2. Kapitola - Co je pravda?

27. března 2007 v 18:50 | Lucinka/Šmudlinka |  Co je pravda? - HET
2. Kapitolka.............

2. Kapitola.
Seděla u stolu, v ruce žmoulala ucho od hrnku s bylinným čajem, ze kterého líně stoupala pára. Naproti seděl muž, hnědé, nakrátko ostříhané vlasy byly rozcuchané, hnědé oči na Hermionu upřeně hleděly. Ruce mě,l položené na stole a mlčel.
"Já, omlouvám se, ale ani nevím jak se jmenuješ…."
"Nechápu co se ti stalo, jak to, že si vůbec nic nepamatuješ? Zach, Vlastně Zachary, vlastně…… sakra, to je jedno jak mi budeš říkat, hlavně si na mě vzpomeň." Hermiona se na něj smutně podívala, věděla, že jeho přání nemůže vyhovět, ani kdyby sama chtěla.
"Jsem Hermiona Grangerová, profe…." Přerušil ji.
"Jsi Hermiona Fieldová."
"Jsem HErmiona Grangerová, profesorka v Bradavičko škole čar a kouzel. Tu jsem také vystudovala s nejlepšími výsledky…."
"Pracuješ v místní škole, jsi ředitelka…"
"To prostě není možné, jsem čarodějka. Zažila jsem spoustu věcí, které by se zdály normálnímu smrtelníkovi neuvěřitelné, ale ty si pamatuju. Sakra co se to tu děje?" Zach se zvedl a přešel ke skříňce vedle kuchyňské linky, chvíli hledal, a našel….. tubička s léky.
"Myslel jsem, že už to nebude nikdy potřeba, ale radši jsem je tu nechal." Mluvil, zatímco se vracel ke stolu, opět se posadil, rozdělal tubičku a jednu tabletu podával Hermioně.
"Co je to?"
"Prášky…"
"Nepovídej, na to bych asi nepřišla, ale na co?"
"Opravdu si nic nepamatuješ? Byla si nemocná, hodně nemocná. Psychicky si neunesla, když….. " na delší chvíli se odmlčel nevěděl jestli to má vyslovit "když si přišla a prvního muže."
"Ale jak to víš? A co jsi ty? Nebo co si byl?"
"Byl jsem tvůj ošetřující lékař…. Na dnešek by sis měla vzít volno, a já taky. Zůstanu tu s tebou."
"NE! Ehm, tedy chtěla jsem říct, že to rozhodně nemusíš."
"Ale já chci." Chvíli seděli naprosto mlčky.
"Víš, chci ti říct, kdo opravdu jsem, to co si pamatuju."
"Nechci, aby si se namáhala, navíc to bude přiživovat ty bludy, o kterých si myslíš, že jsou realitou.."
"Nech mě, prosím, chci to….!
"Dobrá, tak prosím."
"Jak jsem řekla, jsem Hermiona Grangerová, profesorka na jedné škole, kde se učí kouzla a čáry. Existuje nesčetné množství těch kteří umí čarovat. Já nejsem kouzelnice, jsem mudla, ale čarovat umím."
"Mudla?"
"Ano, moji rodiče byli smrtelníci. Ty si jistě myslíš, že to nemůže být pravda, ale je…. Věř tomu!"
"Ano, samozřejmě." Bylo na něm vidět, že jí nevěří ani slovo."
"To co vy tu vidíte, jako obyčejné zločiny…. Ty které se nedají vysvětlit mají na svědomí ti špatní, Následovníci Lorda Voldemorta…."
"Myslím, že to by stačilo, měla by sis jít lehnout, odpočiň si, třeba to pak bude lepší."
Hermiona udělala pár odivných pohybů rukou, snažila se kouzlit. Nešlo to…Rozplakala se.
"Nic nebude lepší, chci zpět do svého světa, tam kam patřím, ne sem, neznám tu nikoho, říkáš že si můj manžel, měl bys to pochopit…..!"
Jdi si lehnout, promluvíme si později.
***
Nemohla usnout, ležela v posteli jako tělo bez duše. Snažila se utřídit si myšlenky. Zaposlouchala se do ticha, které se kradlo celou místností. Zaslechla, jak Zach s někým mluví, nejspíše po telefonu.
"Jistě, ne.. myslím, že je to zpět. Jak to? Jak to, myslíš, že jsem jasnovidec? Stále mluví o tom samém, Bradavice, a cosi dalšího, nevím. Přijeďte, myslím, že hospitalizace pro ni v tento okamžik bude nejlepší. …… Nechci se zbavit odpovědnosti.. co to plácáš, tak to vůbec není, jen si s ní nevím rady!!!" Chvíli poslouchal a pak se ozvala rána. Naštvaně praštil telefonem. Jeho kroky se teď přibližovaly k místu kde ležela. Rychle Zavřela oči, a dělala, že spí.
Cítila, že stojí u ní, jak jí přikrývá a něco si pro sebe mumlá. Najednou ucítila štípavou bolest. Injekce, něco jí píchnul. Usnula.
Slunce jí, dotěrnými paprsky, olizovalo tvář. Nechtěla otevřít oči, bála se co uvidí. Chci být v Bradavicích, opravdu chci. Nechci být normální, miluju kouzla!!! Dám cokoliv abych se mohla vrátit. Cokoliv…… Budu se snažit, opravdu budu. Na mysli ji vytanula Postava Snapea. Ne tomu se neomluvím, to přece ne……… její druhé já odporovalo. Udělám cokoliv, jen chci pryč!! Skrze zavřená víčka jí steklo několik slz.
"Vypadá to, že se probouzí! Ustupte, ať může dýchat." Bylo to tu Znova, vše bylo naprosto bílé, Hermiona zakmitala rukama, ale bílý opar se nerozplynul.
"JÁ CHCI PRYČ!!!!!" Zakřičela ze všech sil.
"Sundejte jí ten obvaz z očí, ale pomalu." Nebyla si jistá co slyšela. Ten hlas znala, moc dobře ho znala, často ji ponižoval, urážel, jízlivě připomínal různá pochybení, kterých se dopustila. Z očí, jí pomalu začaly odmotávat gázu. Začínala vidět. Hradní zdi ošetřovny, cítila starou známou vůni, slyšela známé hlasy.
"Co… co se stalo?" Snape se jal vysvětlování, vypadal naprosto uvolněně, zdálo se, že mu nedělá starosti to, že je Hermiona vystrašená a leží na očetřovně.
"Jistě si pamatujete na ty Weasleyovic lumpy, Freda a Georgie, Jejich posledním vynálezem jsou Bomby třaskavky. Byla jste zasažena…. Jak poetické, vy jejich výborná kamarádka, jste sama zraněna jedním z jejich nápadů."
"A vy jste samozřejmě velice rád, že?ů"
"No nedá se říci, že by mi to vadilo. Zkazila jste mi den."
"O, jak je mi to líto." Podíval se na ní, její sarkasmus ho lehce vyvedl z míry.
"Samozřejmě, abych nezapomněl, o inspekci ve vaší hodině nemusíte mít vůbec strach, nepovedla se dnes, povede se zítra, věřte nebo ne, nezapomínám." Poslední slova dodal dosti tajemně. Hermioně přeběhl mráz po zádech. Měla bych se mu omluvit….. ale počkat, vždyť já nemám za co?!
***
Stála v sovinci. V ruce žmoulala dopis. Po chvilce zvedla hůlku, kterou měla připravenou v druhé ruce.
"Flamella" List papíru se vzňal a pomalinku hořel. Plamínky se dravě plazily po řádcích, která sama napsala. Poslední slova, na vrchu dopisu byla ještě vidět. PANE ŘEDITELI SNAPE……. Chtěl se mu omluvit, i když neměla za co, ale její hrdost jí to nedovolila.
Snape stál v ředitelně. Hůlku si držel u spánku. Pod ním se zaleskla stříbrná tekutina v myslánce, vložil tam svou další vzpomínku, jemně zamíchal. Na hladině se pohybovala Hermionina tvář plná zoufalství. Z kapsy, vytáhl zbytek mnoholičného lektvaru a usmál se.
"Příště už nebudu tak hodný" Chtěl dosáhnout toho aby si vážila toho co má, aby se mu omluvila za svou věčnou drzost. Sám si ale nedokázal přestavit, co by dělal, kdyby se najednou vše změnilo a on by nebyl kouzelníkem. Usmál se do myslánky. Věděl, že takovou lekci, by spíše potřeboval on………….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Falkira Falkira | Web | 14. dubna 2007 v 20:14 | Reagovat

Héééj. To je hustý. :)) Takovej horor. :))) To jí Snape teda nandal. Fakt jsem tohle nečekala. :))

2 Šmudlinka Šmudlinka | 14. dubna 2007 v 20:23 | Reagovat

Jéé, děkuju..... zrovna od téhle povídky jsem si neslibovala kladnej komentář...... :-)

3 Nefas Nefas | E-mail | 16. dubna 2007 v 16:21 | Reagovat

Ahojky, tak jsem se konečně k něčemu dostala:o) K povídce, řekni jak chceš abych k tomu něco řekla, když bys chtěla, měla bych pár detailních připomínek, ale nechci se rýpat v maličkostech. Celkově je povídka vážně skvělá. Nejdřív jsem byla úplně mimo, tak jsem nekomentovala první kapitolu, teď už všechno chápu a chválím:o) je to fakt vydařené, líbí se mi jak je to napsané, dobře to do sebe zapadá.

4 Šmudlinka Šmudlinka | 16. dubna 2007 v 17:48 | Reagovat

Klidně se v maličkostech rýpej... moc děkuji.. platí co jsem napsala před tím, od téhle povídky jsem si moc neslibovala...:-)

5 malfoyse malfoyse | Web | 18. dubna 2007 v 0:15 | Reagovat

zaujimave..dufam, ze coskoro bude podracovanie..:D

6 Šmudlinka Šmudlinka | 18. dubna 2007 v 10:29 | Reagovat

malfoyse: Nevím jestli bude pokráčko.... nerada se vracím k povídkám které už jsou uveřejněné (hlavně znám se... když něco rozepíšu a nedopíšu.... tak to nedopíšu většinou nikdy..:-)) Ale třeba mě něco napadně a něco sem přidám .. ale to je veliké možná.

7 Luca Luca | E-mail | 22. července 2007 v 10:02 | Reagovat

Pridavam se k malfoyse, taky doufam ze bude pokracovani, vlastne to nijak neskoncilo... :) Ale bylo to pekne!!

8 Šmudlinka Šmudlinka | 22. července 2007 v 10:15 | Reagovat

Jééékomentíííík děkuji moooooooooooc  :D jak jsem již napsala možná něco písnu ale do dnes ještě nic nebylo, tak uvidíme, v Tunisu se na to podívám :D

9 Elánius Elánius | Web | 6. září 2007 v 19:34 | Reagovat

No dobrý honem pokráčko:-)

10 Jitka Jitka | 11. září 2007 v 19:58 | Reagovat

Mám z toho husí kůži. Chudák Hermiona.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.