1. Kapitolka - Zničím te svou láskou

2. února 2007 v 11:12 | Šmudlinka/Lucinka |  Zničím tě svou láskou - HET
Tak tomu se říká zoufalství, tak moc jsem chtěla něco napsat, až jsem zplodila tohle. Nevím jak moc je to vydařené, nebo zkažené, ale přesto na všem se dá něco dobrého najít. Takže Sherlockové hledejte. Každý někdy prochází "tvůrčí" krizí, no a ta moje se pěkně odrazila v týhle povídce, vím že je to brak, ale potila jsem se nad ní dost dlouho a proto mi bylo líto ji neuveřejnit. Takže se nade mnou slitujte a moc mi kvalitku nepředhazujte. DÍKY……Přeju pěkný počteníčko a prosím o komentíky.

1. Kapitola
"Luna Meadowsová" profesorka McGonagallová vyštěkla její jméno až Luně naskočila husí kůže.
"Ano paní profesorko?"
"Jak změníme kresbu na reálnou věc?" Luna se podívala po třídě, ale nikdo jí nebyl schopen napovědět."Tak prosím, je to látka z pátého ročníku."
"To je fakt dost dlouho, to si přece nemohu pamatovat!"
"A jak chcete složit brzké zkoušky?! Dáte na náhodu?" Luna mlčela. "Vždy jste byla nejlepší studentkou Zmijozelu, co se to s vámi děje?! Strhávám Zmijozelu pět bodů." Luna se uraženě posadila. Pár studentů z Nebelvíru se na ni podívalo, ale ona jen lhostejně zvedla prostředníček a škodolibě se usmála.
"Dalších deset bodů slečno Meadowsová."
"Jistě paní profesorko."
Hodina skončila, a Luna se jako vždy vydala do sklepení. Měla sice ještě jednu hodinu, ale péči o kouzelné tvory nepřikládala velký význam. Našlapovala lehounce, aby si jí nikdo nevšiml, pomalu se proplížila k učebně lektvarů a klíčovou dírkou nahlédla dovnitř. Měla štěstí učebna byla naprosto prázdná. Bez jakéhokoliv strachu vešla, aniž by se otočila, hodila svou tašku s učebnicemi ke dveřím. Ozval se měkký náraz a následně tiché zaskučení. Luna se hbitě otočila s hůlkou v ruce.
"Sakra slečno Meadowsová co tu pohledáváte? Pokud vím, hodinu tu dnes nikdo mít nemá…"
Luně se zatajil dech…
"Já, já. Víte pane profesore přišla jsem si pro svou učebnici Lektvary pro pokročilé, včera jsem si je tu nechala."
"Kdyby jste nebyla nejlepší studentkou mé koleje, strhl bych vám za tu zapomnětlivost body, ale takhle… Prosím, porozhlédněte se po ní, ale dělejte, nemám náladu tady čekat."
"To, nemusíte, já za sebou zavřu až ji najdu." Snapeovi se to nezdálo, to Luna pochopila hned jakmile viděla že pozvedl obočí a propichoval ji svým pohledem. "Dobře, už hledám, hned to bude pane profesore." Chvíli dělala, jako že ji hledá. Taky jsem si sakra mohla vymyslet lepší výmluvu. Ohýbala se pod lavice, hledala v lavicích, a pak se jen s úsměvem napřímila směrem, kde stál Snape. "No, asi jsem tu učebnici musela nechat někde jinde. Omlouvám se, že jsem vás takhle zdržovala. Rychle popadla svou tašku a vystřelila směrem ke dveřím.
"Kam si myslíte, že jdete slečno Meadowsová?"
"No, já… jdu hledat tu učebnici někam jinam, když tady nebyla." Kdybys jen věděl.
"Co kdybych věděl slečno Meadowsová?"
"Co????"
"Nitrozpyt, teorii jsme se učili v druhém ročníku, studentka jako vy (pozn.aut. pro zasvěcené:Studentka vašich kvalit….  ) by to měla zvládnout mnohem lépe."
"Ale, to vy nemůžete, to je zakázané používat na studenty!" Co si myslíš, že si? Mistr nad mistry?
"Ne slečno to si opravdu nemyslím, ale naprosto jistě vím, že magii ovládám mnohonásobně lépe než vy!" Přistoupil k ni a nepatrně se pousmál stejným způsobem jako na studenty, u kterých věděl že je má naprosto v hrsti. "Chápu, že vaše sebevědomí poslední dobou utrpělo několik tvrdých ran, ale snad nečekáte, si ho na mně budete hojit slečno?!" Luna nevěděla co si o tom má myslet, ale nakonec usoudila, že nejlepší bude zmizet. Udělala jeden nejistý krok, ale hned v zápětí ji jeho slova zastavila. "Jako jediné z té spodiny tady vám důvěřuji, a vkládám do vás největší naděje." Luna se zastavila, nevěřila svým uším.. to co jí řekl znělo skoro jako lichotka.
"Ale proč mi to říkáte?"
"Hodlám učinit něco proti pravidlům, něco co by se nikomu z profesorského sboru jistě nelíbilo, a doufám, že to zůstane jen mezi námi. Pomalu k ní přistoupil.
"Ale, já…" Stála jako přimražená, nezmohla se naprosto na nic, jakákoliv reakce na jeho slova byla zapomenuta…. Stál těsně u ní. Naklonil se k jejímu uchu a velice potichu zašeptal.
"Chci vás….. " Luna se lekla.."Chci vás naučit nitrozpyt, u zkoušek se vám ti bude hodit a samozřejmě nitrobranu. Ulevilo se jí.. i když vlastně nevěděla proč. Odstoupil od ní a polohlasem dodal "Myslím, že čím dříve začneme, tím lépe pro vás slečno. Budu vás očekávat zítra před mým kabinetem v deset hodin. Chápejte, že dříve to nepůjde."
"Jistě pane profesore, jak si přejete. Nashledanou." Odpovědi se nedočkala, ale ani jí to moc nevadilo. Hlavu měla plnou pocitů, které se jí samotné docela zamlouvaly. To jak stál u ní, nevěděla co očekávala, ale proti její vůli ji mrzelo, ze ji nepolíbil. Jsem divná… vždyť je to Snape, je to ředitel mojí koleje, profesor a když mi nevadí ani tohle… no tak… tak…. Sakra, nemohu přijít na nic co by mi na něm mohlo vadit dál. Aha.. je o dost starší…. Usmála se Je nejmíň o čtvrt století starší než já… a… no… však já si ho nějak zprotivím. S těmito myšlenkami se vydala do zmijozelských prostor v hradu. Ve společenské místnosti potkala nějakého naprosto divného blonďáka. Vrazil do ní a ještě jí vynadal, nenechala si to líbit, Nakonec, jak se dozvěděla to byl kluk o pár ročníků níže nějaký Malfoy. Prostě jeden z těch spratků co si myslí, že jsou nejlepší ze všech. Ale moment, já si to vždy myslela taky. Poznala, že pro Zmijozelskou kolej jsou mnohé povahové rysy společné. Po tomto malém incidentu se odebrala do svých komnat.
***
Byl nový den, Luna se probrala brzo, nemohla se dočkat večera, chtěla se naučit něco, co nikdo z jejích vrstevníků nebude umět, věděla že se s tím nebude moci pochlubit, ale už pro ten pocit. Celý den měla volno a naprosto netušila co bude celou tu dlouhou dobu až do večera dělat. Měla zvláštní pocit v břiše, jako když se vylíhnou stovky motýlů a svým poletováním ji lechtají.
V klidu si došla na snídani, prošla se po pozemcích i po celém hradě, ale s hrůzou zjistila, že ještě není ani poledne. Vrátila se tedy do svých komnat a lehla si. Usnula.
Jakmile vstala, podívala se na hodinky, které měla na nočním stolku zjistila, že je za deset minut deset hodin. Vystřelila z postele a sprintovala ke Snapeově kabinetu. Stál tam a nasupeně podupával nohou, ruce zkřížené na prsou už, už se nadechoval, aby něco řekl, ale ona ho předběhla.
"Velice se omlouvám pane profesore, ale zaspala jsem, už se to nikdy nestane." Její bezprostřednost ho naprosto překvapila, neměl slov, proto jenom otevřel dveře kabinetu a ustoupil, aby Luna mohla vstoupit. Nenechala se dlouho pobízet a proplula kolem něj, jako nějaký přízrak.
Snape jedním lehkým mávnutím hůlky zapálil několik svíček, které byly rozestavěné kolem celé místnosti. Neznala jeho kabinet, vždy byla dobrou studentkou a i když měla někdy nějaké výkyvy Snape jako ředitel její koleje přimhouřil oči. Bylo jasné, že přece nebude mučit studenty ze své vlastní koleje. Občas viděla, jak si svůj nahromaděný vztek vybíjí na studentech z ostatních kolejí, hlavně na nějakém brýlatém klukovi. Potter se jmenoval, toho Snape nesnášel ze všech nejvíce, a oni to moc dobře věděli.
V jeho kabinetě si připadala nesvá, jako kdyby něco provedla a teď za to měla pykat. Ale naštěstí tomu tak nebylo. Otočila se jeho směrem.
"Tak slečno, myslím, že můžeme začít." V jejích útrobách se o slovo začala hlásit hejna neposedných motýlů. "Zavřete oči a soustřeďte se, vyčistěte si hlavu od všech problémů, nemyslete naprosto na nic, to je základem nitrobrany. Čistá hlava."
"Myslela jsem, že se nejdříve budu učit nitrozpyt."
"Slečno Meadowsová, laskavě nechte na mě co se budete nejdříve učit!" Zasyčel. Luna nebyla z těch, které by se hned něčeho lekly, ale jeho tón ji vystrašil. Poplašeně se na něj podívala.
"Nesnažte se na mě zapůsobit těmi svými lítostivými pohledy, nejen že přijdete pozdě, ale ještě mě zahrnujete naprosto hloupými otázkami, raději mlčte a jenom mě poslouchejte. Nitrobrana je základem, musíte se umě bránit a pak teprve útočit. Na co by vám bylo to, že se každému dostanete do hlavy, když se každý dostane do té vaší?"
"Já…"
"Ticho, řekl jsem, že máte jenom poslouchat! Tak tedy znovu, nemyslete absolutně na nic, vyčistěte si hlavu, zavřete oči a soustřeďte se." Chvíli bylo ticho. Tak z tohohle mi nejspíš lupne. To ticho je nesnesitelný. Připadá mi to jako by se vůbec nic nedělo.
"Slečno Meadowsová, děje se toho mnoho, hlavně to, že vaše myšlenky stále slyším a to snad mnohem zřetelněji než před tím. Snažte se sakra trochu."
"Vy si sakra myslíte, že jsem tak geniální, že mi vše půjde hned?" Zněla trochu hystericky.
"Já zapomněl, že nejste tak dobrá jak se tváříte!"
Já ti sakra ukážu ty….. Dál její myšlenky neslyšel, bylo na ní vidět, že si nemyslí moc pěkné věci, koutky úst jí cukaly a pohledem ho provrtávala, jako by ho hned a na místě chtěla zabít. Jeho ústa se zkřivila do skoro neznatelného úsměvu. "Tak co, jak jste se pobavil nad čtením mých myšlenek? Doufám že se vám všechna ta slova, kterými jsem vás pojmenovala, líbila. Sakra to se tomu musíte smát?" Jakmile to dořekla jeho obličej se vrátil do původního stavu.
" Já vám slečno Meadowsová nechci kazit náladu, kterou máte již tak dost zkaženou, samozřejmě mnou. No, ale neslyšel jsem z vašich myšlenek skoro nic."
"Cože?"
"Tak mi řekněte co jste si myslela, a já vám řeknu co jsem slyšel nebo ne." No to radši ani nechtěj vědět, protože to nebylo nic pěkného…. Až na ten poslední detail o…" Zase přestal slyšet co si myslela. V duchu zaklel, její poslední myšlenky ho velice zajímaly. Nedokázal si představit, že si o něm někdo může myslet něco dobrého. "Myslím, že pro začátek je to dobré, teď jděte spát a uvidíme se zase zítra. Čím intenzivnější zvolíme výuku, tím rychleji se vám nitrozpyt a nitrobrana dostane pod kůži, a nebudu vám nic nalhávat - tím dříve vás budu mít z krku. " Jeho slova ji opět překvapila, ještě včera si myslela, že je rád že jí může předat nějaké rady, ale teď jí to spíše připadalo jako by ho obtěžovala.
"Dobře, tak tedy zítra pane profesore, nashledanou." Při odchodu se nenápadně podívala na hodinky , zdálo se že její soustředění zabralo jen chvíli, ale jakmile viděla malou ručičku na jedničce a velkou na dvanáctce divila se. Tak dlouho, vždyť jsem tu nemohla být ani třicet minut!"
"Slečno Meadowsová, ne všechno je takové jaké se zdá!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 werča werča | Web | 14. února 2007 v 20:15 | Reagovat

Ahojki právě začalo 1. kolo v soutěži o nej blog tak si sežeň hlasy

2 Jitík Jitík | 20. dubna 2007 v 14:16 | Reagovat

Vždyť je to moc pěkný!!!

3 Hornet Hornet | Web | 11. května 2007 v 21:26 | Reagovat

"Chci vás….. " Luna se lekla.."Chci vás naučit nitrozpyt.....

Tak u toho mi klesla čelist, než řekl, že ji bude učit xD xD xD

MYslím že tahle povídka je hodně povedená!! :)

4 Paja Paja | E-mail | Web | 25. července 2007 v 18:32 | Reagovat

"Chci vás….. " Luna se lekla.."Chci vás naučit nitrozpyt.....

u tohohle jsem fakt nemohla :DDD

5 Elánius Elánius | Web | 6. září 2007 v 19:47 | Reagovat

Hustý:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.