1. Kapitiola Dvě sestry

28. listopadu 2006 v 13:58 | Lucinka |  Dvě sestry - HET
Tak je tu další povídka, zase začínám mít nápady…… je to super pocit vědět, že můžu zase něco napsat. i když teď by to měla být seminární práce. Tohle je prostě uvolňující, víc než škola a povinnosti. Tak jsem jen za dnešek napsala dvě povídky. Třeba se mi poštěstí a zítra napíšu něco dalšího. Možná.
Tak jo.. přeju vám pěkný počteníčko a zároveň prosím o komentíky!

Dvě sestry
1. Kapitola
Bylo to něco jako opar mlhy, který se vznášel kolem její postavy. Nebylo jí vidět do obličeje, jen její modré oči zářily z tajemného oparu. Sirius si protřel oči. Snažil se ji zaostřit. Chtěl odstranit mlhu a podívat se jí do obličeje, ale stále jako by mezi nimi stála neproniknutelná hradba z něčeho, co sám nedokázal popsat. Najednou jakoby se její postava začala vzdalovat. Vztáhl po ní ruce, jako kdyby ji chtěl vtáhnout zpět, ale stále byla dál a dál od něj. Nechápal ten pocit když se vzdalovala, jeho srdce se začalo svírat nad velkou ztrátou, ale jak mohl něco takového cítit vůči osobě, kterou nikdy pořádně neviděl, kterou vlastně ani neznal?
Sirius se posadil na posteli, znovu se mu zdál ten divný sen.
"Hej, Tichošlápku co je?"
"Nic, spi Jamesi, nic." Sirius si ale svou odpovědí nebyl vůbec jistý, opravdu to bylo nic? Mělo to vůbec nějaký význam? Tenhle sen se mu zdál už několikrát, vždy ve stejnou dobu. Měsíc co měsíc se opakoval. Sirius už neusnul, stále se převracel na své posteli.
"Už se ti zase zdál ten sen?" Dívčí hlas k němu promluvil jako by se nechumelilo. Sirius se zrovna velmi upřeně shlížel v šálku s meduňkovým čajem.
"Ne."
"Nekecej, je to na tobě vidět!"
"Cassandro, můžeš mlčet?" Nasupeně zavrčel a šlehl po blonďaté dívce zlým pohledem.
"Co ti je? Cassy za nic nemůže, zvlášť ne za to že si se zase špatně vyspal…"
"Jo Jamesi, zase se přidej na její stranu, jako vždy!"
"No promiň, bylo by to hodně špatný, kdyby se nepřidal….."
"Já zapomněl nová přítelkyně našeho neohroženého chytače se hlásí o slovo a strká svůj čumák do věcí, do kterých jí nic není!" Sirius se na ní ani nepodíval a čekal na ráznou Jamesovu odpověď, která ovšem nepřišla. Když Casandra viděla, že se jí nikdo nehodlá zastat vstala a drkla do dívky s černými vlasy, která seděla o kousek dál.
"Lexie, jdeš?" Dívka se beze slova zvedla a následovala Cassandru.
"Sakra co to do tebe vjelo Siriusi? Poslední dobou se navážíš do koho můžeš!"
"Hmm."
"Potřeboval bys nějakou holku, která by tě trochu hodila do latě!" Sirius nad touto větou jen vyvalil oči a usmál se.
"Nejsem jako ty, tebe do latě házej votravný blondýnky skoro každej tejden!"
"To není pravda, Cassy ne…"
"Jasně, a proto se vždy postavíš na její stranu, nebo za ní letíš hned jak ona smutně koukne. Podpantofláku."
"Nezáviď!" Sirius se opět usmál, ale tentokrát trochu jinak, bylo to radostné a upřímné. Vypadalo to, že ten sen hodil zase za hlavu.
Snídani, která mu stejně moc nechutnala posunul kousek od sebe a opřel si ruce o jídelní nebelvírský stůl.
"Co máme dnes v plánu?"
"Mám trénink, a pak musím za Cassy, máme něco domluvenýho."
"Jo, jasně takže sem se spíš měl zeptat co mám naplánovanýho já!"
"Promiň. Ale kolem pátý máme sraz pod stromem s Remusem."
"Konečně nějaký vzrůšo. Dobře tak v pět." Sirius se zvedl a při odchodu poplácal Jamese po rameni.
Byly čtyři hodiny odpoledne, Sirius se celou neděli nemohl donutit k tomu aby někam šel, nebo něco udělal. Jen ležel v komnatě a koukal do stropu, až do chvíle, kdy ho přemohl spánek, ze kterého se probudil až nyní. Vstal z postele. Hábit, zmuchlaný stálým převalováním ze sebe sundal a oblékl se do nového, čistého a vyžehleného. Sešel po schodech do společenské místnosti. Bylo zde několik skupinek nebelvírských studentů, kteří zarytě něco komentovali. Sirius se k jedné menší přidal. Ne náhodou to byla ta, kde zrovna svým pisklavým hláskem něco vysvětlovala Casandra.
"….. no a když madam Borryová přišla do učebny, to jste teprve měli vidět to tóčo, kdybych na stole neměla připravený ten správný lektvar, nechala by nás po škole……" Dál už Sirius neposlouchal, byla to jedna z těch trapných historek, které Cassy vyprávěla, jen proto, aby byla středem pozornosti. Lezla mu krkem, divil se, že James s ní ještě ztrácí čas.
"Á Siriusi……. pojď k nám…. jistě nám řekneš něco úchvatného o Jamesíkovi!"
"Ehm, no vlastně ani ne…." Ani ho nenechala domluvit a už ho čapla za rameno a táhla ho k pochybné skupince stejně blonďatých dívek, které na Siriuse koukali jako na obrázek.
"Tohle je Vendy, Linda, Kamila a Morgana." Cassy zběžně představila všechny kolem stojící dívky, kromě jedné, která od nich stála kousek dál a navíc zády, ale byla to dívka od snídaně. Musela cítit v zádech jeho pohled, protože se na něj podívala, hned se ale otočila a popošla směrem ke křeslům před krbem.
"Ahoj," Sirius se otočil k dívce, která mu podávala ruku a černovlásce už se víc nevěnoval "
"Ahoj."
"Sirius."
"Jo já vím, Mandy" uchychtla se dívka a stáhla nabízenou ruku. " sedím za tebou na lektvarech."
"Hm, těší mě." Sirius se na ní podíval a spatřil její modré oči. V zádech ho zamrazilo, vzpomněl si na oči ze snu.
"Děje se něco?" Dívka se na chvíli zarazila, když viděla jak na ni upřeně zírá.
"Ne, ne promiň, musím už jít." Rychle se otočil a odcházel.
Byla to neobvyklá kombinace, měla tmavé vlasy a k tomu tak překrásně modré oči. Cítil se zvláštně, když je spatřil. Myslel na ni po celou dobu, než došel na místo srazu se zbytkem jejich partičky.
"Ahoj Tichošlápku."
"Moony." Sirius udělal gesto, jako z divokého západu, jen mu chyběl kovbojský klobouk, který by tomu dodal šmrnc. "Kde je Dvanácterák?"
"Omlouvá se, ale Cassandra něco potřebovala, znáš ji."
"Já mu říkal, že je pod pantoflem."
"A to tě nepřizabil?!"
"Málem, ale za pravdu se člověk zlobí, že? Tak co máme dnes v plánu vlkouši?"
"Tiše, nemusí to všichni vědět!"
"Promiň."
"Mám nějaké úkoly na zítřek, a jelikož mě čeká úplněk, tak si musím odpočinout. Nebude ti vadit, když to dneska zrušíme?" Sirius na sobě nedal naprosto nic znát, ale bylo mu to líto, i když ho to vlastně spíš naštvalo.
"Ne, jasně, chápu to. Tak se měj, a užij si to." Remus se na něj podíval. "Promiň," Sirius si uvědomil, jakou blbost to vlastně řekl. "jsem trochu mimo."
"Jo to si, měl by sis taky odpočinout!"
"Asi máš pravdu." Oba dva se vydali směrem k hradu, kde se rozloučili, a každý se vydal svou cestou.
***
Sirus se nacházel před Komnatou nejvyšší potřeby, několikrát přešel a myslel na to co by v ní chtěl nalézt. Čekal, že se hned na to objeví rozsáhlé dveře, jako už mnohokrát před tím a on vejde do krásné místnosti obložené svíčkami, které bude vévodit motorka. Ano, těšil se jak začne svého miláčka opečovávat. Poslední dobou na ni neměl vůbec čas a tak se opravdu těšil.Těšil se na to jak se ušpiní od oleje, miloval to. Bylo to něco naprosto jiného než každodenně zažíval. Škola, spolužáci, spolužačky (těch nebylo málo) profesoři a profesorky a nudné předměty, které ho absolutně nebavily.
Už stál připravený u závěsu. Odhrnul ho, ale dveře tam nebyly. Bylo mu to divné. Někdo musel být uvnitř. Měl podezření na Jamese a Cassy, Vytáhl Pobertův plánek, zamumlal heslo, a kontroloval, kdo se kde nachází. Oba dva podezřelí byli na bradavických pozemcích. Nikdo další ho nenapadl. Nedalo mu to a stoupl si do tmavého rohu a vyčkával. Nemusel čekat dlouho. Za okamžik se objevily dveře a z komnaty vyšla dívka. Byla to Mandy. Jak ona objevila tuhle komnatu? Mandy se otočila do všech směrů, jako by chtěla něco utajit. Jakmile zjistila, že nehrozí nebezpečí odhalení hlasitě si oddechla.
"Tak, to by bylo. Doufám, že se to povede!" Sirius sice nechápal o čem to mluví ale díl vyčkával. Mandy odešla, ale dveře tam stále zůstaly. Sirius využil té šance a rychle se dostal do komnaty, která byla přizpůsobená tak jak to chtěla ona.
Věšel A udiveně se zastavil. To co viděl ho zcela udivilo. Místnost byla laděná do černa, všude byla mlha. Siriusovi se udělalo nevolno. Vytáhl hůlku aby si posvítil. Moc mu to nepomohlo.
"Sakra!" O něco zakopl. Sehnul se aby prozkoumal do čeho to kopl. NA zemi ležel člověk, byl otočený obličejem k zemi. Měl tmavé vlasy, vypadalo to, že je to nějaký student. Sirius se k němu sehnul a snažil se ho otočit. Podle rukou poznal že j to muž. Pohnul se směrem k hlavě a otočil ji. Sirius nebyl ten typ ustrašence, ale tohle na něj bylo moc, úlekem dosedl na zadek.
"Snape! Žiješ?" Ani se nehnul, ale dýchal. Sirius slyšel jak něco šeptal. "Co? Co říkáš! Co se ti stalo." Snape byl totálně dezorientovaný, otevřel oči, ve kterých se zračil strach.
"Zmiz, zmiz co nejdál můžeš, nebo to odneseš taky."
"Kašlu na tebe, mastňáku, ty mi nemáš co přikazovat."
"Ty hlupáku, to není příkaz ale hodně dobrá rada." Sirius chytil Snapea za ruku a pomohl mu na nohy. Snape ztěžka vstal a okamžitě se chytil za ruku za, kterou ho Sirius držel. Vypadalo to jako by ho dost bolela.
"Co se ti stalo?" Sirius to pronesl se zájmem.
"Nedělej, že se staráš, byl by si mnohem radši, kdybych se nezvedl!"
"To připouštím. Co si tu dělal s Mandy?!"
"S Mandy?!" Snape se pustil do hysterického smíchu.
"Co se tak blbě směješ! Tak dělej vybal to!" Snape nebyl k utišení.
"Tak se jí ty chytráku zeptej sám."
"To taky udělám, a ty se kliď z cesty!" Snape stál na místě a stále se smál. Sirius do něj strčil a obešel ho. Nabral směr do nebelvírské věže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.