyčkával na rozkazy.
"Zaslepený blázne, zabije tě taky a bude jedno jak věrný mu si!"
"Pomůže-li mu to, rád pro něj zemřu dobrovolně."
"Jsi směšný."
"Dost už" Lucius napřáhl pravou ruku a uhodil. Snapea rána zasáhla do obličeje, ze rtu mu začal stékat malý pramínek horké krve, ale namísto jakékoliv bouřlivé reakce, se jen pokřiveně usmál.
"Ty! Čistokrevný kouzelník z vážené rodiny, se uchyluješ k mudlovským způsobům mučení, dovol mi, abych se zasmál, klesl si hodně hluboko, zatímco jsem byl zde!"
"Hlupáku, je čas." Lucius pokynul směrem ke vznášejícímu se mozkomorovi,a by dokonal své dílo. Mozkomor kolem Severuse proplul a postavil se přímo nad něj . Pomalu se začal naklánět k jeho obličeji…..
***
Hermiona zalapala po dechu. Padala a padala, najednou stála v ponuré místnosti, před nádobou, ve které se proháněla stříbrná tekutina. Věděla, že jako profesorka v Bradavicích si může dovolit dost, ale Snapeova myslánka byla zapovězena každému.
Netušila co se stalo v minulosti, až teď si uměla představit, co se se Snapem v Azkabanu dělo. Jak to, že unikl smrtícímu polibku mozkomora, ale nějak asi ano, když stále žije a Lucius Malfoy je mrtev, stejně tak nechápala kam zmizel Voldemort, několik let je klid přitom do té doby ovládal celou kouzelnickou říši a nyní jako by se po něm slehla zem.
"Co tu k čertu děláte??!!"Hermiona úlekem nadskočila.
"Já… já…."
"Hrabete se mi v myšlenkách, přišla jste na něco zajímavého slečno Grangerová?!"
"Pani, profesorka, ale ne slečna, to by jste si už mohl pamatovat! Ne.. tedy já… vlastně ano."
"A na co smím li se zeptat?"
"Jak jste unikl mozkomorovu polibku? Navíc jste se stal ředitelem na této škole, i když Voldemort někde stále žije…. "
"A jak si myslíte, že jste se stala profesorkou vy… jste mudla!"
"No, já vlastně ani nevím, nechápu proč mě Voldemort nezabil stejně jako Rona a Harryho."
"Já to ale vím!" Snape přistoupil k Hermioně a surově ji chytil za vlasy.
"Au, co si to…. Snape!" Hermiona s svíjela bolestí, Snape vytáhl hůlku a namířil ji na Hermionu, kterou v rychlosti odmrštil opačným směrem než sám stál. V ruce mu zůstal chomáč jejích neposedných vlasů.
Hermiona narazila tělem do stěny Snapeova pokoje a svezla se na zem. Z očí se jí valily slza bolesti.
"Co si o sobě myslíš? Že když si ředitel, že si můžeš dovolit vše?" Polykala slané slzy a zajíkavě pokračovala "To že si špehoval Voldemorta, a že kvůli tomu nasazoval život, to je dávno pryč, svůj boj si prohrál."
"Omyl!"
"Přestaň s tím a konečně si to přiznej, bez Brumbála, nebo bez Harryho si nicka Snape, ty potřebuješ aby ti někdo velel, proto si se dal k Voldemortovi." Snape napřáhl hůlku podruhé.
"Mdloby na tebe!"
***
Probudila se v chladné tmavé místnosti bez oken. Schoulila se do klubíčka a snažila se zahřát, hůlku neměla - ani nečekala že ji mít bude. O chvíli později tiše zavrzali dveře, do místnosti vplul stejný stín jako viděla ve Snapeově myslánce, hrozebně se nad ní tyčil, jako by na něco čekal. Z jeho stínu vystoupil muž.
"Snape! Co to sakra….!"
"Mlč mudlovská šmejdko!" Snape se na ni tvrdě podíval a vstoupil mezi ní a mozkomora. "Nic nechápeš, že!"
"Co bych asi tak jako měla chápat? To že využíváš situace, aby ses zbavil všech domělých nepřátel? Nebo že si naprostý blb? Chápu to až moc dobře." Místností se rozlehl jeho jízlivý smích.
"V něčem máš pravdu…!"
""Doufám, že v tom že si naprostý blb!" Chtěla se postavit, ale srazil ji zpět na zem.
"Pomalu, ale jistě se zbavuji svých nepřítel, moje pozice ředitele školy je opravdu výhodná. Mám přístup do Fénixova řádu, mezi vás" jeho grimasa se podobala úsměvu "tedy mezi ty co jsem ještě nezničil. Jeden po druhém okusíte bolest, takovou jakou jsem zažíval já."
"Muka? Cože?! Brumbál tě všemožně podporoval, všichni ti pomáhali. Jediné co tě mohlo bolet byly schůzky Smrtijedů, na kterých si sháněl informace pro řád. Voldemort si tě prověřoval, to jsme věděli všichni, ale nikdy jsme nečekala, že se nakonec postavíš proti nám Snape!"
"Oh….. promiň, na něco jsem zapomněl, na takový malý detail. Vydrž ještě chvíli a pochopíš."
Hermioně se rozšířily zorničky překvapením. To co se dělo před jejíma očima již sama několikrát zažila, ale v tuto chvíli to bylo naprosto nečekané. Snapeův obličej se zkřivil, začal ztrácet jeho typický tvar, jeho postava výrazně pohubla. Jeho oči vypadaly jinak stejně tak jako jeho ústa, vlasy zmizely úplně.
Hermiona zavřela oči a zpod jejích řas vyklouzla první nesmělá slza.
"Už chápeš?" Proti Hermioně stál samotný Voldemort. Nezmohla se ani na jediné slovo. "Už víš jak Snape unikl? NIJAK, je dávno mrtvý. Dostal co si zasloužil, mozkomorův polibek. I když jsem si s ním chtěl trochu pohrát… No, nakonec jsem si s ním nemusel špinit ruce." Vyloudil zvuk, který měl být výrazem zadostiučinění, možná i radosti. "Jeho pozice mi tu ale mohla hodně pomoci, zbavit se vás všech… tak jednoduše….. zničit vás pomalu ale jistě zevnitř! Nikdo by to nečekal, je to pod moji úroveň, ale nemohl jsem odolat. Není to brilantní plán?"
"To… ale….. Proč jste nás nezničil najednou, hned? a co Lucius Malfoy…. proč ten musel zemřít?!"
"Najednou? Co by to bylo za zábavu… chtěl jsem vidět jak trpíte ztrátou těch druhých, jak se pomalu stáváte bezradnými.. jak se poddáváte zlu. Vidět tebe a ostatní jak trpíte ztrátou toho zmetka Pottera. Bylo to jako balzám na mé rány, za ty roky, kdy jsem skoro nežil. A Malfoy? Jakmile jsem se vrátil, byl poslušným poskokem, ale když mě měl hledat, v dobách, kdy jsem byl jen duchem, neživou bytostí, nenašel dost loajality, aby se pro mě obětoval. Proto musel zemřít." Jeho propadlé oči sledovaly každý její pohyb.
"Mí přátelé tě dostanou…. nebude to trvat dlouho." Voldemort se jen zašklebil.
"Myslíš Weasleyho? ten jediný kdo vlastně zbyl? Ten mi neudělá vůbec nic. Jeho čas se blíží, a ty mi v tom pomůžeš."
"Ron, tě dostane… já ti v ničem nepomohu."
"Ale ani, ať už budeš chtít nebo ne, tohle už prostě neovlivníš.
***
NA louce leželo tělo, Ron se k němu pomalu blížil, bál se toho co uvidí, věděl že to jednou muselo přijít, ale ne teď, ne tak brzy… když jí konečně řekl co k ní cítí. Pomalu se přiblížil . Položil si hlavu do dlaní a klesl na kolena, hned vedle jejího těla. Byla to ona. Nechtěl tomu věřit, byla mrtvá. Ležela tam, jako kdyby poklidně spala. Pravou rukou ji pohladil po jejích vlasech, které se už nevlnily. Byly navlhlé a splihlé ztratili i svůj obvyklý lesk. Nevnímal okolí, jen sledoval jak si slunce hrálo na jejím bledém obličeji.
"Avada Kedavra!" Jeho tělo se sesunulo k tomu jejímu. Postava, která stála za jeho zády schovala hůlku a otočila se k odchodu.
"Tak vidíš, že si mi pomohla."
***
Vítr si pohrával s listy stromu, pod kterým ležela dvě bezvládná těla, padla rosa a mlha zahalila dvě osoby, které spočinuly ve věčném spánku. Listy jen teskně šuměly.
Proč je tvá tvář najednou tak bledá.
Proč tvá ruka tu tvou už nehledá.
Proč tvé oči nemají tu krásnou jiskru.
A Proč zpovídám se svému nitru
Proč My ?!!?
KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blackie Blackie | 5. listopadu 2006 v 8:15 | Reagovat

Hm... pěkné... docela takový potemný!!! Aspoň, že Ron s Hermionou umřeli spolu.... jako ROmeo a Julie.

Děje se něco zlato...????

koukám,že nebudeš mít dobrý období.....

KDybych ti nějak mohla pomoct obrať se na mě...

Tak ať je všechno v poho ju?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.