1. Kapitola - Obyčejné štěstí =>MM

20. dubna 2007 v 23:23 | Lucinka |  -- Obyčejně štěstí (povídka)
Tak, jak jsem řekla, je tu povídka, která nepatří do světa HP. Je to dílko, které jsem začala psát už docela dávno, v té době jsem četla různé slaďáky, a to se odrazilo i v mé tvorbě. No, pokud se vám to bude líbit, budu jedině ráda.... a samozřejmě za jakýkoliv komentík budu velice ráda...
Lucinka/Šmudlinka
P.S. omlouvám se za chybky

" Celý čtvrtý ročník se dostaví do tělocvičny, V jejich čele bych uvítala třídní profesory."
V rozhlase se rozezněl rozlučkový gong a to těsně po větě , kterou pronesla starší paní , která si právem říkala ředitelka. Měla za sebou už pár let slastí i starostí, jako nejpracovitější člověk se mohla honosit tituly- žena města, supermanka školy- jak jí důvěrně nazývala celá základní i střední škola , která se též v rozlehlém komplexu budov nalézala.
Čtvrté ročníky se s radostí hnaly z nudných hodin, které je podle nich vůbec nic nenaučí.Jelikož bylo krátce před zvoněním , po úzkých chodbách se pomalu potácely zavalité profesorky a mezi nimi se ve dvojicích prodíraly špunti z prvního stupně se svými učitelkami. Když se do, už tak přeplněných chodeb vehnali starší děti bylo to na mladou Sarah Carterovou moc. Byla to jedna z těch typicky usedlých učitelek prvního stupně. Neobratně vzala první dvojici za ruce a kličkovala plným provozem na prosluněných chodbách, dveře které ji lemovali se s rachotem zavírali.
" Bože můj, tady už chybí jen semafory...."
" Slečno Carterová prosím nerouhejte se!!!. Potichu jí sdělil hlas již známé osoby.
" Paní Ralfová víte že to tak nemyslím, ale podívejte se jak se tady pohybují... !! Jak stádo .":
Řekla Sarah s napůl usměvavým obličejem, neměla daleko k tomu aby vyprskla smíchy když viděla jak jeden klučina z její třídy začal slovně ohrožovat- jestli se to tak dá vůbec říct- jednoho o nejméně 1,5 metrů vyššího žáka ze čtvrťáku.
" Jerremi, no tak přece se nic tak hrozného nestalo". Zvolala na kluka z její třídy. Mohlo mu být tak sedm, ale měl páru co se týče konverzace se staršími provokatéry.
" Ale slečno Carterová vy jste neviděla co mi udělal??
" Velice dobře, ale kvůli takové malichernosti nebudeme nikoho obtěžovat, víš , že paní ředitelka ani naše milé jeptišky a dokonce ani profesoři by ti řekly to samé. Uklidni se A vy se mu prosím omluvte."
Pohlédla na skoro muže prosebným pohledem, ale on se jen tak pobaveně koukl na Jerremiho a zadrmolil něco jako " Promiň kámo," otočil se na patě a mizel za rohem v jedné z učeben pro vyšší ročníky.
Sarah nenápadně pronesla několik slov o jeho způsobech a zavelela dětem.
" Tak teď můžeme jít, děkuji Vám paní Ralfová, při nejbližší příležitosti se uvidíme. Nashledanou"
" Nashledanou slečno Carterová." Řekla s úsměvem malá dáma v letech.
Sarah nebyla nikdy moc výrazná osoba. Neměla v úmyslu nějak vynikat. Byla ráda, že si jí lidé všímali jen minimálně. Stejně na tom byla i v osobním životě. Nesnažila se aby si jí nějaký muž všiml , nestála o to.
Poslední hodina s její třídou se neskutečně táhla.
" Nezapomeňte , že na zítřek si máte přinést staré noviny, a lepidlo. Budeme dělat koláž. Doufám , že vás to bude bavit."
"Jé tak to je super"
"A co budeme kolážovat??" Děti skoro jednohlasně, vykřikovaly a Sarah se snažila vše popsat, jelikož o umění věděla celkem dost nedělalo problém dětem vysvětlit co to vše znamená, a jaká to bude jistě zábava. Někdy skoro myslela , že ty děti jí rozuměly lépe než celý učitelský sbor.
Ozvalo se vřeštění zvonku, trvalo celkem dlouho. Sarah si pomalu ale jistě oddychla. Všimla si jak poslední dětská nožka opouští její třídu a dala se do úklidu. Vždy zastávala post třídní uklízečky. Neměla to sice zapotřebí , ale ráda pomáhala paní Sankorové, která jako starší dáma v letech měla své práce dost. Děti už to vzali v potaz a tak občas někdo zůstal ve třídě aby dobrovolně pomohl- nestávalo se to sice často, ale Sarah i ty dobrovolníky posílala domů se slovy Vždyť to nic není, to já zvládnu!, utíkejte ať jste brzo doma. Sarah byla velice ohleduplná. Měla moc ráda děti, proto si vybrala profesi učitelky. Měla schopnost vycházet jak s dětmi tak i s dospělými, tato vlastnost jí pomáhala překonat všechny překážky.
Pomalu dosedla za katedru, k ruce si vzala pero a sešity s neopravenými diktáty, chtěla mít vše za sebou , aby neměla práci navíc na víkend. Vzala první perem napsaný diktát a pustila se do překontrolování, vzala k ruce další a další. Měla všech tři a dvacet sešitů opravených a oznámkovaných. Promnula si unavené oči, pomalu vstala ze židle. Do pravé ruky si vzala svůj kabátek do levé ruky kabelku. Už se vzdalovala od katedry, když tu jí v šupleti zazvonil mobil. S viditelnou nechutí se vrátila ke katedře, vysunula zásuvku a hledala mobil.
"Prosím Carterová…" Řekla s nevolí v hlase.
" Dobrý den, jmenuji se Zack Stoner."
Sarah těžce polkla. Nedokázala si představit , že by se jí tento muž ještě někdy mohl ozvat, vzpomínala si na něj jen matně. Vlastně skoro vůbec. Znala ho ze školy do které chodila. No pokud si to dobře pamatuji tak by mu mělo být asi tak … asi tak kolem 30, je o necelý rok starší. Snažila se aby její hlas nezněl rozechvěle.
" Potřeboval bych na zítřek vyšetřit asi tak hodinu vašeho času, bylo by to možné??"
" No pokud vím tak je zítra sobota pane Stonere, nemohl by jste zavolat během příštího týdne?"
" Dobrá pokusím se s Vámi spojit, děkuji.
" Nashledanou"
"Nashledanou."
Sarah v duchu přemítala o právě proběhlém rozhovoru. Co by mi tak a si mohl chtít? Je to z hlediska profesionální práce, nebo se to týká soukromých záležitostí!? Vzpomíná si vůbec na mě?
Pochybovačně zavrtěla kulatou hlavou s krásnou hřívou kaštanových vlasů , které jí sahaly po boky. No to asi těžko. Je to přece jen pěkná řádka let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivik.bublik ivik.bublik | 21. dubna 2007 v 14:36 | Reagovat

VYPLODILA JSEM DALŠÍ DÍL DÍTĚTE NA OBJEDNÁVKU, MŮŽEŠ SI HO JÍT PŘEČÍST :))) IVIK.BUBLIK

2 ivik.bublik ivik.bublik | 21. dubna 2007 v 21:25 | Reagovat

DALŠÍ DÍLEČEK DĚDICTVÍ RODINY POTTERŮ JE NA SVĚTĚ, MŮŽEŠ SI HO JÍT PŘEČÍST :)))

3 Idril Idril | Web | 22. dubna 2007 v 10:55 | Reagovat

super:). Připomíná mi to jeden z těch románů co sem kdysi četla, ale líbí se mi to:) něco takového přijde člověku vždycky vhod;)

4 Falkira Falkira | E-mail | Web | 22. dubna 2007 v 14:19 | Reagovat

No, já takové ty slaďáky nikdy nečetla, ale jsem zvědavá na další kapitolku. Jen mě mrzí, že tam nejsou kouzla. Já už si na ně tak nějak zvykla. :)))

5 Lucinka Lucinka | 22. dubna 2007 v 15:30 | Reagovat

Falkira:Já jsem si na kouzla taky dost zvykla.. ale tohle je pro mě takový odreagování... Je to prostě něco jiného....¨

Idril: Máš pravdu, je to taková smíchanina různejch románků, vono se tam ani moc nvého vymyslet nedá... :-)

6 ivik.bublik ivik.bublik | Web | 22. dubna 2007 v 17:00 | Reagovat

Nová kapitolovka - asi bude na méně dílů, ale budou delší. Je to slash a jmenuje se to Harry Potter - Sluha dvou pánů. První díl už je zveřejněn. :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.